Listopad je pestrý

Padají akcie. Něco si přej. Aneb jdeme si vsadit.

Trumpův postoj ke kauze Epstein mi připomíná Donutila v Pelíškách: A komu tím sakra prospějete?!

Sabotáže vlaků v Polsku. Týpci prostě jen tak přijdou, poškodí koleje, nikomu se nic moc nestane, obviní se Rusko, a nic moc se neděje. Vyznění toho může být úplně opačné. Možnost 1: Rusové poškodili koleje a jsou fuj. Dělejte něco proti Rusům. Podpořte Tuska, který je proti nim. Možnost 2: Tusk zinscenoval úplně slabomyslnou sabotáž, aby měl proč obvinit Rusy a vypadal jako ochránce. A možnost 3: Stejná jako možnost 2, ale lidé to navíc Tuskovi nezbaští a obrátí se proti němu.

Lid městský žehrá, že s Turkem hrozí návrat klausovské zahraniční politiky. Neví ale o čem mluví. Klausovská zahraniční politika byla v zásadě rozumná, liberální, prostá zbytečných gest, směřovala nás vždy do Evropy, byť se zdravě skeptickým přístupem. Nutno ale podotknout, že klausovská zahraniční politika neměla nic společného s (dnešním) Václavem Klausem starším. Na co narážím, je zmiňovaný "návrat". Lid totiž nemá strach z návratu, ale z novodobé  klausovské ne-politiky. 

Trable s formulí na D4

Česko v létě řešilo tajemného jezdce ve formuli na D4. Ano, po D4 pravidelně jezdí formule. Zábavné je, že až donedávna nebyla polapena. Objeví se a zmizí. Dá se říkat, že policie je neschopná, dá se to banalizovat, jako že o nic nejde, ať se lidi baví. Osobně mi to přišlo jako roztomilý úlet, který nestojí za to řešit.

No a najednou polapena byla. A dostalo to pachuť. Tajemný jezdec není Radim Passer ani Renata Kellnerová, ale jakysi bývalý policista, který bydlí ve vile, která není zkolaudována, kterou nevlastní, na půdě, která není určena k obývání, za vysokou ohradou, a vydělává na prodeji čehosi státu. Dostává to nádech hořce sladkých svobodných devadesátek, kdy každý mohl cokoli, a nejlépe se měli největší zmrdi.

Jeho zatýkání a rozhovor se synem byly také roztomile hořké, a podle policie si na něm stejně nic nevezmou. Přestupek. Stejně jako rozhovory se sousedy a starostou, kteří se ho zjevně bojí. No jo, ex policista.

To ukazuje, že devadesátky neskončily, a vykořenit je, se možná nikdy nepovede.

Takže jaký je návod? Chovejte se jako totální kokot, podojte instituce, říkejte tomu svoboda, a budete bohatí, obávaní a obdivovaní. Nebo hrajte fair play, a budete jako ovečky, které roztrhají vlci.

Tak to ale už není. Zní to hořce, ale viníci budou potrestáni. Postarají se o to investigativní novináři, a nakonec i stát zareaguje. Pravděpodobně se ukáže, že formule byla opravdu jen legrace, a že dotyčný na jiné větší problémy jinde. Jen to trvá dlouho.

Druha věc je, že takovéhle drobné šíbry nakonec potrestáme a zatleskáme si, že pravidla morálka vyhrály. Jenže to byl lokální šíbr. Pro oligarchy ale máme jiná pravidla. Ne jen tady - celosvětově. Ať už jsou to židovští magnáti, ropní kovbojové a šejkové, velké fondy nebo majitelé technologických obrů. Na ty jsou jednotlivé státy i regule krátké. A nevolám po nějaké revoluci - jen chci připomenout, že formule na D4 je vlastně taková malá, milá, uchopitelná, řešitelná a naše. 

ČS armády versus miláčci

Lidi nadávájí na redukci počtu pruhů v ulici Československé armády - že to bude špunt. Lidi totiž rádi nadávájí, aniž by tomu rozuměli. Prostě mají naprogramováno, že víc pruhů rovná se svoboda, míň pruhů rovná se diktatura.

Jenže jak to opravdu funguje? Pokud uděláte vzorovou silnici - úplně rovnou, v poli, kde necháte chvíli jeden pruh, chvíli dva, pak zase jeden a dva... A pustíte tam souvislou kolonu aut - co se stane?

Auta budou na zúžení chvíli takzvaně zipovat, a pojede to plynule, ale pak stačí, že se někdo jednou zamyslí, při zipu zpomalí, a vznikne špunt. A ten už tam zůstane a zvětšuje se zácpa. Na to existují různé modely, i reálná pozorování. To není špatné řidičské umění Čechů, to je pouhá fyzika. Ještě taky platí, že čím rychleji ta vzorová řada aut jede, tím větší špunt se vytvoří.

Pokud tam přidáte semafor nebo přechod nebo popelářské auto či foodoru, efekt je stejný. Cokoli, co na chvíli omezí proudění plechových miláčků, způsobí špunt.

No a to je ČS armády donedávna. Sem tam dva pruhy, sem tam zúžení. A zácpa. Pořád.

Jediný efekt, který má zúžení v této ulici, je, že se do ní natlačí jen cca. polovina čekajících aut, takže kolona se opravdu lehce prodlouží, ale paradoxně se bude pohybovat plynuleji, než v případě dvou pruhů s různými omezeními a zúženími.

Na druhou stranu, je to jedno z těch míst, kde je náš řidičů prostě moc. Víc, než jich to místo umí a může pojmout, a bez toho, že bychom tudy nejeli, nebo postavili obchvat Vítězného náměstí, se to nezprůjezdní. Na obou koncích je totiž špunt. 

Někdo může žehrat, že dřív to tady jelo. Ano, ale dříve neexistovaly satelity za Prahou, byla registrována půlka aut co dnes, a vůbec se nehledělo na to, aby všichni neumřeli na rakovinu plic.

Opatření je tedy vlastně naopak dobré z několika důvodů:

1. Přibylo levných parkovacích míst 

2. Auta jedou dál od domů a chodníků, ulice je obyvatelnější

3. Zredukuje se počet nebezpečných situací, protože přecházení na dvoupruhovém přechodu bylo o ústa

4. Cyklisté by mohli jet i jinudy, že? - ale když už, tak to pro ně bude o kousek bezpečnější než předtím 

U podobných opatření tedy tleskám. Všude, kde je Praha provedla, se nic moc nezměnilo - kolona zůstala podobná, ale všem ostatním se tu žije lépe. V případě, že jsou na místě cyklopruhy, navíc snadno projede sanitka.

A jak na to, když už potřebuji projet? Předtím i teď? Nemám Waze, ale nějak to zvládám s Google Maps, takže jezdím "taxikářsky". Jako plachetnice proti větru. Nájezdu hromadu kilometrů navíc, spotřeba patnáct na sto, padesátkrát zatočím, místy jedu kus zpátky, ale Bubenečskou objedu obytnou zónou celkem bez stání. Špunt je akorát most přes trať v Korunovační - ten nemá alternativu.

Možná se tedy zamysleme, jestli od vedení města nečekáme moc a nejsme proto zbytečně hořcí. Když bydlím v zeleni za Prahou, nemůžu čekat, že nás s otevřenou náručí v autě přivítají až na Staromáku. Že mi tam Motoristé postaví dálnici. Stejně tak když bydlím v ateliéru na Korunovační, nemůžu čekat, že ji kvůli mému utopicky zelenému cítění někdo zavře pro auta úplně. Zvlášť, když jsme už všichni zvyklí, že nám Rohlík nebo Foodora přijede až ke dveřím domu (já ne - od covidu raději chodím do obchodů). Musíme všichni přistoupit na kompromisy. Ale kompromis znamená, že obě strany udělají nějaký ústupek. Auta budou dál stát, a zároveň z ulic nezmizí.

A za mne Praha v rámci možností a kompromisů funguje, jen nesmí zaspat a musí investovat více do příměstské dopravy. Praha se zaštiťuje, že má skvělou MHD, ale to platí jen v širším centru. Vlak na Kladno nebo tramvaj na sever Prahy jsou skvělé kroky, ale je jich málo, a jsou pomalé. Praha musí přidat a držet krok s výstavou na předměstí, jinak sklidí plody vynuceného automobilismu.

Chválihodná průměrnost?

Když Cígler architekti ukázali, jak bude vypadat budova na místě někdejšího Transgasu, neuronil jsem slzu. Dalo se to čekat. Vznikne něco průměrného, co maximálně vytěží daný prostor.

Pojďme si ale říct, jestli to je špatné, jak lidé teď říkají.

Nejprve: Jaký byl Transgas? Byla to jedna z těch unikátních monumentálních staveb, o které jsem tu psal u "Vrakodrapu" - stavebně i vizuálně naprosto svoje. Obsah podřízený formě, ale na druhou stranu stavba technicky praktická. Jenom nikoli krásná, ani respektující k okolí. Vždycky, když jsem šel kolem, na mne dýchlo prázdno a studeno.

Jaká bude nová Vinohradská 8? Skleňák z jakoby pootočených kostek. Trocha odkazu na slavný český Kubismus. Trocha vykrádání jiných otočených kostek. K tomu jakási váza zřejmě s výtahovou šachtou - to abychom měli dominantu. A pak věžička. To abychom měli dominantu číslo dva. Zbytek staveb v bloku budou nezáživné sklobetoňáky, na vytěžení metrů čtverečních.

A já vám teď řeknu, proč jsem za to vlastně rád.

Ta stavba je fajn. Respektuje svoje okolí. Je mohutná a reprezentativní, ale nevystupuje moc z uliční čáry. Má otevřený parter. Zaceluje blok domů, kde vytváří příjemnou dvoranu. 

Zaceluje desetiletí otevřenou ránu v místě, ktere je vlastně spíše jen automobilová stoka. Vyprahlé úzké ulice načichlé naftou a psí močí. Vinohradská 8 sem vnáší život. A to Transgas schovaný ve vybombeném vnitrobloku neuměl. 

Další zamyšlení: Jaká je obecně bloková zástavba, kterou máme rádi? Staré domy s kudrlinkami? Opulentní Art Deco architektura? Strohá funkcionalistická plocha? Ať už je to cokoli, mnoho domů se i v minulosti opakovalo, kopírovalo sousedy. Byly hezké, ale ničím nevynikaly.

V takovém případě je vlastně Vinohradská 8 pokračováním toho trendu, jen v moderním hábitu, k tomu s lehkou ambicí dát aspoň do hlavní třídy trochu nadsázky, otevřenosti a života.

Nevznika další Drn, Hundertwasserhaus, ani Casa Milà. Můžeme být na druhou stranu rádi, že nevzniká něco brutálního o rozměr jinde, než zbytek ulice a okolí. Já jsem za takovou architekturu rád. 

Vrakodrap v Butovicích

Je otázkou dobrého mravu si kopnout do mrakodrapu s vrakem (říkejme tomu vrakodrap) od Davida Černého a developera Trigema. Stejně jako je otázkou cti se díla zastat jako velkorysý světák.

Umělecká komunita nemůže Černému přijít na jméno - je to pro ně kýčař, které je přisátý na developery. Jiní se naopak snaží poukázat na to, že jak jinak architektonicky zviditelnit Česko a Prahu než viditelnými věcmi.

A četl jsem k tomu mnoho zábavných a bystrých článků. Nebudu je citovat.

Co tu chci říct, je, že my nevíme. Nevíme, jak bude vrakodrap přijatý. Nebylo by to první zklamání, kterému se dostalo bombastického přijetí. A ani poslední bombastická stavba, která bude přijata jako velké nudné nic. Argumenty z obou stran jsou tedy dobré, ale ukáže až čas.

Mezitím lze poukázat jen na několik věcí nebo faktů, které na přijetí širší návštěvnickou veřejností nebudou mít vliv:

1. Samotný dům bez vraku je docela nudný - až velmi fádní. Bohužel za mne je v tom zásadní rozdíl proti třeba Tančícímu domu, nebo Krawinahaus, které jsou zajímavé svou celkovou architekturou. Trigema tu staví jenom velký panelák.

2. Je docela možné, že na přeplněné a přeplácaně Butovice je až moc velký, což může znít nejasně a nejistě, ale pro kvalitu architektury je souhra s okolím důležitá. Turistům to vadit nebude. Koupí si trdelník, který pak hodí do koše.

3. Připomínat si vrakem globální apokalypsu je uslintané - jestli to má probudit Klause a neokonzervativce, tak to fungovat nebude. Ostatní "nalevo" už jsou probuzení ("woke" 😉) a připomínání je spíš otravuje.

4. Bude se jednat o jakýsi Koldům, kde budou předražené mini byty pro strašně bohaté bezdětné mladé, které budou sdílet společenské prostory. Tak ano, i dnes jsou mladí nucení sdílet prostory, z cenových důvodů. Takový dobytčák, který spojuje příjemné s nutným. Nic nového pod sluncem. Ale už se těším na cenovku dobytčáku v tomto prémyjovém Koldomu s kohoutky Hansgrohe. Když chci malý byt, chci i malou cenu. Když mám prachy, koupím si velký byt, ne? Jenže ti chudí mladí někde vezmou hrozně moc peněz, a zbytek za ně skoupí realitní fondy a pronajmou jim to ještě dráž, protože můžou. Je to jenom byznys, kotě, sorijako.

Znovu opakuji: Dílo je to velkolepé, a docela pravděpodobně, trochu jako když vybuchne ohňostroj, upoutá pozornost. Protože takových velkolepých výbuchů tu mnoho nemáme.

Haha Zadek na Masaryčce? Pakul na Vyšehradě? Véčko na Pankráci? I to jsou stavby jako pěst na oko (big bum bum!). Ne nutně pěkně, praktické, kvalitní nebo v souhře s okolím. Nebo oblíbený Transgas na Vinohradské - pověstná pěst na oko. A pak samozřejmě hotel Don Giovanni, největší svatební dort s oříškovým krémem, trošku s jménem a vzhledem mamutího příhraničního bordelu (možná Soňa, Irena nebo Berenika by byla bordelovější jména). Nebo kotasovské egovýlevy v podobě zbytné kostice na Střížkově, či chci-být-calatrava-barrandovské rychlodráhy. Kolik tam jezdí turistů, nevím, ale slyšel jsem cosi o nákladech na údržbu. A jestli to nějak přispělo k soužití místním, taky nevím. Konče třeba naším chci-být-minimalistickým nádražím Bubny. Nejdražší provinční zastávkou S-Bahn všech dob. Big státní bum bum. 

Vlastně chci vnitřní polemiku zakončit tím, že i když se u Vrakodrapu jedná o stavbu plnou rozporů, potřebuje Česko něco takového jako sůl. Dobrá architektura tu taky vzniká - často krásná a skromná, plná nápadů a respektu k okolí. Ale nic co by ve světě přesvítilo náš krásný hrdý skanzen, končící kdesi v třicátých letech dvacátého století.  Dejme tomu šanci, a doufejme, že butovičtí aspoň  vydělají na prodeji suvenýrů.

Centrum Holešovic žije!

V dolních Holešovicích vždycky trochu chcípl pes. Ne že by to tu bylo nezajímavé a nic se tu nedělo, ale vlastně tu moc nebyl život. Lidi přijeli do La Fabriky, na Jatka, popracovat do kreativek a na večeru honem pryč, a už zase chcípl pes. Pro nás dobré - je tu klid, dobře se spí a parkuje.

Trochu se to ale mění. Jádrem je ulice Komunardů, která získává neodolatelný genius loci. 

Proč je tahle ulice zajímavá?

1. Už byla stavěná jako hlavní třída - spojuje jih a sever, je konstantně široká, má stromořadí, je z ní vidět na Vítkov a na druhé straně kopce Trojské. Spojuje Jatka, Alzu, Vnitroblok, Dělnickou, Pivovar, a Orteňák, za rohem je radnice.

2. Je to tepna - auta jsou tu do počtu přirozeně omezená, i když jezdit a parkovat tu smí, ale jezdí tu tramvaje a autobusy. Když jedete do Holešovic MHD, přijedete tudy.

3. Je tu zmíněné stromořadí. Stromy dávají ulici honosnost, stín a klid. Navazuje tu park v Tusarově, Jateční a na Ortenově náměstí.

4. Je tu božská architektura, resp. významné stavby. Běžné domy ze starších dob tu mají každodenní pompu, ať už secese, art deco nebo moderna 30. let. Stojí tu ale také novodobá Linea Pura, kde si auto zaparkujete na balkoně, ateliér pana architekta Pleskota, Fialův famózní druhý "drn", krásný objekt La Fabriky, citlivě obnovený Pivovar, za rohem nová radnice, a na konci NKÚ, který je trochu odtažitý, ale uzavírá moderní fúzi Holešovic.

5. Prostupnost. Všude se tu dostanete - většina zmíněných staveb vás zve do svých dvorů, zahrad nebo útrob. Všude si můžete dojít na kávu, víno, nakoupit, na oběd. Holešovice jsou jak ementál.

6. Žije to. Radnice, která se mimochodem povedla, je za rohem, ale pokud jdete na nákupy nebo do restaurací, najdete tu cíle.

7. Gastro. Ať už Alza Espresso, nebo Lovely Day, nebo Knihkopec, nebo Vnitroblok, nebo Ollies, Bento, Phil's Corner, Čtyřka, CaPhe, Mexická, Břehy Rhony, Alf & Bet, nebo klasická jídelna na stojáka, lidi sem začínají chodit a paří. Je tu rušno. Je tu i Fast food a řada dalších.

8. Albert, Rossmann, DM, Lidl - obchody jsou tu schované, ale přímo na ulici, na zastávce, po cestě domů kousek od dveří. 

9. Místní a přespolní. Jsou místa, která mají jen sousedský magnetismus, zároveň je tu ale mnoho kanceláří, takže místní se mísí s moderními dělníky kapitalismu, a přespolní sem už začínají dojíždět čistě za zábavou. Neuvěřitelné, kolik lidí se mne na ulici už ptalo, kde najdou Mexickou. I to vytváří rušnou odpoledne večerní atmosféru, kterou člověk znal spíše z Letné nebo Karlína.

Pořad platí, že většina podniků tu kolem osmé zavře. Ale je vidět, že místní už se tu víc potkávají a přespolní sem přijíždějí - s tím se otvíračka prodlužuje směrem k desáté nebo i k půlnoční metě. Samozřejmě, obytné domy mají pro hospody dál četná omezení, a to z pochopitelných důvodů, ale zvyšuje se počet míst, kde se to toleruje. Jak ubývají dělnické čtyřky, kde chlapi řvou, a přibývají hospody pro tichou střední třídu, jsou obyvatelé domů smířlivější. Vzpomínám, jak před deseti lety nás odevšad v Holešovicích vyhazovali v půl osmé, a hlavně ať jsme na odchodu potichu, že je prý místní obyvatelé "drží za koule", a zavřou jim to, když budeme hlasitě konverzovat. To už jsem dlouho nezažil.

Je to ruch, který je čilý a příjemný. Přijďte taky někdy na Komunardů a zkuste na ni kouknout znovu a otevřenýma očima - třeba přes lávku HolKa.

Turek v našem Matrixu

Na další kauze Turek je nejhorší, že možné je úplně všechno.

Silně pravděpodobná varianta je, že si to Deník N vymyslel. Nebo někdo jiný to připravil a Deníku N to podstrčil. Tedy noviny zde hrají roli užitečného blba. Turek polarizuje a tím je ideální slabý bod budoucí vlády. A my víme, že druhý tábor, tedy Spolu a spol a nejsou žádné hodné ovečky. Hodí se to využít.

Na druhou stranu, na Turka už vyplula na povrch řada problémů, které se ukázaly být pravda: Trapná leč přínosná byla kauza s rychlostí, závodění ve formuli s dětmi, oslavná kniha o sobě, Jaguar Klub, co není Jaguar klub, i to, čím vlastně zbohatl. Nepovolená garáž moštárna je určité koření. Kauza týrání ženy může být smyšlená, leč když jste průserář se zjevně psychopatickými sklony, je těžké věřit, že jste ženu netýrali. Prostě ten další průser s rasismem do toho zapadá taky, s asi se skutečně stal.

Další pohled na realitu je, že se to stalo, a není to morální, ale Turkovi to opět neuškodí. Možná v určitě nemalé skupině i pomůže. Pojďme si otevřené říct: Kolik z vás má rádo Romy? A kolik z vás jsem o nich slyšel mluvit nepěkně? Mnoho - zvlášť u piva jste se někdy rozjeli tak, že jsem nestihl koukat. A ano, v reálu nikomu nic zlého nepřejete, a určitě jste dost chytří nebo bázlivý, takže do profilu na Facebooku si svá pivní moudra nedáte. Turek si je tam ale dal, a i z vás díky tomu spadl určitý spleen - konečně se někdo nebojí v tomhle profízlovaném světě říct, co si myslí. Takže možná mu právě proto skrytě fandíte. Stejně to může být s týráním žen (možná to ta holka sehrála ze zlomeného srdce). Stejně je to s moštárnou - ano, 99,9% z nás garáž legálně postaví, ale úřady a předpisy je přitom štvou. Turkova rebelie ukazuje úřadům odvážně vztyčený prostředník. Schválně tu nezacházím do detailu, co by se stalo, kdyby se všichni chovali stejně...

Realita může být nejmíň trojí. Podtrženo sečteno, možná to Motoristům zlomí vaz u Babiše, ale ne u voličů. Turek je psychopat a krysař, ale jeho elektorát mu to baští. Část ne, ale jsou pro ně důležitější aktivační slovíčka, o kterých jsem tu psal minule. A v takovém případě má libovolné gaunerství velký pardón.

Nabídnu ještě poslední zamyšlení a kopnu se taky do vlastní nohy: Většinu věcí, které na Turka lid vytahuje, se stala před mnoha léty. Ne všechny, ale většina. Dalo by se říct, že Turek z nevyrovnaného darebáka dospěl v muže, který ví, co chce, a má co říct. Řeknete mi, že to není možné. Tak prestaňte blahem slintat nad osvícením našeho stávajícího prezidenta, bývalého komunistického vojáka. Jasně, pan prezident nikdy nebyl rebel - byl to hodný kluk, co plnil rozkazy, ale svou změnu názorů a zmoudření si obhájil. Dokonce tak, že jej uznávate jako morální autoritu a citujete na sockách. Proč by to samé zmoudření nemohl obhájit Turek?

Volby 2025

Volby 2017. Lidé masově volili Babiše. Začíná věk sociálních sítí, algoritmů a řetězových emailů. Zrodil se populismus jako mainstream a na všech průzkumech bylo vidět, že funguje. Babiš měl smůlu, že na něj jeho špína vyplouvala postupně, a zároveň přišel Covid. Rodí se Chvilky, které pomáhají svítit na bezskrupulózní proti systémové kroky ANO, a ČSSD, ale nemají program, jen drží gaunera na uzdě.

Volby 2021: Lidé masově volili Babiše a Starosty. Populismus funguje. Díky kauzám a covidu ale Antibabiš omezeně funguje. Tím, že mnoho malých pseudostran nedosáhne na pět procent, a díky těsnému vítězství Spolu vzniká funkční Antibabiš koalice. Je tu ale nulové poučení. Koalice to bere jako odměnu za kvalitní Antibabiš, ale je to spíše velká šťastná náhoda. Nezasloužená.

Volby 2025: Lidé masově volili Babiše a strany, které chtějí měnit status quo. Spolu jede Antibabiš. Už potřetí. A už potřetí to nefunguje.

Jaký totiž mělo Spolu program. Víte to?

Ono je to jedno. Program dnes nehraje roli.

Mnozí říkají - důležitý není program, ale ideály. A dodávají - hlavně, že nevyhraje ten hajzl Babiš/ Okamura / Turek. A doufají, že kauzy, výroky a jiná špína tyhle pány tentokrát položí. 

Jenže se mýlí. Uz třetí volby se mýlí.

Roli hrají aktivační slovíčka.

Stejným způsobem postupují úspěšné firmy. Je to jednoduché. Zaplatíte si celkem levný průzkum a zjistíte, co kde lidi trápí a zajímá. Tahle část je jednoduchá, ale zrovna ODS, Top a Lidovci ji přehlížejí. Fiala myslím dokonce někde řekl, že tohle on dělat nebude. Pak to chce trochu strategie. Musíte domyslet, jak potěšit Šimona z města a nenaštvat Ludmilu z vesnice. Jak potěšit mladé a nenaštvat staré. Babiš trochu improvizuje, ale i tak mu to funguje - lidí vidí, že se jim snaží vyjít vstric a nepřehlíží je. Výsledek je totiž dobrý - vypadá při tom nešikovně, ale lidsky. 

Antibabiš (nebo Antiturek) tedy logicky nemůže uspět, protože je bezobsažný. Lidé nemají potřebu Antibabiš. Když ráno vstanete, potřebujete svítit, topit, papat, čůrat, jet nějak do práce. Antibabiš vám s tímto nijak nepomůže, že? Lidi trápí plno věcí. Zeptejte se jich a oni vám to řeknou. 

Obsahově Spolu žije ve středopravém světě, kde ekonomický program je stále to hlavní. Ale mají ho i tak velmi mělký a opatrný. Ano, dobrý správce je dobrý ekonom - nakonec, vše je o penězích. Ale ekonomika není aktivační téma. Lidi toto téma věřili naposledy Topolánkovi a Kalouskovi. Ale už 20 let jsme ekonomicky ve volbách všichni levičáci a dál nekoukáme. 

Pravá fungující aktivační témata jsou lidská, jsou jednoduchá. Každý kopáč kanálu se k nim umí a chce vyjádřit. Nejsou to témata ekonomie, ale života. Skrze ta se vyhrávají volby.

Je navíc neuvěřitelně snadné se dnes k lidem dostat. Záleží i na tom, jak to říkáte. Musí to být jednoduché, křiklavé, a musí to dodávat krmivo algoritmům, které pomohou to rozšířit. Algoritmy cílení na internetu potřebují něco chytlavého. Chytlavé je to, co vás trochu namíchne a donutí číst, kliknout, zůstat. To je aktivace.

Příklad ze světa firem: Můžou to být hormony v pitné vodě, něco, co ohrozí vaše děti, něco, co ničí vaši střechu na domě, něco co ohrozí vašeho psa, auto, zahradu, zdraví, status. Každý "volič" dostane svůj mix strašáků a řešení. Ano, firma XYZ má pro vás řešení. Jasně, že tomu nevěříte, a nejdete si to koupit, jste přece racionální člověk, ale zaujme vás to. A nemáte ani proti-fakta, jak to okamžitě vyvrátit. Nevíte ani, jestli řešení od té firmy bude fungovat. A algoritmus už vás má. No a stejně to funguje i v politice.

Jestli tu má být síla proti Babišovi, musí pochopit, že nelze hrát hru prostředky minulé doby. Je to jako přijít do bojové arény a divit se, že pravice má takový malý tupý mečík, zatímco soupeř má plamenomet (chtěl bych napsat hovnomet, ale jsme v pomyslné aréně, ne v politice). 

A řešení.

Jediné řešení pro liberály a nenapravitelné idealisty je to, co nechtějí slyšet. Populismus. Abychom ho lépe skousli , říkejme mu laskavý populismus. Populismus, který obejme dvě věci: Pochopí, co masu lidu trápí, nebude před tím strkat hlavu do písku, a zkusí najít řešení, které bude nevybíravým a křiklavým způsobem lidem vracet. Silná žena, silný muž. Vůdkyně nebo vůdce. Už to samo nemůže jít ODS nebo Topce přes pysky, ale je to jediná cesta této doby. Jinak přijde nový Babiš. 

Politika není boj dobra a zla. Není to boj demokracie a diktátu. Politika je souboj dvou a více svinstev moderními prostředky, moderní formou. 

Jsem tedy s výsledky voleb spokojený? Ano, jsem. Ne protože vyhrál gauner a krysař, ale právě protože vyhrál gauner a krysař v přímém přenosu, zcela nazí, a krásně se na tom ukázalo, že svini můžeme posvítit až do žaludku, pochopit, že je svině, ale stejně ji pak zvolíme pro to, co se nám líbí, a co hlásá. Síly, kterým fandím (nebo nefandím, ale volím je), dostaly nakládačku, jsou nemocné, slepé a unavené, a snad se konečně vzpamatují. Snad nebudeme muset ve volbách 2029 poslouchat znovu Antibabiš a cestu na východ. Už to bylo fakt otravné. 

Lužná u Rakovníka jinak

Tento víkend mám na mlýnku od sestřičky výtečnou Kolumbii značky Mia, takže se vlastně ani skoro nechce ven. Ale děti to vidí jinak.

Tedy k výletu do Lužné u Rakovníka. Ano, asi si představujete, jak jsme na nádraží Praha Bubny vonícím novotou nasedli do starého vlaku a jeli do slavného muzea mašinek. Jenže děti mašinky, na rozdíl od táty a dědy, moc nebaví. Takže jsem sedli do Hyundai a jeli do Lužné autem, do muzea amerických veteránů. A to můžu jedině doporučit.

V muzeu JK Classics (zde), trochu stranou od samotné Lužné, se v místě zřejmě jakéhosi bývalého průmyslového areálu nachází v několika halách a venku úžasná sbírka amerických pokladů. 

Převažují luxusní kupé a kabriolety, které jsou v krásném stavu. Převážná část jsou 50. a 60. léta, je tu ale Art Deco hala, a pár kousků ze 70. let. Najde se tu i pár sporťáků (těch je v Nové Bystřici víc). 

Krásná je ale sbírka užitkových vozidel, například sanitka jak z Ghost Busters, ale také tahače Mack nebo ikonická požární stříkačka, kterou známe ze všech filmů. Jeep s dřevěným obložením, či klasický americký "truck" - dlouhé pick-upy, které jsou na hranici mezi náklaďákem, dodávkou, a pick-upem typu Ford F150.

Expozice je docela hezky popsaná, včetně dobového kontextu, jako jsou krize, životní styl apod.

Pro nejmenší je tu plně přístupný žlutý školní autobus, kde můžou točit volantem a řadit, ale zároveň je v něm dětský koutek. Dál jsou tu šlapadla. Hospůdka tu nabízí žebírka a burgery, taková správná Amerika.

Určitě doporučuji a na mašinky holt budu muset zajít sám s dědou Honzou.

Dolní Morava theme park

Dolní Morava je nezvyk. Špindlerův mlýn nebo Pec pod Sněžkou začínají tak pomalu kopírovat rakouské hory ve smyslu letní zábavy, i když jsou tam určitá omezení daná národním parkem. Dolní Morava oproti tomu zas tolik ochranářská omezení nemá, a tak tu vznikl ryze český horský zážitkový park. 

A tam jsme letos jeli (já poprvé v životě). Asi jste mne letos slyšeli zmiňovat Itálii nebo Bosnu. Obojí nestihnu, protože mám moc práce, a proč jsme jeli na Moravu, to souvisí opět s auty. O tom ale zase jindy.

Hledáte-li ubytování v Jeseníkách, není to zas tak jednoduché. V Rakouskou na last minute za super cenu vždy najdete něco fakt pěkného, ale v Česku to pravidlem ještě není. Jenže na Dolní Moravě byl přehršel  špičkových apartmánů za super cenu, navíc dvoutřetinovou proti Rakousku a poloviční proti Itálii. Takže jsme si mohli vybírat větší apartmán v centru dění nebo chalet trochu dál, ale s vlastní zahradou. Zvolili jsme druhé a ještě jsme v ceně dostali upgrade do většího kousku. Takže ubytování vymazlené. Takovou "chalupu" bych taky mohl mít. Apartmány Nora, pokud byste hledali.

Kombinovali jsme výlety s místní turistikou. 

Jeden den jsme si vyjeli lanovkou "Sněžník", která vůbec nejezedí na Kralický Sněžník, ale k chatě Slaměnka, kde jsme si dali brzký oběd (výborné borůvkové knedlíky, ideálně zapíjet Radegast 10). Následně jsme pokračovali přes Podbělku a Sušinu až pod Sněžník. Z časových důvodů jsme na něj nelezli a došli údolím Moravy zpět do obce. I tak to bylo vydatných skoro 20 kilometrů. Následný večerní nákup v samoobslužné prodejně Coop (kluci mu přátelsky říkají "poop"), kde jsem vyzkoušel, co jsem kdysi ještě naposledy v ČSOB připravoval - otvírání bezobslužné prodejny aplikací DoKapsy. Poop je tu vybavený příjemně pražsky - narozdíl od toho v Králíkách.

Deštivý den jsme využili k výletu do Jeseníku. Zaparkovali jsme u nádraží. oběd jsme si dali v Naše Bistro, kde začínala Gastromapa. Pořádný burger, který dělá radost, ve velmi příjemném interiéru, jen možná trochu moc seriózní obsluha. Protože vlak nejel, zašli jsme ještě do města, vyzkoušeli místní čokoládovnu Xocolatl, kterou můžu doporučit. Tedy... nic pro děti, protože jejich čokoláda není moc sladká, ale pro nás starce na prahu cukrovky výborná. Je to totiž o chuti a příchuti, nikoli o cukříku, přes který nic kromě cukříku necítíte. Takže tady palec nahoru. Ale děti sem neberte.

No a následně cesta Slezským Semerinkem (myslím, že se to tu takhle píše, a správně hádáte, že to odkazuje na Semmering v Rakousku). Tahle trať, kterou proslavil Alois Nebel, je ikonická, ale proti pražskému Semeringu nebo pravému Semmeringu, zas tak zajímavá není. Přesto k Jeseníkům patří, a tak jsme se projeli. Ještě tady lítají Breljovci s vypráskanými, ale prostornými vagony ČD, ale my jsme do Branné jeli moderním motorákem hodným 21. století. A zpátky přeplněným jednovozovým socialistickým motoráčkem, kdy jsme se zapřísáhli, že vlakem zase nějakou dobu ne. Tenhle motoráček, který by už v roce 2025 neměl existovat (prosím prosím prosím), umí zkazit dojem z každé jízdy vlakem. Motor tak řve, že vám po cestě zvoní hlava, podvozek celou dobu vrže a mlácení od kol je tak silné jako byste jeli zavěšení pod podlahou. Za vidění na cestě stojí radnice v Branné - neorenesanční dům s věží kombinovaný s panelákovými okny z osmdesátek. Minimálně stojí za vidění ještě víc než místní zámek. A byla i koťátka.

Jeden den byl ťapace-odpočinkový. Čekačka v restauraci na Keprníku nám z něj navíc dost ukousla, a stejně foukal otravný orkán. Jinak ale restaurace na Keprníku má áčkový výhled a takovou staromilskou atmosféru. Doporučuji. Na čekačku jsme s sebou měli karty, takže bylo dobře. Udělali jsme tedy paďourskou procházku Keprník - Ramzová.

No a jeden den jsme lezli na Slaměnku pěšky. Stálo to zato. Stoupák je to slušný. Navíc je celý v místním lunaparku. Turistická je zázračně propletená skrze bajkové traily, takže musíte dávat pozor jako na přechodu v Praze. Nad hlavou vám vedou stezky oblaky a občas jdete po sjezdovce. Ale počasí nádherné a ty výhledy.

Restaurace Skalka je fancy - má posuvnou střechu jako kabriolet, a atmosféru apres ski z velkého světa. děti si pak sjely mamutí dráhu s Niki, já jsem neměl chuť čekat frontu, tak jsem nechal lístek propadnout, a dal si ještě pěší procházku s kafíčkem. U Mamutí dráhy rozhodně doporučuji zkontrolovat frontu, než koupíte lístek. Protože tu není budka s prodejcem, ale automat, je těžké ho pak upgradovat na expresní nebo vrátit. Bohužel fronta není od prodejny vidět. Expresní lístek je drahý (zvlášť pro celou rodinu), ale zase expresní fronta čítala nula osob, a asi by to dávalo pro jednou smysl.

A co tedy jízlivé označení "theme park"? Na Dolní Moravě je všechno placené, komercializované, ale zase je to takové moderní, místy až snobské, možná bych řekl "sexy". A taky docela drahé. Pokud chcete lepší cenu, musíte si vytvořit postaru login a zaregistrovat se. Heslo, hádám, zapomenete nebo se vynuluje (já si totiž všechna hesla ukládám do sejfu, ale stejně často nefungují - proto řešení s hesly v době biometrie a sdílených loginů nenávidím a proklínám), a zároveň vám pak budou několik roků posílat reklamní e-maily (ano, mohl bych si je vypnout). Popravdě, asi bych sem znovu nejel. V Rakousku mi to nějak nevadí, do českých hor mi tohle nějak nesedne.

Taky pořád platí, že v Jeseníku je pár úžasných míst, ale mezi nim se špatně pohybuje. Musíte ujít vždy dlouhý okruh bez propojky a nebo občerstvení. Což je bonus, pokud jdu s dospělými kamarády, ale mínus, pokud jdu s dětmi. Také cestování autem mezi Kralickým sněžníkem a centrálními Jeseníky je zdlouhavé. Takže určitě se vrátíme, ale příště někam více na východ Jeseníků.

Ještě FAQ:

• Proč jsme nešli přes Sky bridge? - protože Jáchym a já nemáme rádi výšky.
• Proč jsme nešli na stezku v oblacích? - protože je z ní stejný výhled jako všude kolem, akorát si to nechají zaplatit, a kluci na tobogán nechtěli.

Krátké sbohem Lorde Forde

Prodávat dieselové Mondeo je jako zastřelit vlastního psa. Nebo ztratit kamaráda. 

A to se stalo. Lord Ford se v létě v přívalovém dešti kousl a pěkně nás doslova vyšplouchl na cestě do Tyrol. Pes, který pokouše pána, byť až ve 12 letech, už nemá tu důvěru.

Jaký ale byl Lord Ford jinak jako pes a jako kamarád? Zkusme to pojmout jinak než recenzi. Je to rozlučka se strojem, který rozhodně nebyl celkově nejlepší, ale byl náš, spolehlivý, a měl svůj charakter. V čem to byl lepší kamarád než jiná auta?

1. Byl to kus auta. Citelná masa hmoty. Volant ale zároveň vedl dlouhý čumák pevně a přesně. Dával neochvějný pocit jistoty a bezpečí. 
2. Krásně jel. Skrze velký věnec volantu a skrze sedačku jste věděli, co se s autem děje. Nebyl to sprinter ani chrt, ale poslouchal jak ohař. 
3. Krásně seděl. Smekám před inženýry z Kolína, jakou kombinaci přilnavosti, agility a zároveň rozumného komfortu nám nadělili.
4. Kufr byl obrovský. Ne na litry, ale rozměrově. Odvezl skříň, gauč i palandu včetně matrací, nebo dlažbu a dlaždice do celé koupelny a na záchod, a se svými 190 centimetry jsem se v něm v pohodě také vyspal.
5. Chtěl jet dál a dál. Sedačky a řízení tady nikdy nepřestaly bavit a jediný limit byla nudící se posádka a plný močák. Měli jste chuť dojet na konec světa a zpátky.
6. Byl jak pokojíček. Poslední Mondea této generace měla pěkný a kvalitní interiér v kombinaci kožených potahů a tvrdých plastů (sem patří smajlík, ale výsledek nebyl špatný). Leckterá prémiová auta vedle vší té poctivé kůže a skutečného prošívání vypadají skoro podřadně. Zároveň byl praktický a všechny funkčně komfortní prvky tu byly - vyjma masáže. To jak se hladce zavíraly dveře nebo kufr, všechny ty prvky ze skutečného kovu, robustní kliky a madla... dávalo to solidní dobrý pocit.
7. Všude projel. Sedlák v gumákách a smokingu byl doma na mokré silnici, polňačce, i v hlubokém sněhu.
8. Dvouspojková převodovka. Ačkoli to nakonec byl jeden z hlavních důvodů prodeje, řadila božsky, rychle a bez cukání, a člověk se s ní dokázal perfektně sžít. Specialita byly hladké a rychlé rozjezdy na světlech. Uměla třeba ale i držet rychlost motorem z prudkých kopců, což bylo zase dobré na sněhu nebo v horách.
9. Motor. Nebyl to vzor kultivovanosti, ale zato to byl podle všeho recenzí ojetin nejspolehlivější turbodiesel dekády. Nebyl to šestiválec, ale táhl jak lokomotiva, a na rodinné auto stádo 165 koníků vždy vrchovatě stačilo. Kdekoli do 200kmh byl jak doma. Nebral olej. Nekouřil, emise předpisové.
10. A jako drobný bonus byla navigace, která neúnavně aktualizovala objížďky postaru pomocí rádiového signálu, opravdu fungovala a prakticky a logicky promítala vše také mezi budíky. Až do roku 2022 (15 let) Ford aktualizoval mapy. A během covidu stačilo přepnout celé auto do němčiny, a dojet do Lovosic a zpět, a hned jsme byli zase na cestách. Wenn möglich, bitte wenden. 

A v čem jste ho jako kamaráda museli brát s rezervou?

1. Hlučnost. Motor zezačátku po startu nebyl slyšet (fakt), a ani se moc netřásl, ale jako roky běžely, dostavil se zvuk i pocit agrárního stoje. Kdosi to nazval "šrotovník kukuřice". Trefné.
2. Odhlučnění. Motor byl ještě utlumený dobře, ale podvozek nikoli. V tomhle byl soudobý Passat nebo trojková Octavia o kus dál. Dunění výfuku se zlepšilo po přetěsnění a taky vyčištění filtru, ale od začátku tam bylo.
3. Podvozek. Na některých rozbitých silnici v byla Mondea prostě moc tvrdá. Auto sice nebouchalo, ale celé se cukalo. Synkovi z toho bylo na blinkání. Jiná auta se víc zanořují, bouchnou si, ale pro posádku pohodlnější.
4. Spotřeba. Táhl jako lokomotiva a neznal únavu do 200kmh, ale taky si vzal skoro sedm litrů v běžném provozu. To je na diesel bez pohonu všech kol dost.
5. Zvuk rádia. Sice to byla nejvyšší verze infotainmentu, a ve výčtu funkcí na svou dobu držela krok, ale jaksi zapomněla na kvalitu audia. Z toho důvodu si mnoho lidí pořizovalo jednodušší verzi infotainmentu brandovanou Sony - ta hrála znatelně lépe.
6. Na závěr znovu převodovka. Její poruchovost byla vyhlášená. Mela být už kaput, ale my jsme díky údržbě přežili bez oprav celých 12 let a 200 tisíc. Podle všech nás kterýkoli další den ale čekala oprava za minimálně 75 tisíc, nebo celková výměna za 150. A to i auta v ceně 125 tisíc dávat nechcete, nemluvě o riziku dalšího selhání někde na dovolené. Být to manuál, tento důvod by byl odpadl a za auto by bylo i víc peněz, ale zase by odpadl i kus pohodlí a suverénnosti, a možná bychom už naopak dávno měli jiný vůz s automatem.

Žádnou symbolickou rodinnou rozlučkovou jízdu jsme neudělali. Možná je to škoda. Ale přece jen, auto není pes. Proto tu aspoň nechávám tuto vzpomínku, protože zatím mi vydrželo nejdéle ze všech, a vlastně bylo celou dobu natolik fajn, že nebyl důvod jej měnit. So long, Lord Ford, so long. Nebo snad bis später?