PC vrací úder

Kdo by řekl, že PC z Get-a-Mac vtipných videospotů se nasere a začne vracet úder?

...já určitě ano. Ale to nic nemění na tom, že PC je k uzoufání nedokonalá sestava.

Doma

Chtěl bych být doma. Kdekoli to je.

Opravdu to musí být?

I když se normálně domácí scénou moc nezaobírám, našel jsem tohle v ekonomických novinkách, a se zájmem přečetl. Nejspíš nějaká kachna, něco, co má donutit někoho udělat něco nebo ve volbách někomu pomoct...

Ale i kdyby, jenom ta představa je hrůzná. Na co najednou potřebujeme 230 miliard (NE milionů, miliard!!!) navíc oproti tomu, co vybereme na daních? Jak může ještě pomoct zvýšit daně nebo něco restrukturalizovat, když ta částka, kterou se každý rok zadlužíme, je tak velká?

Z mého laického pohledu už to prostě nemá cenu řešit. Zrušil bych daně úplně a počkal pár let na státní bankrot. Carpe diem. Pak bych nechal dluh umazat, zavedl restriktivní opatření a jel nanovo.

Zamyslete se kurva, vy nejchudší, co volíte socialisty. Vy na tom budete biti, až to tady spadne. Nikoli my vzdělaní, co umíme jazyky a jsme zvyklí se přemísťovat. My hlady neumřeme, my můžeme volit, koho chcem, pro nás je to čistě spor idejí... A tím bych tenhle výplod ukončil.

Summer's almost gone

Je to cítit i tady v Bosně. Léto pomalu končí. I přes horké dny bývají rána unavená, večer se brzy stmívá.

Nějak jsem si ani nevšiml, že tady léto bylo. Pamatuji si naposledy jaro, které mi přišlo pěkné, ba dokonce velmi dlouhé, nějak tak v rámci možností plné zážitků a soustředěných okamžiků.

A nejsem si ještě pevně jist, ale mám pocit, že po čase jsem konečně schopen věřit, že není špatně, že jsem tohle léto nevnímal teď a tady. Inu, uvidí se.

Královská snídaně v Bosně

Jako příprava na královksou snídani posložily večer sušenky místo teplé stravy. Hlavně se večer nepřecpat, už dvakrát jsem si v pátek chtěl dát královskou snídani a ráno jsem cítil po nevinně vypadající večeři omastek a cibuli ještě kdesi v krku. Bosňáčci mají jednak jiné zažívání, jednak žerou jako zvířata. Ale díky sušenkám to vyšlo!

Královská snídaně znamená přijít ke švédskému stolu a dát si všechno mimo ovoce a müsli - dvou odporně zdravých věcí, které snídám jindy.

A co z toho? Až do přistání v Praze pouze dobré pocity. Jenže pak: I přestože jsem vynechal salámy, agresivní sýry, klobásky a čevapy, už druhý den trpím ne zrovna lehkým zažíváním. Splácím troufalost dát si královskou snídani a marně se snažím dopídit, jak někdo může každé ráno v hotelech jíst vaječnou omeletu, míchaná vejce, párek nebo další čuňárny a neumřít po roce.