Jedu domů

Je pár hodin do odjezdu a tak si zase říkám, co to znamená. Jedu domů. Jedu domů. Nemůžu se zbavit pocitu uvnitř, že místo, kam se vracím, není víc doma než tam, kde teď jsem. Připadám si tak trochu bezcitný jako stroj. Jezdím z místa na místo, hraju pimpong s lidmi, užívám si šťastné pocity. Že by zrcadla, do kterých se tam dívám, ukazovala pravdu, kterou jsem už tisíckrát viděl?

Možná je to tím, že vnitřní hladinu pohody, chytré i hloupé úsudky, svoje city a svoje pocity si člověk vozí s sebou uvnitř sebe. Změnit svoje okolí. Jet domů. Změnit svoje okolí. Když pak otevřu kufry, uvidím daleko lépe, které city jsem přeceňoval a které jsem podcenil. Leží přede mnou na dlani. Jsem k nim lhostejnější a oni jsou takové menší, vzdálenější, protože neřádí uvnitř mojí hlavy, ale leží sbalené v kufru přede mnou. O to víc si jich ale vážím, vozím si je s sebou. Jedu domů.

Kolik stojí jídlo ve Vídni? #2

Nemůžu říct, že bych se úplně nudil. Jedna seminární práce mi ještě zbývá. Nicméně jsem pokročil ve znalostech.

Kolik tedy stojí připravit takové obyčejné penne?

• Penne (balení) 0,39€
• Sugo (celé) 1,50€
• Panenský olivový olej (odhadem) 0,45€
• Sůl/stroužek česneku (odhadem) 0,05€
• Pesto Genovese (odahdem) 0,15€
• Capari (třeba, odhadem) 0,10€
• Celkem 2,64€ (na tři porce, jedna tedy cca. 0,88€

To ujde. Má to však jeden háček. Jezte třikrát za sebou ty samé penne! Existují ale řešení. Jít mezitím do menzy, restaurace nebo si udělat salát a tím to proložit. Bohužel vám mezitím takové penne lehce zestárnou :-)

Idiot

Bender. Větší idiot se asi málokde vidí. Nad ruhou stranu, někdi tu zábavu pro lidi musí dělat.

Doporučuji dojít na konec videa, na galerii karambólů. začnete dostávat takový smíšený pocit ironie. Jak může někdo věnovat svoje tělo tolika extrémním pádům a nárazům dobrovolně? Velmi pěkný je taky strojek, na kterém ten magor jezdí.

Going home uncertain of where it is

Doma je místo, kde na vás pracují, když ještě spíte?

Doma je místo, na které pracujete, když ostatní ještě spí?

Doma je místo, kde je klid, když všichni spíte?

Vídeňská městská dráha

Pokud jezdíte po Vídni, nevyhnete se romantické Městské dráze U6 - spřaženým tramvajovým vozům, které jezdí po letitých viaduktech uprostřed Gürtelu (=opasek), magistrály, která obepíná vnitřní obvody Vídně. Protože jsem objevil, že nedaleko mé koleje jsou staré mosty, po kterých kdysi koleje vedly kamsi (dnes se na nich staví kancelářská budova, třeba), začal jsem se zajímat o její historii.

A tak jsem se dozvěděl, že plánovači Vídně nebyli až tak hloupí (i když na Londýn neměli) a postavili na konci 19. století poměrně rozsáhlou městskou parní dráhu - ne však pouze na Gürtelu, ale také podél Donaukanal (dnes U4 - to mne překvapilo) a podle potoka do Hietzingu. Celý systém tak vytvořil kolem města inteligentní smyčku. Zatímco U4 byla v 60. letech přeměněna na klasické metro a spojovací mosty zrušeny (pak ty kancelářské domy výše), U6 byla pouze přejmenována, odpojena od zbytku městské dráhy a patřičně prodloužena. Na U4 se dochovaly pouze dvě původní stanice (krásné secesní Stadtpark a Karlsplatz), U6 byla zachována takřka v celé dobové kráse a připomínají ji i ony komické staré tramavje připojené na moderní nízkopodlažní vůz metra, který jimi smýká jako hadříky.

Někdy je jízda Městskou dráhou vyloženě legrace - to když se třeba ony staré tramvaje pořádně rozjedou a řítí se do zatáčky s prudkého kopce, můžete mít dokonce strach o život, což trochu připomíná horskou dráhu. I proto stojí projížďka touto technickou památkou zato - málokde v Evropě si totiž metro zachovalo takový svérázný charakter.

Poietikon's dead!

Tak nám, zřejmě pro nečinnost, zrušili doménu "poietikon". V provozu je ale stále ještě prvních několik čísel na doméně volny.cz/poitikon. Tak asi končí jedna kapitola mého studentského života, tak jako se blíží konec samotného studentského života. Co naplat. Zase budeme mít hormadu chlastu, Porsche, obrovské vily a obrovskou prestiž.

Poietikon vycházel nepravidelně mezi léty 2000 až 2006 a publikoval v rámci možností mnoho kvalitní poezie a převážně mé prózy, nesporně rovněž kvalitní. Určitě přijde čas, kdy se znovu objeví na vlastní doméně jako svědek své doby.

Můj pokojík

Takhle se žije v Haus Döbling ve Vídni. Při srovnání s ČR to taky žádný luxus není. Hlavně to, jak jsou jednotlivé věci zašlé (což zde není vidět). Omlouvám se za kvalitu fotek, ale místnost je tak malá, že si s tím příliš vyhrát nešlo. Na ilustraci však postačí:

Mapka z 80. let.

Večerní "pohoda".

Full view během dne.

Požitkový koutek č.1: hudba, škola, alkohol.

A koupelna, kterou bylo možno zahlédnout již na předchozích fotkách. Je oddělená na zemi přepážkou z dlaždiček a tenkými příčkami. Umyvadlo, zrcadlo a polička jsou oddělené od sprchy "rohem", takže věci zůstávají suché, stačí otřít podlahu. V některých částech koleje jsou ale umyvadlo i sprcha přímo na pokoji, oddělené pouze závěsem.

Manner

Myslel jsem, že to je trošku nafouknutá bublina, ale pak mne Michael vyvedl z omylu - v malém obchůdku na Stephansplatzu jsou k sehnání výborné čokoládové sušenky, vlajková loď Manneru, s Créme de la Créme. A to už je jiné kafe! Slupnul jsem je tak rychle, jako mizí z hrníčku ristretto.

Letošní podzim

Teprve když neprší, je vidět, jak hnusným počasím nás podzim letos obdařil. Ale i to má jisté kouzlo.

Gartenbaukino Forever!

Tak hlásá samolepka, kterou lze objevit leckde po kolejích a jinde. Vídeňáci mají svoje Gartenbaukino rádi. O tom svědčí i to, že ho znovu postavili podle původních plánů a že večer opravdu žije. Proč jen to tak není třeba v Bio Illusion?

Protože se tam v rámci Viennale ještě dostanu, pokusím se nafotit večerní atmosféru před kinem ze statívku. Snad nebude zase pršet.

Nechce se mi tomu ani věřit. Už za týden svištím do Prahy! Jsem takovej nějakej zvláštní tvor - po měsíci jsem si tady tak zvyknul, že se mi skoro přestalo stýskat (nebo aspoň tak, že na to nemyslím). Ale to je prostě tím, že jsem suchar. A my suchaři jsme suchý i ve stýskání :-)

Pojďme!!!

Pojďme pít na Korunu! Překročila, či téměř přeskočila, rekord vůči Euru i Dolaru. zase jsou o něco levnejší dovozy, cena benzínu a paliv tolik nestoupá, exportéři jsou nuceni pracovat efektivněji a mně ve Vídni zlevňuje káva.

Nissan GT-R

Nissan GT-R a podobní Porsche a BMWbijci nepochopili (viz. odkaz), o co se majitelům daných (a mnoha dalších) značek jedná. Porsche si majitel nekupuje kvůli tomu, že je na okruhu o chlup rychlejší, ale protože se jmenuje Porsche, vypadá jako Porsche, dělá (velmi charakteristický) zvuk jako Porsche a vždycky to tak bylo - kdo se jen trochu vyznáte.

A nebo to nepochopil autor příspěvku na Auto.cz... Porsche nebo BMW nemusí mít nejrychlejší ani nejlevnější modely, protože se jedná jen o čísla na papíře. Pokud si řidič kupuje zbytečnost, dělá to s láskou, a tu zaplatí jakoukoli cenou, klidně třeba sekundami na okruhu, na kterém nikdy nebyl a nebude - odměnou mu po každém nastartování bude ono typické bublání boxera vzadu.

A mně se GT-R popravdě ani nelíbí - je to produkt cílený na Američany, zbytečně avantgardní, pod čímž už se však neskrývá ani trocha sympatického vzhledu.

Vídeňské noviny

Krása! Už mi začaly chodit rakouské noviny - pěkně až do schránky a zadarmo. Je krásné být student, bude se tomu těžko odvykat.

John Barleycorn Must Die

Vím, že většina z vás to ani trochu nedocení, ale viz. link. A malé doplnění.

There was a new day yesterday, but it's an oooooooold day now. Je po půlnoci.

Podzim

Už dlouho jsem si tak neužil podzimní procházku jako dnes. Chvíli v příjemném doprovodu, chvíli sám, zjistil jsem, že miluji Turkschanzen a tiché ulice vilového Döblingu. Taky už jsem si vymrzlý zvenku dlouho neposlechnul Jethro Tull s panákem whisky. Hot Mango Flush. Že by naposledy někdy za časů gymnázia?

Už jsem 100% rozhodnut, že až se vrátím do Prahy, vyměním fotoaparát. Nejsem metrosexuál, abych potřeboval slaďoučký foťáček, který fotí sračky. Většina fotek s dobrým motivem se nevydaří vinou špatného automatického nastavení saturace barev, se kterým už se pak následně dá dělat jenom minimum. Ať ostřím, jak ostřím, fotografie nemají žádnou prostorovou hloubku. To nebývalo, dokud jsem používal pořádný - leč větší - foťák. Nejsem dobrý fotograf, ale míval jsem dobré nápady a tahle malá mrcha jim hází klacky pod nohy.

Matička Vídeň má zvláštní vlastnost - jak se jeví v centru velkolepá oproti Praze, tak se v okrajových čtvrtích jeví domácká až familiérní oproti širokým ulicím Prahy orámovaným činžovními domy.

Věděli jste, že před světovými válkami měla Vídeň přes 2 miliony obyvatel a dnes má pouze 1,8?

Kolik stojí jídlo ve Vídni? #1

Protože prší a já nemůžu jít běhat, a protože se na to už několik lidí ptalo, popřemýšlel jsem, kolik vlastně stojí jídlo ve Vídni a jestli se mi vyplatí chodit do menzy (3-5€) nebo si kupovat bagety na stánku. Nevyplatí, krom toho, že bageta na stánku za 2,5€ mne nezasytí.

Cena za Caprese:

• Tomaten 2St - 0,63
• Semmeln 2St - 0,64
• Mozzarella 1St - 0,69
• Olio/Basillicum - 0,30 (odhadem na porci)
• dělá dohromady 2,26€ na jedno jídlo :-)

Čerstvý salátek:

• Tomaten 1St - 0,32
• Semmeln 4St - 1,30
• Mozzarella 1St - 0,69
• Salat 0,5St - 0,39
• Paprika 1St - 0,30
• Olio/Basillicum - 0,30
• (Tonno) - 0,5(?)
• dělá dohromady 3,8€ na dvě jídla, tedy 1,80€ na jednu porci :-)

Vzhledem k tomu, že obě varianty mne velmi slušně zasytí a navíc jsou zdravé, rozhodně to není nijak drastická cena. Do CZK pak nemá cenu převádět, protože jídlo z Čech si vozit nemohu... Kolik pak takový student zkonzumuje za měsíc?

Dám-li si vždy dvakrát čerstvý salát a jednou caprese, je vážený průměr 1,954 na jídlo. Tedy 117,20€ na obědy a večeře za celý měsíc, k čemuž je ale třeba připočíst ovoce, snídaně, kávu, čokoládu, pamlsky a HLAVNĚ alkohol :-)

Až bude příště zase pršet, spočtu, kolik stojí uvařit těstoviny.

Euro

Euro mi nedělá radost. Již od července se pořád drží kolem 27,50 CZK, což nabourává moje představy o levném vídeňském životě. Mohlo by přecejen spadnout. Jako Dolar. Samozřejmě by to nesmělo znamenat oslabení výkonu Eurozóny, ani žádnou jinou destabilizaci. Mělo by to být způsobeno nějakou optimistickou zprávou o českém hospodářském růstu, přílivu investic nebo jiném úspěchu. Tedy spíše by CZK posílila, než € oslabilo :-D

Kleiner Schwarzer za cenu 2,2€ stojí 62,70 přepočteno jarním kurzem 28,5, ale pouze 58,30 přepočteno třeba kurzem 26,50. Není to rozdíl, ale vezmu-li v úvahu, že to je třeba na 800€, udělá to poměrně slušný rozdíl. Naštěstí chodím na kávu za 1,60€, kterou platím z eurového účtu, takže mne stojí solidních 1,60€ :-) A pokud bychom to přecejen přepočetli, je to současným kurzem o korunu méně než v Ebelu. Bien.

Fotky a semafory

Jak tak na Flickru publikuji dost vybíravě, objevilo se zde pouze minimum fotek z Vídně. Něco víc jsem zatím umístil na Facebook - zde.

Semafory. Ve Vídni často (ne vždy) nikdo neřeší preferenci hlavní ulice. Na křižovatce prostě oba směry jedou dlouho a čekají dlouho. A že to opravdu JE dlouho. Zatímco našinec si v Praze počká při přecházení magistrály nebo Veletržní někdy pekelně dlouho, jde naopak podél daných ulic vždy téměř bez čekání. Ve Vídni, zvláště chcete-li přejít křižovatku napříč (tedy křížit oba směry), zcela jistě si nejméně jednou pořádně počkáte. Pokud pak jedete tramvají po hlavní ulici, polovinu jízdy pročekáte na semaforech. Jedná se ale spíše o drobnost, která patří ke koloritu, než že by to skutečně vadilo.

Vídeň a dveře

Vídeňáci sami nevědí, co k tomu říct. Kdosi mi vysvětlil, že jsou to protipožární dveře, kdosi zase, že to musí být, aby se neotevíraly rychle proti lidem na druhé straně. O čem to hovořím? Vídeň je město těžkých dveří. Často jsou také nadlidsky velké, ale špatně se otevírají i ty menší, často se za vámi tak rychle přiklapnou, že to schytá kabelka nebo taška s notebookem. Zmatený cizinec není jediná oběť. Křehké místní ženy a lidé, co si nedají pozor, to odnesou bez ohledu na původ.

A samozřejmě, můžete se naučit vrazit do každých dveří, kterými procházíte, a následně je razantním vložením nohy znovu zhoupnout tak, aby chvíli zůstaly otevřené. Mně to nicméně přijde zbytečně brutální. Nevím tedy příliš, o čem těžké dveře mají vypovídat. Máme mít respekt před veřejnými budovami a jejich osazenstvem? Má nám to prostě působit potíže? Nebo se nikdo nezamyslel? Trochu to připomíná Zámek.

Konečně kavárna!

Našel jsem si hezkou kavárnu. Střízlivé, ne moc obstarožní prostředí, nepůsobí jako pivnice, to wi-fi, přes které píši, je asi jejich a cena je tu rozumná, asi jedna z nejlepších ve Vídni. To vše kousek od školy i od Haus Döbling. Navíc tu mají biobagely - jako doma :-)

Heuriger pro Máničku

Tak jsem si to zjistil přesně. Heuriger je od slova "Heuer" (dnes), které není úplně neznámé (člověk si to ale asi neuvědomuje tak jako u slova "vlak"). Heuriger se pak vztahuje na mladé víno, zatímco šturm je víno těsně po začátku kvasného procesu. Pořadí je tedy Sturm, Heuriger a pak víno. Protože se jedná o přídavné jméno, jde člověk zum Herigen a sedí bei Heurigen. Přeneseně se pak název používá pro hospůdky, které toto víno servírují. Podmínkou Heriger je, že by víno mělo být vlastní výroby, místní. Proto se mohou vyskytovat jenom ve vinařských oblastech - konče podhůřím Kahlenbergu.

Sturm se pak může dělat z různých hroznů. Jsou oblasti, kde se dělá z révy používané jinak na červená (ne zcela běžné v Rakousku) nebo růžová vína (Štýrsko), přičemž se jedná o krajovou specialitu, která se postupně rozmáhá.

Popíjení burčáku v (na Grinzing) poměrně levné hospůdce, která odpovídala přesně dnešní definici Heuriger (servíruje se pouze bufet vlastní výroby a pouze vlastní víno, pokud možno mladé nebo burčák), bylo velmi milé.

Oktoberfest

Od Oktoberfestu jsem mnoho nečekal, a tak jsem rozhodně nebyl zklamán. Člověk tak vzdal hold specifické kultuře a hlavně si už mohu konečně říkat, že jsem tuhle megaakci viděl...

Možnost účastit se jsem měl z balkónu ve stanu Hofbräu. Nákladné, hektické... ale dobré. O to milejší bylo strávit dopoledne v mnichovské kavárničce s fajn lidmi a pozorvat déšť venku. Moc pěkný také byl rakouský vlak. Pocit, že spíše letíte nebo kloužete místo jízdy po kolejích, by měl být zahrnutý také v ceně jízdenek ČD.

Několik fotek jsem zveřejnil na Facebooku.

Jako kniha historie moderního umění...

...je výstava Monet bis Picasso v Albertině. Netušil jsem, že tolik elitních obrazů od téměř všech modernistů uvidím pohromadě právě ve Vídni. Že se nejednalo o Louvre nebo jinou zbytečně profláknutou galerii, má výhodu i v nepřítomnosti rušivých davů. Sbírka byla dlouhodbě zapůjčena rodinou Batliner.

Znovu jsem se vrátil na gymnázium, kdy jsme se učili o moderním umění a všechno to, co jsme si prohlíželi na maličkých ilustracích tady bylo - živé. Máte o důvod víc mne navštívit :-)

Někdy...

...je dost těžké dostat se před setměním ven. Ve Vídni umí být tak ohavně šedivo, že ven máte chuť jít, až když tma všechno přemaže.

Takový hezký postřeh je asi daný přebytkem volného času :-)

Missing link

Jsem to zvláštně zkostnatělý. Normálně člověk potkává nové lidi a zároveň má ty "staré dobré". Když pak rázem přijde o všechny staré dobré a má jen ty nové na potkávání, je to divný pocit. Jakýsi chybějící článek k úplné spokojenosti. A taky věc toho, jak rychle člověk dokáže částečně navázat na svoje oblíbené aktivity.

Vídeňská rána zalitá sluncem jsou ale velmi krásná, zvláště s vykalenou hlavou.

Chris Cornell: Carry On (2007)

Cornell se posluchači spojí asi spíše s legendami jako Soundgarden nebo Audioslave. Je však činný i sólově - po naivním až náladovém sólovém albu Euphoria Morning (1999), které jakoby kontrastovalo s horkokrevnou tvorbou uvedených Soundgarden, jsem čekal od novinky podobné vyznění.

Muzikálně jednoduché písničky zní téměř jako jakési "šansóny", obálka se tváří podobně minimalisticky. Cornell má to, co tvoří, formálně pevněji v ruce - podobně jako Audioslave oproti Soundgarden. Přesto se ale nelze ubránit dojmu, že Euphoria Morning bylo svou naivní neučesaností a zhrzeností jaksi sympatičtější. Na novince bych uvítal více takových pokusů o melodii a expresivní texty, ty jsou sice poměrně tvořivé a nevázané, nicméně dojem je chladnější - snad dokreslený právě silnou instrumentální nevýrazností.

Nedovolil bych si ale rovněž nevyzvednout pár hezkých momentů. Je to především velmi svérázná předělávka Jacksonovy písničky Billy Jean, titulní píseň z Casino Royal You know my name a další jako No such thing a Killing Byrds. Celkově je však těžké udržet u alba pozornost po celé jeho trvání.

Novinka je určitě spíše okrajová záležitost, kterou lze doporučit sběratelům, nikoli impulsivním posluchačům hudby. Osobně hodnotím 2 z 5.