Jak vykriplit Nokii

Aneb jak vykriplit software PC Suite. Abyste si mohli na Microsoft XP service pack 2 nainstalovat nové funkční PC Suite, musíte nejdříve odinstalovat staré nefunkční. Jenže to samo nejde.

Ačkoli se na začátku vše tváří jednoduše (vyberte typ telefonu, stáhněte Suite, poklepejte na instalaci, nechte se vést, hotovo?), vše se zadrhne právě při automatickém odinstalování starší verze. Nejde to. Myslím, že většina uživatelů PC nikdy neslyšela o "přidat nebo odebrat programy" a pokud slyšela, stejně to nepomůže. Ani čistítka registru a ruční smáznutí nepomůže. PC Suite se jeví jako přízrak stále znovu, po každém restartu. Fóra radí stáhnout vylepšenou deinstalační utilitu od Microsoftu, ale dojde až sem moje maminka? A má na tohle normální zaměstnaný člověk čas? Jenže ono ani to nepomůže. Takže musíte použít kombinaci všech možných nástrojů a inkriminovaný adresář nakonec stejně smazat ručně. Žůžo - nebo ne? Asi jsem ztratil smysl pro humor...

Jaktože jezdí vídeňské tramvaje na čas?

Nejsou ani moc oddělené od aut, ani nemají na semaforech přednost, přesto jedou podle řádu. Jak to dělají? Především tak, že když náhodou nedostane na semaforu červenou, tak si na ní drze počká. A červená ve Vídni bez ohledu na vytíženost ulice trvá dlouho. Tak ten úsek, který v Praze o něco novější tramvaje i při nízké rychlosti ujedou za 5 minut, ujede ta stará Vídeňská stylem stop-start-stop-start za 10 minut. Podle toho jsou nastavené i řády - malý úsek jedete dlouho, ale zato podle řádu. To, že pěšky budete podobně rychlí, vám nepomůže. V obou případech to bude pomalu. A pokud by vás napadlo jet autem, budete navíc čekat v zácpě a těžko pak hledat místo k parkování. Eile mit Weile.

Rasismus?

Na mém patře na koleji žijí tři Pakistánci. Třetí i s rodinou bydlí v apartmánu na chodbě. To znamená, že tvoří více než třetinu zdejší populace.

Pravidelně za sebou nechávají bordel v kuchyni a většina z nich neodpoví na pozdrav. Hlavní, co vadí, je ale onen bordel v kuchyni. Pokud chcete vařit, musíte vzít hadřík a kuchyni si nejprve uklidit (což trvá asi 45 sekund, ale PŘECE). Není tomu dávno, co byla Stockversammlung. Byl tam i jeden z milých Pakistánců a bylo výslovně řečeno, bez nátlaku, na nikoho konkrétního, že kuchyňka se má uklízet a že byl za tímto účelem ze společného zakoupen hadřík a houbičky. Nakonec se onen člověk dokonce přihlásil, že vyčistí mikrovlnku.

Nuže. Dnes dopoledne přišla Putzfrau a vyleštila do čista kuchyňku - dělal jsem si zrovna snídani, kolem jedenácté. Pakistánec, zatímco si vařil oběd kolem dvanácté, se dal do leštění mikrovlnky, která ve výsledku byla docela čistá. Ale když opustil kuchyňku ve 12.30, kdy já jsem si přišel dát jídlo, byla kuchyňka výjma mikrovlnky zase zaprasená.

Nemám ty chlapce moc rád, jsou to od přírody nepřizpůsobitelná prasata. Je to rasismus? Z pohledu nějakého chairmana pro lidská práva, který sedí v kožené chair daleko od lidí a jejich práv, jistě je. Z mého pohledu je to spíš PRASISMUS...

Sobota, Lazebník sevillský

Opera mne nikdy příliš neoslovovala. Nedokázal jsem se soustředit na poměrně komplikovanou muziku kaženou křečovitě vsazeným dějem. Lazebník sevillský (Il barbiere di Siviglia), opera z roku 1816 od Gioacchina Rossiniho mne ale přesvědčila, že tomu může být i jinak. Lehoučká hudba s výtaznějšími motivy místy velmi dobře přiléhala ke zpěvu a k ději, který samotný svou lehkostí až komediálností strhoval. Taková nesymfonická forma opery už je přijatelná. A to za 2€...

Tomu odpovídala také fronta na pokladny a zaplněnost jeviště, která mnohonásobně přesáhla to, co už jsem viděl (neviděl jsem mnoho :-).

Zbytek soboty byl také krásný. Na svých dlouhých vratkých nohách jsem se probruslil odpolednem a přes Operu se dostal až na megaakci CyberCampus slaví 8 let. Cítím, že peněženka mne už delší dobu nemá ráda.

A na Währinger Strasse ve stánku na stanici jsem měl Käsekreiner, který byl konečně docela dobrý...

Neblaze proslulé české večeře

Další česká večeře, kde se mluvilo spíše německy, se konala u Davida Zlámala (v němčině Dáfid Clamal) v Hernals. Na menu byla výtečná bramboračka, nádivka, lívanečky a nakonec punč!

Díky Davidovi i Veronice za boží event. Bláznivé fotky zde a zde.

Teď se chystáme na Tour de Punsch.

Aleš Kubita

Aleš. Zase tak moc ho neznám. Teď jsem se dozvěděl, že dokončil film.

Je docela zajímavé, že někdo, kdo hraje u táboráku na kytaru, se pak najednou rozhodne a natočí film. Podívejte se na stránky pod odkazem. Kromě fotek z filmu Bezvětří tam lze stáhnout a poslechnout překvapivě dobrý soundtrack z vlastní dílny autora.

Update: Film Bezvětří bude mít premiéru 9.1. 2008 od 19.00 v Palace Cinemas Slovanský dům!

Žehlím

Pozdrav z Vídně aneb "kde je maminka"?

Migrace na Facebook

Konečně v tom mám jasno. Momentky a přátelé na Facebook, FOTKY na Flickr. Postupně tak hodlám přenést téměř veškeré "společenské" fotky z Flickru, takže se nedivte, kdyby vám přišlo upozornění "Ladislav tagged you".

A jak tak "migruji", uvědomuji si, že jaro a léto 2006 byly asi nejkrásnější v mém životě. Z prachu a trosek strašlivé porážky jsem se postupně zvednul, dostal dvě náplasti, jednu v podobě bakalářského titulu. Každou odpracovanou korunu jsem převrátil dvakrát, ale zato jsem přesně věděl, kam to léto padne.

Poslední zvonění, sestřička odmaturovala, pivo na Zahrádkách, nový celoodpružený bajk v Praze, Krkonoše a Martinova chalupa, kde i v červnu sněžilo a výteční pstruzi, velmi rychle a pěkně vyhotovené stránky Coffee and Cigars, bakalářská zkouška, krásný měsíc červen v galerii a na kole, Michalova táborová diktatura, překrásná Šumava s Pavlou a tatínkovým BMW, pekelně horké Hostýnské vrchy na kolech, umouněné ale fascinující Vysoké Tatry s Michalem, skoro měsíc v Itálii, rozporuplný leč krásný, sklizeň vína, shledání v Praze, měsíc v domě sám pro sebe a pak už krásný podzim a tak dále. A mezitím práce - vždy jen na vyžádání a tolik, aby pokryla náklady. Nostalgie z fotek...

Tak teď

Tak teď už teda začínám mít fakt docela cyklistickej absťák...

A z modré obálky si beru dalších padesát Euro.

A dochází mi Johnny Becher...

Ach jo

Pořád jen nějak těžko můžu uvěřit tomu, že nemám N73. Všechny moje poznámky v kalendáři jsou pryč, všechny moje schůzky, časy a místa srazů, školy, příjezdů a odjezdů... Kontakty mám nazálohované někdy na jaře v Praze. Lepší než nic. Ale fakt, že si teď všechno budu muset znovu najít a napsat na papírky nebo do nějakého přerostlého diáře, mne plísní. Proč taková smůla? :-(((

F#######ck!

Nešťastnou náhodou ležel ráno na mém stole jeden telefon. Šťastnou náhodou tam kolem poledne ležely dva telefony a já si mohl oddechnout. Teď tam leží jiný a je zase jen jeden. Moje čistá ztráta za dnešek je asi 9 tisíc.

Voe, musíš bejt buďto totálně sjetej nebo vyhulenej.

Jsem lucky boy. Tím, že dokončím nějaké stránky, vydělám akorát tak na čistou obnovu svého telefonního parku (plusmínus). A tak si nějak tak říkám, proč má smysl se snažit. Hlady mne socialisti umřít nenechají a to málo "navíc", co budu mít, zatím z větší části od rodičů (ale čistě hypoteticky jednou vlastní prací vytvořené), poztrácím nebo si nechám ukrást.

Pivko stojí 0,80€ a člověk ho vypije hned, takže jej nikdo neukradne. Když se rozbije nebo ztratí, je to pořád jen 0,80€...

Stránky

Hájek přecejen provozně zastarává. Kód stránek je poněkud těžkopádný. Při každém updatu se tedy snažím systém alespoň zjednodušovat. To, že jsou stránky "uvnitř" lepší, uživatel "navenek" bohužel nepozná.

Mlsným jazýčkům doporučuji navštívit sekci ovocné dorty. Jsou tam nové obrázky a při pohledu na ně se sbíhají sliny...

Telefon

Za malé nálezné je telefon zpátky! Kdo si mne již stihl vymazat, se nyní opět dovolá na 00436767986521.

Apetit Praha

Tímto oficiálně dokončuji stránky společnosti Apetit Praha. Stály mne mnoho trápení, zvláště zezačátku, kdy mi zcela chyběla inspirace. O to lépe mi to šlo ke konci, kdy jsem například cukrárnu zcela předělal v úplně novém lehkém duchu (posuďte kliknutím na nadpis). Myslím, že mohu být spokojen.

Opera

Za 3,50€ si můžete koupit špatné rakouské pivo a na dva hlty ho vypít nebo jít třeba do Opery (Staatsoper) na místa pěkně uprostřed hlediště přímo pod balkón. Co uděláte? Až doteď jsem pil pivo, ale tímto se věci mění.
Vídeňská Opera totiž propaguje kulturu a ví, že prodejem lístků za min. 80€ mladé lidi do hlediště nepřitáhne. Pokud si však v 5 hodin odpoledne stoupnete do fronty na pokladnu přístupnou zvláštním postranním vchodem pro "stojící", dostanete relativně rychle lístky, čímž se ocitnete na začátku fronty na Stehplätze před začátkem představení. Zde si zablokujete své místo tím, že na něm necháte přivázanou šálu, šátek nebo cokoli. Pak máte asi 35 minut, abyste si vyšli ven dát si kafíčko nebo jídlo. Není to žádný komfort, ale ušetříte 80€, které byste s hodinovým platem 10€ vydělali za 8 hodin práce - tedy jeden den - a vidíte špičkovou operu.
Já viděl Fidelia a stálo to skutečně za to, ačkoli si vyhrazuji právo opeře absolutně nerozumět!

Christkindlmarkt

Aby to nevypadalo, že jsem ve zcela špatné náladě ze ztráty osobní věci: nejsem. Nápravu učinil vánoční punč, svařáček, Maroni (kaštany v čokoládě) a Käsekrainer (sýrová klobáska) na Christkindlmarktu před Vídeňskou radnicí. Zjistil jsem, že to není úplně první trh - ten první byl otevřen již v pátek 16.11. na Spittelbergu (více zde).
Historie "trhů Jezulátka", které se konají mezi 16.11. a 9.1. je zmapována prameny až do roku 1626. Tehdy se ale trhy konaly před Stephansdomem. Na místo před radnicí se přesunuly od roku 1975. Většina z vídeňských však v dnešních časech končí již 24.12.

Smůla?

Včera jsem ztratil rakouský mobil se svými zahraničními kontakty. Vypadnul z kapsy, odkud mi předtím déle než měsíc nevypadnul. Protože jsem si ale přesně pamatoval, kde a jak jsem se pohyboval, našel jsem jej v parku zabodnutý do sněhu. Večer mi z dotyčné kapsy vypadnul znovu. Bohužel na místě, kde se pohybují lidé, kteří si telefon nejspíše ponechali i se SIM kartou.

Vadí mi všechno. To, že za novou kartu se stejným číslem musím dát 20€, což kvůli ceně neudělám. Vadí to, že nový telefon bude stát 1000kč - mne nebo tátu (nikdo jiný mi v tomhle nemůže být ochotný pomoct). Vadí mi nejistota, že nevím, jak to udělám. Vadí mi, že budu muset obnovit ztracené kontakty. Vadí mi, že když mi vypadnul jednou, řekl jsem si, že ho nechám ve stejné kapse, protože přece nedělám stojky, aby mi vypadnul znovu. Vadí mi, že předtím nikdy nevypadnul. Vadí mi, že je tak malý, že není cítit na těle. N73 takto neztratím nikdy. Okamžitě vím, že mne nikde nic netlačí, když jej nemám. Vadí mi, že jsem nebyl opilý, abych si mohl vyčítat něco jiného, než jen vastní blbost. Jsem nas###ej jako nikdy.

Hmmm?

...a připomíná mi to potok a odmrštěný bicykl. Strach je to! Strach z toho, že člověk spadne do vody. A naproti tomu síla se porvat, vědomí, že TAM je cesta přes potok otupené ovšem slepou nadějí, že jinde by cesta mohla být jednodušší. Hledání jehly v kupce sena. Racionální rozhodovatel najde jednu jehlu, nenechá ji ležet a už nehledá lepší, udělá spíše vše proto, aby tu jehlu z kupky vylovil.

And one day I'll be min'strell in the gallery, paint you picture of the queen and if i sometimes sing to a cinical degree, it's just a nonsense that it seems...

Hmmmm

Nějak mám pocit, že trošku nevím, co - ani ne tolik jak. Nechám se raději omezovat drobnostmi, než abych si připustil zásadní momenty.

A připomíná mi to, jak jsem pár dnů zpátky stál s kolem na rameni nad studeným potokem, smarákalo se. Cesta zpět přes mnohé brody, tařka nezdolná, v botách mokro, konec špatně zvolené cesty. Věděl jsem někde v podvědomí, že ten potok budu muset po několika málo kamenech přeskákat nevědouce, zda je pod listím kámen, kluzký kmen nebo jen několik dřívek, ale přesto jsem raději šmejdil dokola, vybíhal do stráně, hledal jiná místa. Nakonec jsem se rozhodl potok přejít. Dobrá, přešel jsem. Mohl jsem to však udělat třeba o 10 až 15 minut dřív.

A aby to nevypadalo jenom symbolicky, jak z příručky managera, na posledním kameni mi sklouzla noha, já sjel chodidlem do studené vody, a jak jsem se s absolutně mokrou nohou vydrápal na břeh, mrštil jsem vzteky nebohý bicykl do nejbližšího křoví, až upadlo zadní kolo... Směšné!!! :-(

Neděle a první vídeňský sníh

První sníh ve Vídni. Willhelmien to už před týdnem říkala. Že by na to ti seveřani měli nos? Vstal jsem do mrazivého křupavého nedělního rána a virtuální vůně pekařství mi nedala odolat jít si koupit čerstvé Semmeln. Po cestě jsem poměrně impulsivně nastřílel mnoho fotografického materiálu, Semmeln lehčeji promočil, a jak se teď vločky snáší... dvě fotečky se mi líbí, jsou na Flickru.

Co bych však udělal nejraději: Vzal bych bajka, přihustil pneumatiky a tlumič a domluvil cestu na svařáček podél Berounky k Pigimu. Pěkně alejí zasněžených topolů, od hlavy k patě ve Windstopperu a pak zase zpátky, šup pod deku. Nicméně ve Vídni se v neděli chodí na kávu, a tak je to dobře...

Jak tak sněží, zjišťuji, že Buena Vista Social Club se hodí neméně ke sněhu. Toť rytmus vloček...

Nový Neil Young

Asi před týdnem jsme jeli s tátou autem a bavili jsme se, že by Neil Young mohl vydat nové album - je divné, že přes rok už nic nevydal. No a je to tady! Vychází Chrome Dreams. Na Amazonu lze shlédnout videoklip 18 minut dlouhé písničky. V pozadí hudby, u níž každou chvíli čekáte, že se přidá druhý hlas aby s Youngem dohromady zazpíval Fountainebleau (se Stillsem, 1976), což svědčí o jistém opakování se, jsou promítány staré americké automobily (chrome) a hraje pomalá hudba na trhavou kytaru doprovázená trubkou ve stylu poslední desky Living with the War. Je to Young, jak má být. Hraje a hraje... někdy průměrně, ale vždy dlouho a starosvětsky:

Down at the factory, they're puttin' new windows in.
The vandals made a mess of things, and the homeless just walked right in.
Well, they worked here once, and they live here now, but they might work here again,
They're ordinary people.
And they're livin' in a nightmare, hard workin' people.
And they don't know how they go there, ordinary people.
And they think that you don't care, hard workin' people.

Mou recenzi naleznete zde.

X

Člověk jde někdy pro kousek naděje tak daleko, že už není cesta zpět. Jen stopy ve sněhu.

Trocha jedu

Flickr.

Tohle je podle mne špatné foto. Podle jistých logik Flickru ale dostane hodně komentářů (nemíním tím logik Flickru jako serveru, ale lidí publikujících na něm). Přitom je to momentka sochy. Nic víc. Může jí bez přemýšlení udělat kdokoli, kdo jde kolem. Bez fantazie.

Tohle je podle mne dobré foto. Nebylo lehké ho vzít tak, aby na něm vůbec něco bylo. Aby, když to tam je, to nebylo moc zrnité, rozmazané atd. a aby to mělo správnou barvu. Samozřejmě není nikterak skvělé ani dokonalé. Ale aspoň je se nad čím pozastavit.

Někdy si říkám, že se tohle promítá do celého života. Většinou je lepší to osedlat než se tím zaobírat.

Paolo Conte

Buena Vista Social Club jsou někdy dojemní, jindy muzikálně brilantní. Ital Paolo Conte je spíše jenom Ital. Stylově je těžké ho zařadit, poslouchat rovněž. Tak nějak jsem si italskou hudbu vždycky představoval, ačkoli ve skutečnosti taková spíše není. Jazz, folk, lidovka? Cokoli. Rozverné.

Hudebně

Student Agency mi přidala NOČNÍ spoj z Prahy do Vídně. Ideální. Tak jsem si to vždycky představoval.

Časy se mění. Shorter of breath one day closer to death.

Zase jsem jednou jednal. Mám trošku blbou náladu, i když se mi jen potvrdilo, co jsem už dlouho cítil. Věci skřípou a občas je dobré je rozhýbat. Tak jsem seknul s jedním vztahem, co mne dusil.

Po cestě do Prahy jsem poslouchal výhradně blues a někdy to musím zopakovat. Taková Stormy Monday od Garyho Moora se na první pohled nezdá geniální. Ale když posloucháte přes dvě minuty dlouhé kytarové sólo, zjistíte, že nástroje v pozadí jsou ve skutečnosti neuvěřitelně sladěné. Musíte se vrátit na začátek a vytočit hlasitost "nahoru". Pak vás to pohltí - hudební dialog nástrojů.

Přijel jsem

Přijel jsem do baráku, kde jsou všichni nanervy a proti sobě. Přijel jsem do baráku, kde na sebe všcihni křičí, místo aby se snažili problémy řešit. Přijel jsem v době, kdy se k tomu všemu staví čerpadlo. Je těžké se tou nervozitou nenakazit.

Uznávám, že tu ale asi působím trochu náměsíčně. "Synáček" z Vídně...