2014-05-31

Slon a jezdec jinak

Vždycky, než otočím příď vozidla ku Praze, mám chuť jet dál - kam až to jde. Střelka kompasu se otáčí, motor pod kapotou spoutaně mručí a podrážky svrbí. Ale zase jsem to zvládl - má to smysl být doma. Někdo napsal, že zvyk se vytvoří po 30 dnech. Někdo že po 60. A četl jsem i 90 - glowně, že se shodneme. Zvyknu si na místě a mám pro to plno dobrých důvodů.

A jak že to myslím?

V roce 2007 jsem odjel do Vídně. Pak jsem se vrátil a pořád jsem si nějak tak cestoval. A pak jsem začal cestovat pracovně a skončil až po pěti letech. A pak jsem si zase tak nějak cestoval. Takže v tom lítám přes 6 let. Když se mi něco nelíbilo, nechal jsem to za sebou (odlétající letadélko z profilu na FB stáhnu, až podrážky vychladnou). A vždycky taky byl dobrý důvod se vracet, nezmizet úplně. Zase mám víc než dobré důvody, ale nehledej za vším (jenom) ženu. Už jsem vydržel 2 měsíce, což je po dlouhé době rekord.

Už totiž žádné slavné útěky z Prahy před sebou samým!

Vozidlo se tentokrát zase neochotně šplhá na chodník před domem a couvací světla se odráží v prázdné výloze vedle vstupních dveří. Dnes zase neujede. Pozpátku! Pozpátku! Co je to za jízdu?! musí si říkat. Kdybych nedržel volant pevně v rukách, určitě by se mu k chodníku nechtělo.

Evokuje to ve mně i jinou myšlenku. V Praze mi chybí pocit domova. Je možné, že člověk po 6 letech cestování ztratí statický domov? Je možné, že pocit domova nosíte v sobě, a že se otevře, když cestujete? Na cestách jsem postupem času neměl pocit, že by mi domov chyběl. Ale asi i domov na statickém místě je věc zvyku. Pokud by se zvyk tvořil nejvíce 90 dní, zbývá mi ještě 30 a Doliny budou domov. A pokud ne, kdo mi poradí, jak se vlastně dělá domov? Co je to?

2014-05-30

Živě do živého

Musím se s vámi podělit o dva nadstandardní zážitky.

Nejprve nejspíš nejlepší tanec, co jsem kdy viděl. Brilantní taneční představení 420people doprovázení naživo Please The Trees - hravé, precizní, plné emocí. Následovně dech beroucí holandští OFFprojects se svou improvizací OFFline. A v závěru minikoncert Please the Trees, české sirově rockové kapely.


OFFline od OFFprojects přesněji: Představte si, že máte tři tanečníky, každý svůj "jazyk", jsou dána pravidla, skrze která se kontaktují, komunikují spolu a střídavě si předávají hlavní slovo. Improvizovaná světla, náhodně sestavené hudební smyčky. Pevná pravidla hry, zbytek jsou emoce, flow a komunikace beze slov. Dohromady velmi působivé a duchaplné. A pak se v sále rozsvítí, proberete se z údivu, vše je vysvětleno choreografem a můžete si to na příkladech hned také vyzkoušet. Kdo jste nebyli 19.5. v Arše, doporučuji k samostudiu. 420people tady a OFFprojects zde.


Improvizací budu i pokračovat. Nejlepší živý jazz, co jsem kdy poznal - izraelské trio Omera Kleina. Jednoduché tři nástroje (basa s překrásnou patinou, křídlo a bicí), zato ale nabité pozitivní energií a emocemi. Skladby muzikantům slouží pouze jako kostra, na kterou navěšují svoje improvizované party. Neustále spolu tělem, zvuky a pohyby komunikují. Vypadá to, že poslouchat jim dá víc práce než předvádět svoje brilantní muzikální kousky. Musíte se smát s nimi, když jeden ostatní překvapí nějakou klukovinou. Musíte tleskat, když vidíte, co dělají Kleinovy ruce na klaviatuře. Dohromady orchestrální dílo. Omer Klein Trio ještě koncertuje dál po Evropě - v Německu a ve Francii máte v příštích dnech šanci. Pokud je to pro vás z ruky, lze stáhnout na Google Play zde.

2014-05-23

Květnová hudba


Please the Trees, česká kapela s anglickými texty. Sirová elektrická kytara, sirové bubny a basa, zvuk, který se mi prostě líbí - chvíli bezprostřední tempo, které rozeskáče, chvíli zase pomalý pomalý výplach myšlenek snem. Poctivá zemitá práce, kterou budu i nadále sledovat. K dostání třeba na iTunes.

Martina Trchová je výborná textařka. Na desce "Takhle ve mně vyjou vlci" na pomezí jazzu a folku dojme písničkami plnými metafor a hádanek. Chvílemi rozesměje, chvílemi dráždí. Má ale prostě něco do sebe a navíc velmi svěží vyznění. Ochutnat lze tu nebo tady a koupit třeba zde.

Deska "Like a Clockwork" od Queens of the Stoneage je neuvěřitelně výpravná. Klasický rok s dalším rozměrem, ale hlavně mnoho nečekaných hudebních obratů a odstínů odjinud. Epické, kudrnaté a přímočaré zároveň. Ochutnávka? - zde.

2014-05-03

Obojživelná tramvaj

V Praze v současných dnech probíhá testování nových souprav ze Škody Plzeň pro italské Benátky (foto: testovací louže ve stanice Muzeum). Úvěrující banka uvažuje, ze celý projekt pošle pod vodu.
Mluvčí Škody Plzeň se vyjádřil, že by to byla škoda, neboť v České Republice můžeme navázat na úspěšnou historii tramvajových vozů "Krasin" a "Ponorka" a případně i na legendarní ČKD, které se po revoluci hladce potopilo.

2014-05-02

Palec nahoru za e-Čtečku

O svém postoji k elektronickým knihám jsem psal již před dvěma léty zde. Ačkoli jsem milovník šustění papírových stránek, nakonec jsem se na cestu do Asie rozhoupal a v posledním okamžiku si koupil čtečku elektronických knih Amazon Kindle. Jakkoli se po návratu zase rád vracím k papíru, musím říct, že systém je to velmi vychytaný a jen podporuje mé domněnky pod výše zmíněným odkazem.

Základní výhody:
  • Elektronický inkoust se čte krásně - stejně jako papír
  • Zařízení nemusí být podsvíceno, tudíž neunavuje oči víc než papír
  • Oproti klasickému papíru si můžete nastavit velikost písma
  • Příjemně se drží a ovládá (subjektivní), stránky vám neutíkají při držení jednou rukou
  • Čtečka zabere a váží podstatně méně místa než tlustá kniha - to oceníte právě na cestách, ale i v MHD apod.
  • Můžete s sebou v miniaturním formátu mít knihy na celou dovolenou
  • Baterka vydrží velmi dlouho - vybíjí se pouze obracením stránek, nikoli jejich čtením
  • Nabídka placených knih je již velmi slušná - našel jsem i tituly, které bych nečekal
  • Koupě knih je poměrně jednoduchá
  • V dobrém pouzdru je velmi odolná mechanickému poškození
  • Není drahá (Kindle se dá i s pouzdrem pořídit do 3000,-)
A nevýhody:
  • Zásadní je, že čtečku nesmíte používat při vzletu a přistání letadla (nehodí se tedy na krátké evropské byznysové lety)
  • Koupí eKnih příliš neušetříte (vlastně skoro nic - cena je podobná papírové verzi) a přitom se hůře půjčují blízkým
  • Je samozřejmě náchylná k poškození vodou atd.
V neposlední řadě, elektronické knihy by v malé zemi, jakou je ČR, umožnily částečně obejít nákladný distribuční řetězec, a při troše štěstí by se mohlo tím pádem dostat více peněz z prodeje k autorovi. To je ale pouze myšlenka. Navíc velký nepokrytý prostor se nabízí v podobě různých dodatků elektronického vydání, které by udělaly elektronické knihy ještě zajímavějšími - více k tématu píši zde.

Pokud tedy nepreferujete konzervativně papír jako já, jednoznačně palec nahoru - nemohu čtečku než doporučit.