Vrátil jsem se z Rumunska, z Banátu, z Jižních Karpat, nevysokým pohořím severně od Dunaje. Protože jsem cestovatel, byl můj výlet cesta a na cestě člověk má tendenci věci a dojmy přijímat, jak přicházejí, zapomínat ty, které přišly včera a nahrazovat je novými. Proto jsem se rozhodl psát stručný deník, nebudete-li se na mne zlobit.
Rumunsko na mne první den zapůsobilo svou jižní ledabylostí, svéráznou architekturou, zároveň však jistou jižní noblesou, která se prolínala s dráty na dřevěných sloupech uprostřed nablýskaných hlavních městských tříd stejně jako na návsích nejmenších vesnic.
Naproti tomu stojící pak trkají do očí západní značky ve větší hojnosti než doma, zcela bez obalu, skleněné mrakodrapy ve městě Timisoara, na jehož náměstí, ne nepodobném těm benátským, žili za ranního úsvitu holubi v naprosté symbióze se svým okolím a za nekončícího zvonění kostela se vznesli, aby máváním křídel uvolnili místo přicházejícímu ránu a s ním přicházejícím lidem.
Další dny se Rumunsko již zdálo spíše "středoevropské", po jihu ani stopy. Jeho obyvatelé poklidní, kultivovaní - a to jak na silnici v autech, tak při osobním jednání. Nižší životní úroveň však za každým rohem.
charakteristický je nepořádek, který je všude. Návštěvník nabyde pocitu, že se prochází po troskách impéria tak jako při procházce Pompeii. Trosky toho, co bylo, sloužilo, fungovalo, pracovalo, zkrášlovalo, jsou doslova všude. Chybí však lidé, kteří by jim vdechovali život a dávali smysl. Ti snad žijí v jiných vesnicích, městech, v jiném světě. Díky těžkému průmyslu jsou tyto trosky zvláště působivé - stejně jak sloupy a k nebi se vzpínající ruiny kdysi kolosálních antických chrámů.
Působivá byla také "vesnice" s tramvají. Město s ryze vesnickou zástavbou, které se táhlo několik kilometrů pouze podél hlavní silnice, po níž jezdila tramvaj a občas se rozšířilo do stran v sídliště, zakončeno mohutným komplexem továren a nefalšovanou venkovskou návsí, kde se tyto vrklavé dopravní prostředky otáčely.
Psi. V Rumusnku typicky toulaví. Rádi se přidávají k naivním turistům a žebrají, cyklisty neznají, a proto nesnáší. Výhružka kamenem, která by v Čechách vedla k navýšení agrese, však plně postačí k zahnání jakkoli velkého zvířete. V horách pak o něco odhodlanější hlídači stád, zpravidla rovněž zcela volně pobíhající. Nic jako rasa nebo útulek tahle země nejspíš nespatřila.
Typickým centrem kulturního života je magazín. Krámek jak střižený z dob socialismu, většinou však obsahující základní zboží povalující se v regálech, a to jak typu Milka a Coca cola, tak typu vážené sušenky. Především ale svatostánek - chladnici (nebo více) s pivem. Točené pivo je považováno za podřadné, lahvové, o něco dražší, je upřednostňováno. Magazín většinou disponuje slunečníkem a sezením. Větší vesnice již mívají hospodu, městečka rovněž supermarkety. Pečivo je vyprodáno zpravidla hned ráno, přesto je na tyto krámky spolehnutí i ve velmi zapomenutých končinách.
Rumunský hudební mainstream se příliš neliší od hudby z Maroka kombinované s řeckým nebo tureckým "Balkánem."
Žádné komentáře:
Okomentovat