2008-05-31

Šum gum

Venkov v Sázavě zní jinak než venkov v Radotíně. Sázavský dům na nábřeží sice stojí na hlavním průtahu. V Radotíně zdaleka nejezdí tolik aut, nicméně je slyšet neustále hluk z údolí, nepřetržitý šum gum. V Sázavě alespoň o víkendech, pokud nic nejede, panuje neuvěřitelné ticho.


Minulý rok touhle dobou jsem již měl hotové zápočty a těšil se na léto a na Vídeň, který ve mne vyvolávala vzrušující mrazení. Je tak krásně a já letos sedím na zadku a připravuji se na zkoušky. Mrzuté. Ale asi jsem šťastný.


Jsem docela kliďas, ale po dědově smrti se nemůžu zbavit jisté "nervozity" v sázavském domě. Dnes jsem s dědou mluvil ve snu. Umřel náhle, v perfektní dušení i tělesné kondici, takže se téměř zdá, jako by jen odjel na týden pryč. Tolik se toho v poslední době mění, měl jsem mu najednou tolik co říct, generační gap mezi námi se měl už brzy zmenšit. Dříve jsem nemíval moc co sdělit, ačkoli vždycky tolik stál právě o to cokoli slyšet. Seděl zase ve svém křesle a pozorně poslouchal. Marně jsem se snažil přijít na to, jak mu to "vše nové" ukázat a pořád se mi zdálo, že existuje nějaká překážka. Když jsem se probudil, uvědomil jsem si, že existuje docela sakra ZÁSADNÍ překážka. Poučení: otázka "Co mi brání?" nabývá zcela jiného významu. Co mi brání odkládat věci, pokusit se udělat cokoli, co chci? Uvědomuji si, že jediné, co často limituje, je vlastní lenost a zaslepenost.

2008-05-28

Podstata zdražení?

Dnes ráno jsem se ZASE dočetl, že určitá skupina podnikatelů zvýší své ceny o 15%, protože o tolik vzrostla cena paliv, která používají. Člověk pokýve hlavou, zvýšení cen opět hořce spolkne a zlobí se na ty, co to zdražení ropy "dělají".


Už se ale nezamyslí nad tím, že takhle vzniká inflace a že si tím daný subjekt také namastí kapsu. Jde jen o dezinformaci. Paliva totiž netvoří 100% nákladů žádné firmy. I dopravci mají další náklady - na parkování a údržbu autobusů, na kávu zdarma, čištění toalet, odvoz odpadků, opotřebení, na žluté letušky a řidiče. Pekaři nepečou pečivo na motorech svých Avií, ani tím, že by celý den jezdili v autě bez řidiče a hltal přitom litry nafty, ale pečou v perkárnách, kde zaměstnávají lidi atd.


Počítejte se mnou. Celkové náklady jsou 2kč. Jestliže se cena nafty (1kč), která činí 50% nákladů, zdvojnásobí (stojí tedy 2kč), jsou celkové náklady 3kč. Vzrostly tedy pouze o 50%, nikoli o 100%. Připočteme-li ještě ziskovou marži 1kč, tj. cena, kterou platil zákazník byla 3kč a nyní je 4kč, došlo k vzrůstu už jen o 25%. Mohl bych tu takto jednoduše počítat, o kolik se tedy zvedne zisk podnikatele touto drobnou dezinformací. Možná by to za mne ale měli dělat novináři, kteří jako ofce jenom hloupě citují.

2008-05-25

X

Můj polštář je ještě horký tvými vlasy
Není to ani pár lichých úderů srdce,
co jsi jej opustila.

2008-05-21

Fringe Festival 2008

Sestra se objeví v rámci irského hudebního představení na Fringe Festivalu (Eleanor Cummins/Prague Playhouse - The Sacred Sow). O důvod více k návštěvě pak mohou být třeba Yellow Sisters a mnoho dalších hudebních a divadelních kousků.

2008-05-12

Vzpomínka

Byl jednou jeden dům a byl jednou jeden veselý starý pán a byla celá hrdá historie toho domu. A ten pán jednoho jarního rána zemřel. Ležel tam s lehkým úsměvem na lavičce, jako by jen spal na sluníčku, a to místo vibrovalo jeho duchem, jako by tam stále byl. Ve stěnách byla pořád hrdost jeho rodiny, z místností sálala nerušeně ta samá atmosféra jako kdykoli předtím. A já si vzal jeho peněženku, klíčky od auta, doklady, pohladil ho po vlasech, zamkl zadní vchod a odjel do Prahy a věděl jsem, že tak, jako jsem tento dům nikdy neměl nárok zamykat, tak ten dům tímto jedním otočením klíče OPRAVDU přestává existovat. V rozkvetlé zahradě svítilo slunce, ale už tam nevanul ten samý větřík jako předtím.


Přesto, kdykoli se do neexistujícího domu vrátím, ucítím sám pro sebe ve vzpomínkách toho zraceného ducha jeho doby. Ti ostatní, co přijdou po mně, už neucítí nic, ale my, co jsme ten dům důvěrně znali, nepřestaneme vzpomínat.


Změny, nebo chcete-li přelomy, které v životě přichází, přichází zpravidla nahromaděné najednou a jediné, co pak spojuje minulost a přítomnost, je křehká vzpomínka.

2008-05-11

Plzeň

Americká Street

Převapila mne Plzeň. Všechny nálady a místa toho místa. Překvapilo mne, jak moc tu je jaro. Je-li člověk ve městě, vnímá-li je všemi smysly, je tu ono jmenované období víc než "jen tak". Možná za knihou a monitorem v již dobu rozkvetlém Radotíně se jeho přítomnost dost snadno rozmaže. Překvapilo mne město, které jsem znal jako šedivé. Jakoby z prachu v mých představách vyrostla barvitá osobnost.


Ale asi je to i díky všem těm historkám a příběhům, které se k místům v tom městě vážou a které v průvodci nenajdete, a možná i díky příjemným hlasem předčítaným chodským pohádkám a starým obrázkům. Díky!

Pak je vždycky otázka...

...jak dlouho se nechat unášet proudem fantazie, když je čistě na vás postavit přehradu myšlenek. Máte volnou ruku a přece... Máte volnou ruku?

2008-05-07

Poslední přednáška

Právo v mezinárodním obchodu. Žádný velký ceremoniál, žádná placatice. Ve 12.00 zahoukaly zcela pravidleně sirény a je konec.


Dodatek (zamyšlení): Během dne jsem smutek ještě splavil několika různými alkoholickými nápoji, ale dojetí nebylo tak velké, aby mi dovolilo opít se nad míru znemožňující studium. Také jsem byl posedět v Ebelu, ale lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem to plánoval. Takže se vlastně nic nestalo? Nemyslím si. Život se změní. Sevře klepeta pravidelnosti, nechá minimum prostoru k pohybu. Změní se i lidi, které mám rád. Bude možné ležet v posteli do dvanácti dopoledne a práci pak dohánět večer? Bude možné pozorvat, jak různě si paprsky slunce v různé časy hrají s křivkami a povrchy, na které dopadají? Těžko. A nebo to bude vždycky těžce vykoupeno. Člověk se nad tím musí pořád zamýšlet, aby to vůbec přišlo důležité, ale je to důležité. Důležitější, než to vyznívá. Je to tečka za velkou kapitolou, která se ztělesní v touhu po neexistujících chvilkách, o nichž si člověk bude směšně namlouvat, že jsou a mohou být, a bude je uplácet dovolenými, víkendy a svátky. A ty chvilky se mu budou vysmívat, jak naivně si myslí, že je prožívá, když se přitom potupně musí o každou z nich rvát v "dovoleném", vymezeném čase, kdy by nejraději stejně pronásledoval tisíc jiných cílů. Venku přece čeká kolo, oloupaná omítka, nákup, hrábě, členové společnosti, kteří se závazně dožadují své chvilky... Balancování s nulovým součtem. Podvědomým úkolem bude si v tom najít štěstí.


Člověk, který nemá co na práci, je zavrženíhodný. Člověk, který očividně nerelaxuje, je opovrženíhodný. Naučím se po vzoru svého otce (se vším respektem) spát pouze 6 hodin (mám k tomu nejspíš zděděné vlohy) a třeba zbyde čas i na flexibilitu.


Když mne tedy někdy potkáte na ulici, jak narážím do sloupů a tvářím se přitom blaženě, nekárejte, poplácejte mne raději po rameni - je to chvíle, kdy síla ducha vítězí :))))

2008-05-06

Pro sebe

Je to divná doba života. Mezi diplomkou, zkouškai a hledáním dokonalé budoucí práce. Začínám mít dost toho, jak dělám vlastně pořád všechno jenom pro sebe. Krom toho se mnou není vůbec žádná legrace. Omlouvám se... tak trochu, kamarádi.

2008-05-04

Ein leichtes Säuseln


Einstürzende Neubauten, album Perpetuum Mobile. Marně přemýšlím, o čem je. Kterak člověk ztratil boha a lásku, ale přesto se pohybuje jako perpetuum mobile pořád dál? A rychleji a rychleji, útržkovitě...? Souhlasím?

ich bin auf der flucht
vor aufgebrachten massen
quer durch die wildnis
am ende angekommen
warte lange schon am eingang
stumm und ohne plan

zunächst ist da sturm
du ziehst nicht damit vorbei
dann ist da ein beben
aber auch da bist du nicht involviert
ich werde heftig von unter an der wurzeln reissen
bis die obere welt sich regt

col de ma ma daqua
ein leichtes leises säuseln
eine stimme verschwebten schweigens

und gäbe es ungeheure wassermassen
ich weiss du nähmst an keiner flut mehr teil
selbst wenn es heute noch meteore regnet
du bist ganz einfach nicht mehr dabei
ich werde heftig an den zweiundzwanzig wurzeln reissen
bis die obere welt sich regt
ich erhebe meine gegenstimme
bis aus dem säuseln die antwort mir weht

2008-05-01

Autoportrét s kocourem

Na konci je dokonalá apatie. Apatie, ironie, sarkasmus. Tvář zůstává kamenná, ani koutek se nehne. The older you get, the more you know, the less you can say, the less trouble you can share.


Naivně jsem si myslel, že ti někdy může být opačně. But I'm learning. I'm learning. Vadí mi to méně a méně.


S kocourem, pracuji-li doma, sedávám pravidelně dopoledne po deváté a odpoledne do páté - nejedná se tedy o samoúčelnou parafrázi na EN. Vínem se rozvazuje jazyk.


"Myslel jsem si, že jsou chytřejší," řekla opice a opřela klacek o strom. "Taky se nestačím divit," musel jsem udiveně odvětit. Obloha byla plná světel.

Nick Cave: Dig, Lazarus, Dig!!! (2008)

Kdesi jsem četl poměrně povrchní hodnocení, že nové album Nicka Cavea je lepší, protože má hutnější textury. Zařazeno do kontextu tvorby však nepůsobí až tak přesvědčivě. Cave se na několika deskách posledních deseti let potuloval krajinou zvláštní snové muziky - přesvědčivě to dokládají zádumčivé No more shall we part (2001) a Boatman's Call (1996), kde tón udávalo jemné odbíjení klavíru doprovázené baskytarou. Naproti tomu lze spatřovat "alternativní" naturálně divokou hudbu 80. let s minimálním nástrojovým propracováním, zato se silným dramatickým a vypravěčským prvkem (ten se ostatně prolíná všemi deskami) - ve Wendersově Nebi nad Berlínem se objevila třeba From Her to Eternity. Zbytek desek kombinuje (Nocturama nebo Murder Ballads).


Když Cave s Bad Seeds vydal právě No more shall we part, nadčasovou nadžánrovou veličinu, která se zdála definovat jeho styl a zároveň se ukázala být výjimečně poslouchatelná, čekalo se už jen, zda další alba navážou na úspěch. Nocturama si odskočila k oněm "hustším texturám", avšak zároveň to byl krok zpět. Zato dvojalbum Abbatoir Blues & Lyre of Orpehus (2005) udělalo ještě krok dále za zmiňované No more shall we part. Přidalo totiž k precizně uhlazenému stylu živost, rytmus a jakousi faunskou hravost, kreativní prvek.


Není divu, že Dig Lazarus Dig přišlo netrpělivě očekáváno. Laťka však leží vysoko a novinka, se zdá, jen těžkopádně oddechuje. Muzika je sice hutná, rychlá, jako za starých časů, dalo by se říct, perfektně provedená, ale postrádá onen prvek hravosti, postrádá nápady. Nick Cave se tak paradoxně posunuje kamsi do oblasti klasického "rocku". Po vybuzení titulní vyprávěnou baladou se člověk nechá ukolébat do spánku hutným hraním celé kapely: bicí, basa, klavír, klávesy a elektrická kytara. Tak se to ubírá až ke konci (Jesus of the moon a další), kdy se deska uklidní, zvážní, a jakoby se vrací právě k Abbatoir Blues. Nabízí hudební motivy k zvážení, nabízí přelévání stylů, nápady, sehranost bandu a potěší - velmi připomíná závěr Lyre of Orpheus (O children, Easy Money a další). I zpěvák si v tomto prostředí libuje a svému zpěvu propůjčuje dramatický prvek a vícerozměrnost. Bohužel nutno podotknout, že tímto deska rozhodně nepřináší mnoho nového, alespoň však zachraňuje, co se dá.


Novinku mohu doporučit posluchačům rockové hudby, milovníci nečekaného však budou nejspíše zklamáni. Celkově se ale jedná o dobře poslouchatelnou kompilaci, hodnotím nejspíše 3 z 5.