Ondra Lipár přesunul Redroom na Blogger

Je to neuvěřitelné, ale kouzlo Bloggera a one-click-publishing systému dokázalo odčervenit i stránky poezie Redroom Ondřeje Lipára. Jak jsme kdysi napsali na Letci, červená Redroomu technicky poněkud zarezla. Nyní je tedy opět formálně svěží, ale není tak docela červená. Doufám tedy, že ryze bloggerská forma nenahryže obsah. Přeji hodně přístupů.

Eric Clapton: Back Home (2005)

Nahrál neuvěřitelně špatné album (třeba nebrat doslovně), ale vlastně jen tak, jak jsme to od něj čekali. Z pohledu posluchače blues a rocku se musím jen lehce pousmát a souhlasit, z pohledu posluchače Claptona písničkáře mne to jen těžko překvapí.

Clapton svou porci "vážné hudby" odehrál v bluesrockovém Me & Mr. Johnson (2004), a tak se tento rok mohl opět věnovat svému druhému hlavnímu žánru - písničkářství. Nové album pak není tak špatné, jak by se zdálo, i když ve srovnání s Reptile (2001) obstojí jen těžko. Hudebně si bere nejvíce právě z Reptile, leč v méně okázalé formě. Žádné bluesové inspirace zde ale nehledejte, dočkáte se totiž spíše (s jistou nadsázkou) reggae. Také se netřeste na výraznou precizní kytarovou práci - sóla zde spíše ustupují celkovému klidu a pohodě, kterou album nakonec znatelně vyzařuje. Ale to už je právě silná stránka této nahrávky: i přes všechnu kritiku se posluchač potěší celkovou propracovaností nahrávky. Pod slovy Eric Clapton se totiž skrývá sehraný band, jehož vyladěná muzika, jak je to u starších muzikantů zvykem, nerušeně bez výkyvů odtéká korytem všestranné profesionální péče.

Velmi podobná jsou nakonec i některá alba ze 70. let (leč šitá více hrokou jehlou), často vás napadne, že tak někdy vyznívá třeba současný Joe Cocker. Protože Claptonova originalita však netkví v mdlém hlase, bude se běžný posluchač nudit. Chybí zde totiž dvě hlavní ingredience alespoň ve stopovém množství: otisky blues a sólová kytara. Vznikla tedy nikterak převratná optimistická hudební kulisa ne nepodobná popu. Uděluji dobře míněných 2 z 5. Pokud bych ovšem srovnával více Claptona s Claptonem, udělím vrchovaté 3 z 5.

Flickr skupina Praha B-sides

Tak jak to má být - forma má přednost před obsahem. Proto jsem založil novou Flickr skupinu o Praze, kam jsou zvány všechny fotky, které chtějí vidět téma Praha z té originálnější NEmomentkové strany. Dokonce nemíním vyhazovat ani fotky, které s Prahou souvisí jen velmi zprostředkovaně (tedy nejsou úplně tématické). Jde tedy o to vidět Prahu krásně, nikoli krásnou. Účelem je rovněž vyzvednout starší dobré fotografie.

Tak nějak je to ale s celým Flickrem. Pokud je fotka v jakémkoli streamu (ať už group nebo jen user) na jiné než 1. nebo 2. pozici, je automaticky takřka zapomenuta. Důležité je totiž množství a průtok. Nedělám si iluze, že by bylo možné něco změnit, nicméně fotíme pro focení samotné, ne pro photostream, ne?

Také se šušká, že Poietikon 15 je na cestě. Je to ale teprve první šuškání, takže dříve než v prosinci se on-line neobjeví. Nechcete nám třeba poslat něco pěkného jako příspěvek?

Hlas moře. Báječný delikátní film - nelze než doporučit. Dvě hodiny absolutní empatie a nekonečného smutku. Nedoporučuji ovšem psychopatům a sebevrahům.

Nový (starý) Irisbus

Pod odkazem najdete nový ošklivý Irisbus Citelis, který bude Praha možná rovněž nakupovat po svém roce abstinování bez nových autobusů. A tak vzpomínám na starou dobrou Avii, které Daewoo na staré budce ze 70. let kreslilo tak originální moderní masky, až si takovou kuriozitu lidé skoro přestali kupovat. Nakonec jim to ale došlo. Citelis je totiž klasická nízkopodlažní Agora (docela nadčasová a pohledná), na kterou jakýsi nešikovný uchylák nakreslil nějaké klikyháky.

Zajímalo by mne tedy, zda novým velmi pěkným tramvajím od Porsche, které budou teprve od roku 2006 podstupovat zkoušky, a u kterých lze tedy seriózně pochybovat o skutečném datu zařazení do provozu, hodlají sekundovat touhle "přestavěnou parádou", jejíž cena je srovnatelná s jinými normálními autobusy, nebo zda začnou kupovat jiné normální autobusy. Jistě - chápu důvody: TrucBus Citelis bude vyžadovat pouze úplně stejné provozní podmínky. Ale co naplat, nelíbí se mi ani trochu.

Moc pěkná galerie (130 let MHD)

I pro ty, kteří tramvajkám příliš neholdují, doporučuji galerii na serveru Pražské tramvaje. Takový unikát jako vůz T1 ve své původní podobě se v ulicích hnedtak nevidí. Přitom je to (s jistou nadsázkou, samozřejmě) stejný typ tramvaje, jakým se vozíme dnes. Jen má místo 40 let věku svých úctyhodných 50. Je to i zajímavá ukázka, jak může vypadat z americké tramvaje PCC (30. léta) vycházející vozidlo: dnešní "staré" tramvaje vs. "tehdy převratná" T1. Neberte to jako jedovatost - s tím pochopitelným finančním minimem, co si pražské MHD musí vystačit, je dnešní vozový park téměř obdivuhodný. I přesto je to srovnání slaďoučké.

Zítra se konečně zase jednou pomazlím se zkouškou ze statistiky. Připíjím tedy na dobrý boj!

Der Tod fiel vom Himmel

Je to neuvěřitelné! Když jakýsi americký pilot podlétává v nadzvukovém letadle lanovku a strhne ji, není se ještě čemu divit. Ale když vrtulníky tahají betonové kvádry a jednomu z nich se takový kvádr uvolní, shodí kabinku tak, že vypadnou lidi ještě z několika dalších kabinek a mnoho jich umře, musí to být buďto hořký vtip a nebo strašná náhoda. No vemte si, kolik je v Alpách místa, kudy se takové kvádry dají transportovat a ve vzduchu tuplem. Tak zbytečně mrtvých lidí je mi moc líto a doufám, že z tohohle někdo vyvázne s pěknou odpovědností. Takový incident totiž popírá výrok: "To je nepravděpodobné." A pak vemte si, že půjdete po lesní cestě, kde před pěti lety na někoho spadla družice s tím, že vám se taková pitomost snad nestane, a on na vás zrovna spadne raketoplán. Za všechny ty mrtvé, sejměte ty odpovědné.

Plivátko - bezdomovci v MHD

Jeden server o tramvajích celkem slušně zmínil problém s bezdomovci, který s příchodem podzima začne být opět aktuální. Jenom těžko se s tím asi něco natropí. Spíš bych si rád plivnul na ty, co mi vyčitají, že pobyt v čekárnách a na sedadlech MHD těmhle (při vší úctě) humusákům rovněž vyčítám. Ti lidé trvale porušují přepravní řád hned v několika bodech. Mají snad dostat výjimku, protože jsou oškliví? Někdy si ráno taky úplně dobře nepřipadám, ale nikdo mě do tramvaje zadarmo nepustí, natož abych "svým znečištěním nebo páchnoucím oděvem" obtěžoval ostatní cestující. Bylo by zajímavé vědět, jak to řeší v chytrém západním zahraničí.

Správný, logický a spravedlivý postup (který opřecitlivělému středoevropanovi přijde drastický) by byl za velké peníze bezdomovce nekompromisně vyhazovat na chodník, čímž by přestalo docházet k porušování přepravního řádu a tedy zákona. Tam by buď všichni umřeli mrazem, začali něco dělat a nebo by se někdo pídil po příčinách. On totiž takový bezdomovec není vždycky oběť (mnoho jejich příběhů jsem už slyšel/četl). Žádnou etablovanou sociální pomoc nečeká, a proto mu pomoci nelze. Stává se z něj škůdce, který dobře zajištěným lidem s měkkým srdcem připadá díky zjevu jako chudáček, nicméně problém začíná u něj samotného především a dosahuje třeba až do momentu, kdy zaútočí na záchrannou službu. Chápu, že teď s tím bohužel nelze nic dělat (převychovací domy pro bezdomovce asi těžko), protože existují společenská témata s vyšší prioritou, a tak jen čuchejme, čuchejme z plných plic, milí spoluobčané a nebo se snažme, ať máme všichni brzy vlastní osobní automobil a nemusíme jezdit se sockou "sockou" (to nás totiž bude ve výsledku stát méně peněz) - stát zruší část MHD a to, které zbyde, nebude již těžké za menší peníz uhlídat.

Sobota 3. 9.

Žaludek už pomalu přstává dělat veletoče (ostatně nedávno jsem si dal pochoutkový salát), stránky statistiky se pomalu valí a člověk se i občas zakouká do toho, co se doma děje. To tuhle náš premiér zase pronesl (jen jednou se zakoktal), že by stálo za to oživit značku ČekoslowáKYJa. Asi by se to nemělo brát moc vážně, nicméně tento prakticky neproveditelný čin v podobě nekomplikovaného výroku jistě v mnoha jednodušších lidech zakořenil touhu, aby nám, tj. nám všem :-(, tenhle socialistický kretén přerozdělovač vládnul další volební období.

A pro připomenutí starší výrok vola s pindíkem vedle nosu: "Tu a tam se stane, že někam pospíchám. Pracuji ve prospěch občanů této země. To není zhovadilá potřeba, že bych byl nějaký kapitalista, který potřebuje zvýšit svůj firemní profit."

Nějak mne mrzí, že pořád ještě nepracujeme na Poietikonu 15. Ale přiznávám, že už jsem na to předevčírem (celkem jednou) pomyslel. Hraji si teď s myšlenkou podcastingu (tj. zkouším mikrofon Yamaha)... tak snad brzy, protože nějaké příspěvky (dokonce i) máme a je dost mrzuté, že Poietikon tak zapadá prachem, protože některé hlody stály opravdu za přečtení.

Těšíme se na nového Claptona a Rolling Stones - hned po zkoušce! Mňam.

Příspěvek (nejen) pro Michala M

Věřte tomu nebo ne, Michal Macura zase bloguje. Vypadá to, že použil template Bloggeru (tak jako třeba já) a ještě navíc voní espressem. Nezbývá mi tedy než mu popřát mnoho úspěchů a nevyhasínajícího entuziazmu, když třeba občas NEbude čas zajít na kávu.

Včera jsem se vrátil z kol na Lipně. O výkonech tentokrát nebudu hovořit. Rád bych se ale zmínil o faktoru vlastní nenažranosti a faktoru přemaštěné rozvařené buranské stravy určené rakouským spoluobčanům, jejichž kombinace dokázala již pod dvou dnech přivodit kolaps mého žaludku navyklého na italskou kuchyni. Inu špatně se to jezdí bez nových dávek energie. Ono je to tam ale těžké, když není rýže na rizoto a na těstoviny je nejlepší kečup. I tak to stálo zato - i kdyby jen kvůli lidem, kolům a krajině. Uznávám však tímto, že jádro pudla je ve mne (jsem totiž pudl a nebo jsem zase něco špatného snědl).

7.9. opakuji zkoušku ze statistiky na VŠE (ano, takový jsem břídil). Nezbývá mi tedy než se na necelý týden zavřít do místnosti a dostat do sebe to nejlepší. Snad to přežiju. To takový Michal D. už to má za sebou. Blahopřejme...