2005-08-27

Kola a 30. léta

Odjíždím na kolo na Lipno. Mějte se tu hezky!
Společnost Bratří Čapků pořádá dnes historický večer Ach ta 30. léta s rovněž historickým autobusem Na Strži u Dobříše, tak neváhejte a historický oblek s sebou!

2005-08-24

O Paroubkovi a pro zasmání

Nejprve jeden hezký link.
Možná je to úsměvné. Ještě bych raději pro zasmání připomněl, jaký nám vládne vůl. Začnu jedním výrokem premiéra Paroubka, který již dávno znáte, ale který by se měl všem blbečkům v téhle zemi připomínat přibližně každý sudý den v týdnu: "Tu a tam se stane, že někam pospíchám. Pracuji ve prospěch občanů této země. To není zhovadilá potřeba, že bych byl nějaký kapitalista, který potřebuje zvýšit svůj firemní profit." Je třeba uvědomit si, že dokud tady nebude zase komunismus, jsme všichni kapitalisti a musíme dělat "profit", protože jinak umřeme hlady. Nic mezi tím už neexistuje. Jsou jen komunisti, a pak kapitalisti špatní lidé a kapitalisti dobří lidé.

Jinými slovy (a to je to, co nechápu): Jste li tzv. "socialista" (nebo "sociálně smýšlející občan"), pořád ještě jste "nějaký kapitalista" a musíte se chovat zhovadile tak, aby kapitalismus buď úplně zaniknul a nebo naopak prosperoval. Tohle by měla lidem vysvětlovat především sama slizská ČSSD.
A vůbec, jaký nám to předsedá LOSER, že si dovoluje takové věci říkat? Chlap, který je tlustý, zpocený, ošklivý, má ošklivou manželku, sám je tupý a neumí plynule promluvit, není se schopný vypořádat se svým ohavným pumprdlíkem vedle nosu, ale zato se všude vehementně cpe. Je vidět, že ničeho v životě nedokázal (ani odstranit tu bradavici), jedině se chytit jako klíště našich peněz/svého koryta. Navíc znesvěcuje aplikovanou vědu ekonomii, protože většina blbečků v tomhle státě nedávala ve škole pozor, jak jednoduše to v ní chodí.

Update: I když to v současnosti, po volbách, lehce pozbývá smyslu, můžete se proti "bratru Paroubkovi" podepsat zde.

2005-08-22

Jak vyhodit 700kč do kanálu

V sobotu jsem jel na kole. Začalo pršet a terén se proměnil v extrémní. Roztrhl se mi řetěz, který měl najeto přesně polovinu své životnosti. Nový Shimano LX stojí 620kč + 70kč za montáž.


V neděli nám odstraňoval obrubníky u domu Ukrajinec, tentokrát dětský lékař. Za den opravdu tvrdé práce s těžkými kusy betonu, které znáte z našich ulic, si tenhle poměrně drobný chlapík vydělal 700kč a dostal stravu.


Kombinace obou věcí mě poměrně rozladila. Tím nechci revoltovat ani říct cokoli "jiného". Je to fakt. Je to nepoměr v případě, že by pan Ukrajinec chtěl jezdit na kole s komponenty Shimano Deore LX. Co z toho tedy plyne za ponaučení? Když ti déšť a bahno rozhasí přehazovačku, neříkej si, že domů už je to jenom kousek. Ale už aspoň vím, jak se tahle věc seřizuje.


Fotky z Provence na Flickru přibývají, jsou tagged Provence.

Blog Michala Macury se místo nových příspěvků pozměnil designově (a to vždycky skřípe). Nejdřív jsem ke svému tupému úžasu jen myslel, že se "nějak ztratil" css soubor. Pak jsem ale pochopil, že tenhle přechod od vybroušeného designu k mamutismu je nevratný. Škoda.

2005-08-17

Cenzor, blogger, egohonič

Jako redaktorovi revue mi přísluší důležité poslání, v němž se ukazuje můj absolutně vytříbený vkus, v hodnocení excelující šarm a hvězd se dotýkající inteligence - cenzorování tvorby, která přichází mailem, aby byla zveřejněna v dalším čísle Poietikonu. Bylo by neslušné zveřejňovat, kolik jí celkem chodí. Naproti tomu je třeba podotknout, že 90% (bohužel, ale opravdu bohužel) končí v koši.


A jak tak ty "stohy" orlím pohledem pročítám, přičemž si mnu svou takřka antickou bradu nebo opírám svou oduševněle klenutou tvář o dlaň, často myslím, jaký jsem byl sám, když jsem takhle psal poezii. Ne náhodou většinu těch mně odevzdaných tvorečků zcela bez ironie obdivuji. Buďto mají talent a nebo na sobě pracují, ale je velmi naplňující číst si, jak často poměrně hezky (leč nezrale) pracují s formou. Má to však háček: většině takových básní chybí autorský jazyk, který nelze vytvořit rutinou, ale jistou formou usedlosti. A o jazyku nehovořím jako o přidané hodnotě - hovořím o jeho nepřítomnosti jako o "ubrané hodnotě". Jazyk pro mne souvisí také s tématem, schopností prezentovat prožitek.


Marně tedy tápu, jestli nejsem příliš zachmuřeně zakoukaný vprostřed svých hodnot. Třeba bych měl připustit báseň formy, třeba nemůžu od přispěvovatelů z internetu očekávat opravdové zpěvy, skloubení formy s obsahem, někde prostě musí nakonec být bílo. Možná totiž hodnotím báseň, kterou bych chtěl napsat já a kterou jsem nikdy nenapsal pro nedostatek formy a disciplíny a kterou oni také nikdy nemohou napsat, protože jim chybí můj jazyk (tím nechci tvrdit, že na poezii mám - spíše naopak).


Nakonec zpátky k věci: Ještě se nedostal nakonec a už teď císaře bolí u srdce, že další autorku (pozor, jedná se o dlouhý "doc" dokument) na smrt pošle. Posuďte sami: váhám. Váhám. Někde jsem si jistý, že neprojde, někde pochybuji. Je tady nějaký jiný důvod ji nepublikovat než osobní pocit?

2005-08-16

Úterý 16.8. 2005

Třetí část kýčovitého příběhu o CzechTechu psát nebudu, protože mi došlo, že jsme všichni na stejné lodi. Takhle to vypadá, když množství drobných technických chyb s přehledem zastíní jinak oprávněný policejní zásah - bohužel taktéž oprávněně.


Rovněž bych se měl omluvit všem vláčkařům, nenapravitelným uctívačům Lenina. Takhle to vypadá, když člověk někoho soudí s horkou hlavou. Je to vlastně podobné jako jeden opravdu nepovedený spor Jiřího Reflex Doležala o Mozillu Firefox. My, co máme rádi Microsoft a přesto používáme Firefox, protože je objektivně o trošku lepší než Explorer, můžeme jen udiveně kroutit hlavou, co vše nevypadne z pera jinak inteligentního publicisty, když se mu hlava trochu zahřeje.


S těmi vláčky se to má jinak. Možná je nějaký objektivní "dostatečně železniční" důvod, proč by měla na uvedeném rychlíku jezdit stará křuska. Tomu já nerozumím, ale vidím to z pohledu cestujícího, který o takové věci bohužel nemá možnost rozhodnout a bude tudíž nejvíc bit, a který by zcela jistě objektivně zvolil krásné klimatizované Desiro s mnohem lepšími službami. Tam, kde není konkurence, o což přesně v případě železnice jde (ač se zde nejedná o přirozený monopol ani o síťové odvětví), rozhodují boužel právě vláčkaři. A ti mají své objektivní důvody. Jistě - už jsme u toho - tak proč do toho tedy nekvalifikovaně mluvím? Je to protože i když si s vláčky jenom hrajeme, děláme to stále ještě pro cestujícího. Doufám tedy, že Desiro opravdu dostane jasnou přednost v jízdě, a nebude to tak "na hraně" (navíc na hraně a lépe pro starou "křusku") jako v oné anketě.

2005-08-14

Provence

Update: Fotky z Provence uploaduji postupně. Vždy jsou však "tagged" Provence a shlédnout je můžete zde, ev. později, zařazené do setu Wanderlust společně s Míšní a Bormiem.


Uf! Provence byla strhující všemi směry. Neopomenu na Flickr umístit ryze dokumentární fotky, ale ještě nejdřív tady chvilku nebudu. Od pondělka se na vás těším v Praze!

2005-08-05

Výlet

Milí Mufíci. Odjíždím na týden s rodiči do Provence. Pro ty "některé" (kterých je dost) musím zdůraznit, že Provence neznamená Azurové pobřeží. K vidění je tam toho daleko více a to především ve vnitrozemí. Azurové pobřeží tvoří bez nadsázky jen 1/100 téhle nádhery (a často se do Provence ani nepočítá). Mrzuté na celé věci je, že mi ujede kondice na kole a o lezení ani nemluvě. Dobré na tom je, že přestanu mít 71kg. Na zkoušku jsem se toho taky mnoho nenaučil... no prostě.


Třetí část příběhu teď psát nebudu, protože není mnoho času. Nebudte o ni ale - "s křížkem po funuse" - nikterak ošizeni.

2005-08-03

Lenina nebo Desiro?

Proboha! Všichni železničáři a vláčkaři si zřejmě v mrzuté romantice a zarezlosti na Českých dráhách libují. Ať je všechno při starém! (Ať žije soudruh Lenin!) Anketu na nejmenovaných železničních stránkách, jejíž zadání znělo, zda by na trati mezi Pardubicemi preferovali soupravu taženou motorovým vozem 854 ČD (pro ilustraci foto přímo ze stránek zde) nebo soukromou jednotkou Desiro firmy Connex (třeba zde), v zemi, která volí socialisty, a kde si voliči myslí, že státní rozpočet sesílá pánbůh, samozřejmě vyhrála stará šunka Českých drah (i když zrekonstruovaná). Je v tom závist, zášť nebo nějaké osobní problémy? A co takhle si přestat hrát a vyrůst? :-(


Pro ty, kteří nevědí, jde o následující problém.


Nepochybně měl policejní zásah proti Czechteku chyby a v mnohém byl neadekvátní. Mám tu i přesto druhou část našeho kýčovitého příběhu. Vedle pana Hroudka, kterému minulý rok technaři poškodili zahrádku, bydlel ještě pan Vláďa. Po nemilé zkušenosti si už tento rok chtěla média i policie dát pozor. Jenže party se už znovu nekonala u pana Stanislava. A nikdo ani nevěděl, kde vlastně. Pan Hroudek si tedy nechal vrata opět otevřená, zahrada už mu díky nemalým výdajům znovu vykvetla. Pak policisté dostali echo, že se party začala na pozemku pana Vládi. Opět se hlučilo, podupalo, tančilo a drogovalo a opět to odnesl i pan Hroudek. Policisté ale příliš nevěděli, co vlastně dělat, a tak se jen postavili na ulici a hloupě koukali. Přijeli přecejen trochu pozdě a z pozemku pana Hroudka (i když měl stále otevřeno a na zahradě plno nechtěných technařů) trochu respekt. Hledali, komu mají megafonem říct, že se takové věci nedělají, protože jsou nezákonné, ale všichni jen ukazovali vztyčený prostředník (jako že jsou free) a plazili jazyky. A lidé na to koukali v televizi a zlobili se, jak to jen může projít. A tak se pan Hroudek i někteří jeho dobří sousedé dopálili a začali si stěžovat. Také televize se stále zlobila moc a moc, a tak se policisté červenali a museli říkat, že to bylo pod kontrolou. No a lidé to viděli v televizi a kradli a jezdili na červenou, protože policisté jsou hodní a nechají na sebe vztyčovat prostředníky a jen tak se očůratávat. Pan Hroudek měl zase smůlu, alespoň policjní ředitel však dostal doma vyhubováno a nesměl si odpoledne jít ven hrát s klukama.

Středa 3.8. a příběh o technoparty

No vida a už se nám trhají první řetězce. Ahold (Albert + Hypernova) spolkl Julius Meinl. Převeliká škoda, Meinl pro mne byl kus starého světa vonícího kávou a dřevěnými přepravkami a i když dnes už neměl pranic co nabídnout, po revoluci to bylo jedno z prvních kvalitních lahůdkářství, které nás učilo labužničit. S příchodem hypermarketů se Meinlovy ceny samozřejmě staly poněkud nelákavé. Škoda, že jej přejal zrovna mizerný Albert. Všichni zaměstnanci Bývalého JM budou muset podstoupit kurzy arogance, neochoty (tak jako již dávno zaměstnanci Albertu) a slovenštiny/ukrajinštiny (aby jim nebylo rozumět, když po nich něco chcete) a do logistiky zavedou program na stornování dodávek rychlobrátkového (rozuměj potřebného) zboží. Věřte mi - všude kde bydlím je nějaký ten Albert, jehož značka u mne vzbuzuje krajní nechuť. Ono už to jméno je pitomé, co bysme si říkali...


Povím vám jeden kýčovitý příběh, tedy alespoň jeho první část. Byli dva neobyčejní sousedé, Stanislav a Hroudek, a ti měli oba své domky na oplocených zahrádkách vedle sebe. Ve vesnici byl klid a tak soused Hroudek, i přestože měl zahradu plnou květů, nechával svá velká vrata dokořán otevřena, aby jeho starý kocour mohl lépe domů, či sousedé poklábosit. Jednoho dne se soused Stanislav rozhodl uspořádat na své zahradě, kde byl jen trávník a starý strom, technoparty s drogami a pivem - obojí bylo trestné. Přijela aparatůra až z Francie a hromada hodně přerostlých výrostků s odredovanými hlavami a krhavýma očima a začalo trsat. A protože to bylo všechno jen za nájem jedné zahrady, jezdili další a další výrostci a výrostky. Jenže už nebylo dost místa na Stanislavově zahrádce, a tak výrostci přišli na to, že u souseda Hroudka je odemčeno a taky dost místa a že se pokusí dávat pozor, aby mu nepodupali kytky, když si jdou jenom zatancovat. Jenže drogy a chlast udělaly své a Hroudek se smutnou pochodil. Proč mu Stanislav o ničem neřekl? Proč mu částečně neproplatil škody? Proč tam po sobě výrostci neuklidili? A kdo mu nahradí krásu květin? A co jeho bolení hlavy z rámusu? A co špína na ulici před oběma domy? Byl naStanislava i dobrotivé výrostky rozezlený, a pak také sám na sebe, že nezavolal policii včas. Proto zavolal aspoň do televize a ta se na policii moc zlobila. Moc a moc. A hledala na ní moc a moc chyb. Volala, aby padaly hlavy. Pokračování příště.


Včera jsem byl u Crocodile Boulevard na bagetě. Já hlupák, že jsem to zkusil až teď! Po některých zážitcích z McDonald's rozhodně doporučuji - podporujete tím ryze českou firmu! PS Prý se chystá další bagetárna ve Vodičkově. Doufám, že s cenami již nahoru nepůjdou.

2005-08-01

The Mars Volta: Francis the Mute (2005)

Tohle je ale horkokrevné přešlapování! Nikdo by nečekal, že po debutu De-loused in the Comatorium (2003) tahle skupina rovnou začne hrát Pink Floydy. Pokud jste počítali, že něco zůstalo na nové desce stejně, jste na omylu. Tihle chlapíci mají v sobě víc, než dávají poslechnout. Můžete to odkrýt množstvím pozornosti, kterou věnujete třeba klasické hudbě. Možná tu nejde až tolik o prolínání melodií, jako spíše o precizní členitou výstavbu, psychedelická intermezza ap.


Hudebním stylem není nahrávka daleko od pinkfloydovského Piper at the gates of the dawn, Meddle nebo A Saucerful of Secrets či od The Power to Believe od King Crimson (MV však nejsou takoví novátoři), i když tím nějak nechci upírat The Mars Volta osobitost, přinejmenším na nepřekonatelné baladické skladbě The Widow a L'via L'Viaquez, kde dokonce metal střídá latinské pasáže. Hudba vychází z temného intermezza, napíná vás, naznačuje melodii, a pak se ve výrazném vyvrcholení vrhne zcela jinam a zpět upadá do pekelných zvuků, aby se mohla znovu vzepnout, přičemž vás stále nechává na pochybách, zda jste něco z toho neslyšeli již na začátku, a pak vás ujišťuje návratem do již vyhřátých dějů a záhybů.


Co snad trochu zarazí je dnešní utíkání od líbivých motivů (což s progrockem 70. let nekoresponduje). Kdykoli (až na výjimky) narazíte na silnější motiv, bývá utnut útěkem do méně srozumitelných krajin. Přesto však nelze říct, že by tito umělci neměli svoje řemeslo pevně pod kontrolou. Proto mám trochu podezření, že "dnes se melodie nenosí, protože nevypadá dost inteligentně". Ale nebojte, melodií i úvah naleznete na Francis the Mute i tak dostatek, proto dávám 4 z 5.