2013-05-30

Hořké memento: Kolik stojí nejlevnější kabriolet?

Moje oblíbená hračka už zase stojí před domem, kapičky stékají po zcela nové skládací střeše a celý vůz září, jako kdyby včera vyjel z továrny, ačkoli má na krku více jak 16 let. Teroticky bych měl být velmi spokojený, ale při každém pohledu na tu "věc", ve mně zůstávají rozporuplné pocity.

Na začátku toho všeho byla touha vyzkoušet si, jaké to je toulat se s větrem ve vlasech v kabrioletu, nebo jinak také vlastnit nepraktické auto "pro radost" - auto, které dělá z přemísťování z bodu A do bodu B požitek bez toho, abyste museli řezat zatáčky nebo jet o závod. Je to specifická touha, a pokud jste ji nikdy neměli, také ji nikdy nepochopíte... a buďte za to rádi.

Po zevrubném shlédnutí internetových bazarů jsem doznal, že na "pořádný" kabriolet nidky nebudu mít peníze, a tak mne napadlo oddělit funkci "cool auta" a "kabrioletu": Koupit si jenom čistě KABRIOLET, zaplatit nějakých 15-30 tisíc za "roztomilý vrak" se stahovací střechou, rok v něm odjezdit a za podobně směšnou cenu ho prodat dál. Koneckonců jsem v té době vlastnil již jedno podobně staré auto, které se jevilo být zcela bezproblémové.  Takže jsem přistoupil k činům a koupil jeden z nejlevnějších kabrioletů té samé série, jako mé tehdejší vozidlo.

A spokojenost?

V zásadě ano, odmyslím-li určitou hořkou pachuť z toho, že cena téhle blištivé ojeté parády se od zakoupení vyšplhala na celý trojnásobek - tedy na cenu, za kterou vozidlo ani zdaleka dále neprodám. Spočtěte si tedy, kolik přibližně stojí sezóna provozu, případně kolik tratíte na prodeji (skutečná čísla záměrně neuvádím, ale vycházejte z onoho trojnásobku a něco si dosaďte).

Zůstane jen hořké memento, že neexistuje žádný "nejlevnější" kabriolet a že vědět tohle všechno před 2 roky, na takovou koupi bych nikdy ani nepomyslel.

Tímto jsem se vyznal a nezbývá než doufat na hezké počasí a užít si kabrioletu, dokud se na něm zase něco nepokazí.

2013-05-16

Výlevka a/nebo blog?

Sotva doběhly titulky posledního příspěvku a hned mi to dalo uvědomit si, jaký jsem rebel, když něco takového napíšu. Můj blog je poslední dobou 100% korektně neosobní. Co kdyby ho četl někdo z našeho oddělení lidských zdrojů a vyhodili mne? Co kdyby ho četl někdo z jiného oddělení lidských zdrojů a rozhodl se mi na základě osobního výlevu nenabídnout milionovou práci? Nebo co kdyby klient, který se právě rozmýšlí koupit si projekt od firmy, pro níž pracuji, od toto rozhodnutí ustoupil?

Možná je na čase změnit i tohle. Už tu pořádně dlouhou dobu žádný pěkný přímý literární nebo také lyrický výlev nezazněl. A přesto to neznamená, že nic necítím, ani že si nic nemyslím.

Zatím ale začnu předsevzetím: Změnit template, přeinstalovat na novou verzi Wordpressu, nainstalovat antispam a zprovoznit komentáře. S obsahem ještě uvidím, koneckonců - moje poštovní schránka se netrhne s milionovými nabídkami, tak je lepší neriskovat :o)

Nemám čas

Mám necelých 5 dní v týdnu na práci, další více než 2 dny na cokoli, co chci. Jsem zdravý, bezdětný a plný sil. Znám už určité zákonitosti plánování a time-managementu. A přece mám pocit, že jen zřídka dělám to, co chci.

Některé věci se mi přece podařilo zefektivnit a omezit na minimum, ale přesto: Nemám čas vyrazit na kolo, nemám čas vidět kamarády, které bych chtěl vidět, nemám čas si vklidu přečíst knihu. A i přes to, že to vše výše uvedené nedělám, ani tak zdaleka nedělám to, co bych chtěl. A co vlastně dělám rád? Proč věnuji čas tomu, co dost možná nechci dělat? A co z toho opravdu musím?

Mohou za to jiné lidé, kteří mne obklopují? Nebo za to může špatně uspořádaný čas? Omezuje mne přespříliš to, že v práci cestuji? Nepochopil jsem, že hezké zážitky člověk prostě musí tvrdě odpracovat? Udělal jsem chybu, když jsem se snažil "dělat věci dobře"?  Jsem věkem zblblejší, přestávám na vzpomínky dívat kriticky, vidím v nich už jen to hezké, dávám to do kontrastu s dneškem a nadávám, že dřív bylo líp? Nebo mne prostě přišlo cool být zaneprázdněný a najednou mi to leze krkem?

Možná. Nevím. Jedná se přecejen pocit - iracionální "cosi", co je propojeno s činy pouze přes jakousi černou skříňku.

Nejspíš jsem prostě dospěl v životě do bodu, kdy je třeba přehodnotit úplně všechno od začátku. Co vlastně dělám rád, jak moc chci pracovat, kolik toho chci mít, co chci ve svém volném čase docílit. A musím se přiznat, že o tom přemýšlím již řadu měsíců a dostal jsem se poměrně daleko. Vrátil jsem se v čase i v tom, co jsem si kdy zapsal, o mnoho let zpátky. Nemyslím, že bych teď byl moudřejší. Jsem jen starší a mám víc zkušeností dobrých i špatných.  Nemyslím, že bych hodlal převrátil život vzhůru nohama. Koneckonců, je za mnou plno dobrého a je na čem stavět. I tak je ale čas na změnu. Je čas se pořádně "protřepat".

2013-05-10

Sigur Ros: Álafos

Poslouchejte: Na tom teď "ujíždím". Nemá to daleko k táhlým náladovým věcem od Pink Floyd z konce 60. let. Je to ještě řádne zpomalené a tím i prodloužené - Sigur Ros Álafos. Zkuste se soustředit až do konce, budete po zásluze odměněni dramatickou gradací.

Chcete-li od téhle islandské kapely ale přecejen něco líbivějšího, začněte polehounku albem s jazykolamným název Ágætis byrjun. Nebo pokud chcete něco až nereprezentativně líbivého, zkuste třeba track Hoppípolla.

Zfetované nebo ujeté? Možná. Ale spíš už dnes asi není "dost času" takové věci poslouchat... :)

Döner Kebap jak v Německu

Máte-li chuť na výborný Döner jako v Německu, ale přesto nechcete vytáhnout paty z Prahy, zkuste Can Bey Döner Kebap. Stačí ve stanici Štěpánská směr Karlovo náměstí opustit tramvaj předními dveřmi a nezahýbat vlevo ani vpravo.

Krámek, který se honosí tureckými a německými vlajkami vám připraví německý lepší průměr. Úplně top kebab to zase není - maso je trochu přesolené, rolka více vyschlá než by musela být, porce je trochu zbytečně velká. Přesto ale rozhodně nadprůněr, který v Praze (dle mého názoru) nemá obdoby.

Máte možnost zvolit masitou nebo vegetariánskou verzi, posedět či vzít s sebou a když si dáte rolku, bude dlouhá jako vaše paže. Nářez - palec nahoru!

2013-05-08

Zase si jednou zaběhat

Tak jsem se v lednu rozhodl, že si po nepříjemné zkušenosti z klagenfurtského běhání koupím pořádné běžecké boty a začnu rekreačně běhat, neboť bajk je přecejen nepřenosný a časově méně dostupný.

Po čtyřech měsících jsem si boty koupil.

Po asi dalších 3 nedělích už mi došly výmluvy (počasí, příliš krátký týden na to, abych si boty bral, moc těžká večeře, moc pozdě), a tak jsem vyběhl v Bonnu podél Rýna. Příjemný pocit. Ani ne tak ze "sportu" (zatím tomu odmítám takto říkat), ale ze vzduchu kolem, jara a trochy pohybu.

Můžu doporučit. Pokud byste sami tápali s výběrem bot, doporučuji využít třeba prodejnu Triexpert, kde vám provedou i individuální měření klenby, došlapu apod. (jakkoli netuším, zda se ve výsledku bude jednat pouze o divadýlko nebo zda to skutečně přinese úlevu od bolesti kloubů po delším používání).

2013-05-03

Jaro voní

Normálně můj nos přes alergie nic necítí. Ale když zaprší, je to jako když rozmačkáte mátu nebo bazalku v hmoždíři a vůně se prodere až do receptorů hluboko uvnitř. Pesto z jara. Pesto z květů. Jít po Vyšehradě pod stromy. Prohýbají se po nápory květů tak jako vy musíte, abyste prošli. Schody do Podolí jsou květový tobogán.