Americká prokuratura chce obžalovat Ernst & Young za to, že umožnila bance Lehman Brothers oddalovat poměrně nepříjemné skutečnosti před jejím pádem. Dává ale taková obžaloba smysl? Existují dost jasné důvody, proč ne.
Tak jako v případě Arthur Andersen, firmy, jejíž pád je spojen se zamlžováním v kauze Enron, tvoří Ernst & Young (tak jako jiné auditorské a poradenské firmy) především její lidé. To je u podobných znalostních firem výraznější než třeba u průmyslového podniku, jehož existence je také závislá na výrobních nástrojích, zaběhnutých vývojových laboratořích atd. Pokud potrestáte poradenskou nebo auditorskou firmu tím, že jí donutíte skončit, nepotrestáte až tolik skutečného viníka. Lidé se vždy pouze přelijí do konkurenční společnosti a s nimi se přesunou také zákazníci. Způsobí to malou turbulenci na trhu, ale v zásadě se tím máloco vyřeší.
U auditorů, kde existují poměrně striktní profesní pravidla, a kde zaměstnanci procházejí většinou kvalitním vzděláním, aby těmto pravidlům dostáli, se nedá příliš mluvit o hloupém jedinci, kterého manipuluje "zlá firma", ale je potřeba spíše hledat příčinu právě ve vychytralých jedincích v rámci konkrétní struktury. U poradců toto také nedává smysl, protože poradenská firma sice nemá nutně vysoce kvalifikované zaměstnance a profesní regulaci či samoregulaci, ale jakmile svými službami zapříčiní potíže svým klientům, sám trh ji velmi snadno vyšachuje.
Klidně tedy Ernst & Young obžalujte a donuťte "zkrachovat", ale pokud ještě k tomu nenajdete a nepotrestáte konkrétní viníky, způsobíte tím akorát, že se v narychlo změněných strukturách snadněji ztratí a budou ve své činnosti pokračovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat