Ze slovníků našich sousedů: Knäckebrok

To, co jsem si včera večer přinesl z Billy jako obyčejný český rohlík, se dnes večer tvářilo zcela neoblomně (doslova) jako Knäckebrok (Ládíkův slovník příkladů).

Krásný příklad základů ekonomie

Pod odkazem je možné přečíst si článek o poklesu investic do výzkumu a těžby ropy. Krásně to ilustuje nabídku a poptávku: Začne krize, lidi přestanou spotřebovávvat ropu, její cena jde dolů. Jak jde dolů, snižuje se těžba, která se nevyplatí. Snižují se investice od výzkumu a těžby, ubývají tak nové možnosti. Krize končí, poptávka po ropě roste a s ní roste i cena, dvojnásobně, protože díky absenci výzkumu a těžby je jí najednou nedostatek. Krásně procyklické... :-)

Namočit se a zůstat suchý?

Někdy se snažíme být opatrní natolik, abychom v budoucnu náhodou něco nezkazili, že tím až všechno zkazíme.

Dojem: Klagenfurtské letiště na Himmelfahrt

Klagenfurtské letiště v půl šesté ráno. Letiště, kde nejsou lidi, pouze jediné letadlo rýsující se na pozadí nedalekých alpských vrcholků ve fialovo-růžovém oparu vycházejícího ranního slunce. Spíš byste čekali zajíce nebo srnku než človíčka. Celkem čtyři gates, vydáte se z budovy po dráze pěšky přímo k vrtulovému letounu De Haviland Dash, zvanému poeticky "The quiet one", ačkoli se nejspíše jedná o nejhlasitější stroj současné středoevropksé oblohy.

Vzletová dráha začíná a končí přímo u budovy. Vznesete se na oblohu a první, co vás trkne do očí jsou Alpy kolem vás, pod vámi, kruhy slunce vrhané skrze okýnka letounu, nabírajícího prudkým zatočením správný směr na matičku Vídeň, pobíhají sem a tam jinak tmavým poloprázdným interiérem letadla.

Než začnu

Než začnu, bych se s vámi rád podělil o jeden bizarní obraz z dnešního rána. Prošel jsem pasáží u Modré pyramidy, takovou tou, co spojuje I.P. Pavlova a Anglickou, a vešel jsem z boční ulice právě do Anglické pověstné svou "těžkou" dopravou.

Ke svému překvapení jsem se octil v roce 2109. Bio zvítězilo, Bursíci požrali všechna auta. Co jsem tedy viděl: Ulici ZCELA prázdnou od aut, na semaforu svítí zelená, jenže ani koloběžka neprojede, úplný klid, pouze pejsek čůrá na kandelábr a paní s taškama přechází vozovku napříč tou nejdelší možnou cestou tak, že v jiné dny už by byla omsmkrát mrtvá. Vysvětlíte mi, co se v Praze děje? Pak kdosi otočil knoflíkem a obraz skončil, od náměstí Míru se velkou rychlostí přihnala auta a zcela ulici zaplnila, ale co mohlo způsobit ten chvilkový kolaps reality? Sen?

Mohu-li, přirovnal bych tohle ranní procházce po vídeňském Ringu, kdy vycházejícím sluncem zalitá ulice nehostila ani jediné auto, ani jedinou ztramvaj, ale tam, víme, je to způsobené tzv. "venkovskými semafory".

Taky milujete?

Taky milujete jednoduché zvuky kuchyně? Když voda v rychlovarné konvici začne chrčet, když bublá ve varu? Když cvakne spínač konvice, když píská konvice na plotně, když lidi mlčí a cinká lžička o talíř, když voda šplíchá přes nádobí, když misky mlátí o sebe, když voda zaskučí potrubím po vypnutí kohoutku, když lžička míchá v konvici, když bačkory šoupou po dlažkách, když hrnec syčí na plotně, když nůž klepe o prkýnko. Zvuky krásné a jednoduché jako sám život (nebo aspoň ta jeho jednoduchá stránka).

Koukáte z okna, snídáte a venku se třepou listy jako ti největší zmrlíci...