2005-10-24

Obyčejný pondělní poust

Michél Matsura is the king of snails!!! The page will probably end as a victim of mindless deleting after this post :-)


Už jsem měl pocit, že existuje cosi jako strop návštěvnosti ze strany mého webhostingu. Ať je to jakýkoli týden, denní návštěvnost v podobě unikátních IP nepřekročila 32 kousků. Připíjím tedy na úspěch, tentokrát to bylo překvapivě více!


Dnes jsme s Martinem popíjeli pivo U Jelínků. Z klasických hospod je to jediná slušná (slušněobsluhová). Do stoupy se Zlatým tygrem a Rudolfínem!


Těším se na nové kolo, protože už je to jen otázka času. Truvativ Firex, Shimano Deore XT, SH M555, Xfusion O2, RS Duke XC... Hey you all, that's gonna work!

2005-10-23

Deep Purple: Rapture of the Deep (2005)

Letošní novinku Deep Purple s téměř zadumaným coverem lze vymezit jednoduše v několika bodech. Především se album téměř v ničem nepodobá poslednímu Bananas (a tudíž ani Prefect Strangers) - zvuk i melodie jsou sušší, hrudkovitější a nabízí se spíše srovnání s The Battle Rages On z roku 1993 (nebo s některými méně známými deskami z druhé poloviny 80. let). Nečekjte ale ani hard rock. Deska se vznáší více na klávesách než na ostré kytaře a bicích. Nelze si nakonec také nevšimnout jisté síly, která z desky vyzařuje - tak jako jsme Purple zažili naživo, sehrané a v dobré náladě - takoví jsou i zde. Jsem také dojmu, že kapela hraje tentokrát více harmonicky na celkový dojem, který pak stejně posluchače příjmně prostoupí. Zvukovému mixu alba rozhodně také nelze nic vytknout.


Zadumaná deska (která má 10 tracků a jedenáctý se jmenuje copyprotect) se vám možná zalíbí až po vícerém poslechu a rozhodně vás nestrhne všemožnými dojmy. Je méně přímočará a najdou se tu písně, které vůbec nemusely být (deska má nejistý nástup a fakt, že se naživo opakovaně hraje jen Wrong man, jisté váhání potvrzuje), přesto však spíše stojí za to ji vlastnit. Uděluji velmi dobré 3 z 5.

2005-10-20

Creative Mediasource - konkurenceschopný software?

Creative Mediasource je přehrávač a organizér multumedií a různých devices od Creative. Až do nynějška jsem vlastnil pouze verzi 1, protože mi instalátor vytrvale tvrdil, že na svém počítači nemám žádné Creative produkty a tudíž odmítá instalovat (chyba, mám dokonce 2 registrované produkty: zvukovou kartu a přehrávač). Letos v létě však firma spustila službu autoupdate a ta proběhla bez problémů, takže mám konečně verzi 3.


Příliš jsem od toho nečekal, a tak jsem byl zprvu překvapen. Design nikterak nápaditý, ale přecejen o něco civilizovanější než předtím. Přibyly však pouze některé funkce, které jinde (iTunes, WinAmp) implementovali již dávno. Ovládání zůstalo stejně dřevní a navíc má přehrávač některé docela zásadní mouchy, např. řazení písniček v uložených playlistech.


Rozeznávat nové formáty se Mediasource taky nenaučilo a ani se učit nehodlá, takže se můžete alespoň z celého srdce zasmát nad Wma lossless. Rovněž všudepřítomné playlisty m3u (ani jiné cizí playlisty) jsou přehrávači cizí. Přibyl i konvertor formátů, želbohu umí opět pouze mp3 (pouze tu původní), wma a wav. I když je přehrávač skinovatelný, skrývá se pod tímto pouze výměna vzhledů, kterou známe z dřívějška.


Protože Creative vsadilo na neflexibilní Windowsovskou strategii, zcela zřetelně ztrácí oproti konkurenci. Řešení, která se v nové verzi objevila jsou polovičatá a nebo přináší další problémy. A to není příliš přívětivé pro potenciální uživatele. Z hlediska Creative je to sázka na potápějící se kolos. Firma má přitom jako značka daleko větší potenciál (její zařízení jsou známa nejvyšší kvalitou), padnul však za oběť nechytrému spojenectví. Přístup k zákazníkovi je i přes přívětivější zevnějšek Microsoftu velmi podobný, v čemž je právě zakopán pes. Zatímco Microsoft dělá středně kvalitní mainstreamové produkty a takto také ke kupujícímu přistupuje, Creative, které naproti tomu nabízí premiové výrobky a tudíž by také měl dělat obdobný marketing (protože, co je drahé, to je drahé), kopíruje jeho strategii "když ten náš formát není dobrý, stejně ho budeme všude cpát a nebudeme nic měnit".


Jediný klad takového programu je tedy kvalitní zvukový výstup, který na své průměrné věži neocením a spolupráce se zvukovou kartou (např. dálkové ovládání). I tak ale bude uživatel nucen spíše sáhnout po lepších organizérech, které jsou zadarmo a padnou jak rukavička: třeba iTunes nebo WinAmp. Problém totiž není v programu, který něco neumí - dnešní doba požaduje spíše programy, které jsou ochotné se rozšiřovat a učit - často bez přímého zásahu tvůrce.


Stránky Hájek se utěšeně rozrůstají. Připadám si skoro jako opravdový designér webu.

2005-10-18

Neil Young: Prairie wind (2005)

Kanadská whisky. Drsná jen pouze několik příznivců. Už první dvě písně jsou ale tak silné, že víme, co nás bude dále čekat. Neil Young se vrátil na novince ke countryrocku, aniž by ztratil cokoli z lesku, který měl již v 70. a 90. letech. Jediný rozdíl je, že se přizpůsobil. 70. a 90. léta byla zpěvná a hlas něžný až třaslavý. Dnes je Young drsný, mrazivý, až meditativní, vždy však procítěný a stále jen v minimalistické rovině, na kterou je posluchač zvyklý: několik akordů, bubny, baskytara, podbarvující klávesy a hlas, který nevtíravě vyzařuje něco babsky moudrého.


Jediné, co zklame, je provedení nahrávky. Basy jsou na tento druh muziky až vulgární (nejsou ani moc třeba), očekával bych spíše pevné středy. To však nemůže fanouškům Neila Younga zkazit dojem - uděluji proto 4 z 5. Nefanouškům toto album nedoporučuji, protože může připadat suché. I přesto zde však je cítit vyšší rozměr, než třeba v novém Claptonovi (moje kritika zde) nebo Rolling Stones (moje kritika zde), Neil Young totiž i po osobitém rockovém Greendale udržel formu a to bývá pro jiné umělce problém.

Endless devices again

Nejmenovaný čtenář mého blogu se zeptal, kde lze nechat opravit Creative Nomad Jukebox. Pokud vím, Creative má jakési takési zastoupení v Bratislavě na Slovensku. Po osobní domluvě je teoreticky možné tam poškozený přístroj nějak oficiálně odeslat. Prakticky jsem to nezkoušel a třeba to teď již funguje úplně jinak.


Tak jako tak mne Creativní přehrávače zlobí. Například Zen Micro nebo novější Zen Sleek bych si koupil hned - cena je velmi dobrá, velikost i vzhled "k sežrání", nicméně podpora nových formátů už dnes dost pokulhává. Apple se sice také nehodlá přetrhnout, ale portfolio, které nabízí alespoň není zastaralé (což se o wavu, mp3 a wma u Creative nedá říct).


Pokud si nechci koupit iRiver, který rozhodně nikdy není k sežrání, ani Apple, který je zbytečně drahý, neexistuje cesta...


Kauza copy protect. Protože mi rukama proteče mnoho a mnoho audio cd, nutně jsem musel narazit rovněž na copy-protect. Ten poslední slibuje, že dokonce vůbec nepůjde přehrát na počítači. A ejhle! Vložím nové Deep Purple do mechaniky a Windows Media player 10 mi ihned nabídne "zkonvertovat do mp3". Je to ale svět - sám vrchní ochránce digitálních práv! Na obalu to musí zloděje nahrávek přímo bodnout do srdce: "Umělci umřou hlady, bude-li se ilegálně kopírovat cd". Mám cd bohužel naopak legálně, a proto je mi velmi líto, že umělci vyhazují peníze za takto nefunkční ochranu proti přehrávání na PC. Možná pak skutečně umřou hlady.

2005-10-17

Mrazlavé pondělí a víkendové kolování

Michal Macura, legenda českého internetu, už zase nebloguje. Jaká škoda. Někdy by neuškodilo si uvědomit, na čem vlastně člověk stojí. Možná bych se pak taky smazal.


Vyšel nový Neil Young a prý má být stejně dobrý jako vždycky. Sestra jej bude nesnášet.


Víkendové kolování úžasné. Řítíte se lesem po barevném listí, barevné stromy nad vámi, draci na obloze, která se sune obrovskou rychlostí pryč od studeného severu. Je čas nakoupit teplé prádlo a uvařit čaj. Což mi připomíná, že náš radotínský bunkr začal topit (tedy my jsme se tak nad kalným burčákem dohodli).


Ve svém dejvickém bunkru jsem se na schůzi bytového družstva Buzulucká dozvěděl (a bylo to jednotně podpořeno), že moji východní legálně zde žijící nájemníci (rodina s dětmi, pán pracuje na pozvání pro Free Europe, veškeré podpisy jsem jim i sobě obstaral) jsou na úrovni feťáků z 5. patra, a proto bych měl neskromný nájem, který mi(!) odevzdávají, platit do kasy bytového družstva. Hlasování zabránila jen všeobecná neschopnost zvířátek v domečku se dohodnout. Tohle není socialistická země, tohle je komunistická země. Už aby byli u moci! Brrr!


I got the job!!! Budu dělat websites pro jednu firmu. Michal o nich prohlásil, že to chce ještě trochu zkušenosti a designérské jistoty, ale já to dám dohromady za každou cenu. Přeji pěkný pracovní týden a brzké uzdravení!

2005-10-10

Proč Čt24?

Snažím se sám sobě zdůvodnit vznik kanálu Čt24. Nerad věci zaštiťuji jen svým názorem, ale přesto si na to tentokrát troufnu. Začněme třeba tím, proč bych se na něj měl dívat? Matka příroda mne obdařila mimo češtinu znalostí dvou dalších jazyků, v nichž se vyskytují celodenní zpravodajství v daleko vyšší kvalitě s globálně daleko užitečnějšími informacemi (ono se toho v českém rybníčku zase tolik neurodí). Ostatně lidé, co znají více jazyků a vyhledávají informace, asi podobně jako já nesáhnou zrovna po českém vysílání. A pokud jsem starý, sedím celé dny u televize a prahnu po "zprávách", nejsem už trochu konzervativní, abych si pořizoval satelit nebo kabel? Nebo abych třeba vůbec přelaďoval na program, který neznám?


Celá věc jen dokazuje, jak funguje socialismus. Peníze, které od nás vyberou by vpodstatě vybírat nemuseli, ale když už se stalo, využijí je třeba i na něco hezkého. O tom, že Čt24 je hezká, není pochyb. Ale musela skutečně být?


Řeším také, jak vyrovnat hlasitost přehrávání mp3 v playlistu z různě hlasitých různých nahrávek. Nenapadá mne jiná varianta, než donutit majitele playlistu zakoupit si "schopnou" zvukovou kartu. Moji počítačově zdatní přátelé, nenapadá vás jednoduché řešení, které by běželo na Win98?

2005-10-07

Giuseppe & the pillow


Giuseppe & the pillow.

Nejsem tedy zrovna příznivcem hloupých vtípků, ale tohle je neuvěřitelně výmluvné. Kdyby aspoň Giuseppe nekoukal tak stupídně...

2005-10-02

The Rolling Stones: A bigger bang (2005)

Zase jen ten rock'n'roll! ...přesto mu nelze upřít jisté kouzlo Rolling Stones. Říká se, že po Bridges to Babylon (1997) úroveň klesla, ale není to pravda. Uvedené album totiž nebylo pro Stones zcela typické, a tak, jak jej určitá skupina posluchačů vyzvedávala, mohla jej jiná oprávněně nesnášet. Konec konců, tak novátorské ani zábavné "Mosty" zase nebyly.


A Bigger Bang je návrat k hodnotám - stylem silně připomínající The Voodoo Lounge (1994) - koncepcí rovnoměrněji rozložené. Narozdíl od Voodoo totiž sice nezní tolik svěže, o to vyzrálejší však je a příjemně se poslouchá až do samého konce. Slyšíme bicí, slyšíme kytaru, slyšíme Jaggera - všechno jednoduše provedeno a na svém místě plyne vyrovnaně od první písně až do poslední. Jediné co postrádám, je nějaký hit. Streets of love a jiné písně nejsou špatné, ale hrát se budou spíše, protože jsou, než že by zbytek alba převyšovaly. I to však zase jen dokládá, že si muzikanti s chutí vyhráli a předkládají vyzrálý kousek, co dupe přímo od země, nebudeme-li tomu snad říkat "plochost", což je také jeden možný úhel pohledu.


Ač jsem vlastně (jako posluchač progresivní hudby) spíše zklamaný, protože třesk se nekoná, dávám v kontextu samotné kapely 4 z 5 (srovnávat Stones v kontextu současné hudby, snížím bez váhání na 3 z 5). Doporučuji spíše fanouškům samotné kapely.