Hromadná imigrace z Afriky poslední dobou hraje mnoha lidem na emoce. Já jsem ovšem v klidu - mám vycizelovaný názor a jsem velkorysý člověk dobré duše. V zásadě totiž jsem pro pomoc imigrantům:
- Filozoficky a citově je to jasná volba - někdo je v tísni, musíme mu pomoci. To, že nepomáháme my sami, ale čekáme, že to udělá někdo chytrý za naše daně, je trochu jiná věc...
- Evropa je ostrovem svobody a souhlasím, že každý má nárok na svobodu.
- Islám není apriori špatný. V Malajsii fungují náboženství pohromadě i s převažujícím Islámem - a malajští islamisté jsou velmi civilní. Nijak nevybočují z toho, co považujeme za "evropské" a dobré. Ale taky je fakt, že v jiných zemích je Islám dost radikální.
ANO, filozoficky a citově vzato pomáhejme. Vidím tu ovšem taky pár zásadních háčků:
- Ono se to snadno říká, pomozme jim. Ale nakonec to nejsme my, jednotlivci, kdo jim pomáhá (omluva všem, kdo v té věci skutečně něco děláte), ale spoléháme se, že to za nás udělá stát z našich daní. A to nám dává pocit, že řešit imigraci je "zívačka". Jenže pro stát to zívačka není.
- Neúspěch integrace imigrantů má stejného působitele, jako to, proč nejsme úspěšní v hospodaření s veřejnými rozpočty, proč některé firmy krachují, proč máme drahé silnice. Ve chvíli, kdy se je potřeba organizovat, klesá akceschopnost a funkčnost celku. Od osvícené myšlenky jedince v kavárně k jejímu prosazení v rámci skupiny, je tato myšlenka mnohokrát naředěna a ve výsledku vzniká skoro vždy kočkopes, málokdy synergie
- Argumenty, že jsme v minulosti také emigrovali, považuji za nepřesné. Emigrovali jsme do společnosti podobně založené, s podobnými hodnotami. Pouštní Afričané nemají stejné hodnoty, krom základních potřeb (pít, jíst, čůrat, kakat).
- Neexistuje jednoznačně úspěšná integrace imigrantů z třetího světa (lidsky a ekonomicky). Tam, kde se povedla, je to dané nekonfliktní mentalitou imigrantů. Vietnamci, ke kterým chovám hlubokou úctu, se velmi vlažně integrovali, protože jejich mentalita je integrační. Ale platí to částečně i pro indické obyvatelstvo. Ukrajinci se zase celkem integrovali, protože mají na půl středoevropskou (křesťanskou) mentalitu. Naopak tam, kde taková mentalita chybí, integrace nikdy úspěšná nebyla. A obávám se, že nebude.
- Že jsme vysávali Afriku, a jsme i díky tomu na vrcholu, je sice pravda, nicméně ono to tak nebude věčně. Jako civilizace ztrácíme vliv. K našim dětem se o generaci později jiná civilizace také nebude chovat hezky, až přijdou škemrat k jejím dveřím. Solidarita totiž funguje občas na úrovni jedinec-jedinec nebo komunita-jedinec, ale zřídka na úrovni komunita-komunita, stát-stát nebo civilizace-civilizace.
- V Evropě si můžeme dovolit být lidští, protože žijeme ve skleníku ochránění od cizího světa. To, že můžeme do třiceti diskutovat na kampusu a po kavárnách bez toho, že bychom museli chránit svůj krk a těžce se prát o naplnění základních životních potřeb a živí nás stát, rodiče a nebo nějaká lehká práce, je dané tím, že žijeme v iluzi svobodného a bezpečného světa, kde síla argumentu vládne nad... pouhou sílou. Ten svět nám ale naši dědkové a báby nevydobyli diskutováním, ale právě kombinací inteligence a hrubé síly.
Jak zabránit lodím plným imigrantů, aby přistávaly u břehů ráje Evropy? Potápět je nemůžeme, to je nelidské. Jen tak pryč ty lidi odvézt nemůžeme - oni je kdekoli na druhém břehu taky dobrovolně nevezmou. A když nám sami dobrovolně neřeknou, kam je poslat zpátky, co s nimi? A když nám to řeknou a opravdu jim jde o krk, máme právo je poslat zpátky na smrt?
Chytří diskutéři, vy "ti správní" na obou stranách barikád: Máte návrh, jak to reálně provést?
Nebo čekáte, že to stát udělá za vás? Ano, milí čtenáři, zde má pisatel tohoto blogu křišťálově čistý nenázor evropského kavárenského povaleče... prázdný.
