Sarajevo

A tak se mi po čtyřech týdnech pracovního života v Sarajevu a po dvou měsících v Bosně a Hercegovině podařilo dostat na procházku do centra Sarajeva. A řeknu vám: je to podivuhodné město! Chodíte po tržištích vystřižených z jakési orientální fantazie, kde nevíte, kde už je hospůdka a kde ještě ulice, míjíte mešity a najednou přejdete do ulic (třeba) Lince s katedrálou s rakouskou bankou na každém rohu a obchodní sítí známou ze zbytku "monarchie". Netrvá to pak dlouho a jste na panelové ulici vystřížené jak z východoevropské sci-fi. K tomu se ještě přidává trochu jižního stylu a čevapžinica na každém rohu.

(Krom toho je nedaleko ještě pravoslavný kostel a španělská synagoga, ale to bychom to už zbytečně komplikovali.)

A tak...blog

A tak ťukám do tohohle blogu a čas vyhrazený na čtení knihy plyne. Říkám si, že šťastnej budu, až budu mít čas napsat na tenhle blog všechno, co chci, kdy chci. Neznamená to nemít hodně práce, ale být pánem svého času. Až tohle nastane, nebude blog nikdo číst, protože nikdo nebude mít čas ho číst.

Jooo, v myšlenkách sedím ve své budoucí kavárně a do chytrého mobilu nebo netbooku (něčeho, na čem se nedají kreslit konzultantské powerpointové slajdy) ťukám tenhle blog, třeba o osmém roku jeho existence :-)

Jazzdock

Určitý snobismus je taky chodit do Jazzdocku. Není to úplně levná studentská hospoda, nicméně je to hlavou a srdcem stvořené místo. Na náplavce mezi Smíchovskými zdymadly, za rušného lodního provozu v geniálně funkcionalistické designové hospůdce posloucháte český jazz hluboko do noci, popíjíte dobré vínko nebo usrkáváte nějaký ten koktejl.

Musím podotknout, že i když hospodářky čtu taky, první mne na to upozornila opět žena. Hrál rovněž velmi výborný Infinite Quintet (více zde), který chystá svou prvotinu, a to vše bylo obalené vůní novoty, Jazzdock otevřel čerstvě teď.

Pokud máte rádi jazz a jste ochotni utratit korunu navíc za fancy prostředí (nikoli však drasticky moc!), rozhodně doporučuji tuhle záležitost podpořit! Je to něco, co tu chybělo, a co je neopakovatelné.

Snobismus

Žena mne upozornila na úskalí snobismu. V poslední době na ni dám, má v sobě takovej nějakej nadhled, kterej mi chybí. Od té doby přemýšlím, jestli piji výbornou záludně chutnající ebelovskou kávu ze Zambie proto, abych o tom mohl napsat na blog, nebo jestli píšu na blog, protože mám radost z toho, že mi chutná káva ze Zambie. Vám to možná přijde směšné, ale co už mne to stálo času k přemýšlení!!!

Když zůstanu u snobství, kamarád mne ve Vídni pozval na experimentální sushi na Mariahilferstrasse. Krom toho, že je vždycky milé znovu začínat s tyčinkami, bylo i to sushi neobyčejně milé. Dali jsme si zamilovaný talíř pro dva a já litoval, že tohle v Praze chybí.

Taky Vapiano vedle na Mariahilfer, které je franšízou, a má tedy podstatně vyšší šance se v Praze objevit, mne zase znovu nadchlo. Za 7 € dostanete čerstvé, před vámi vyrobené těstoviny dle vlastního výběru a rovněž před vámi mistrně uklohněnou omáčku (lze vybírat asi z 20 druhů), kdy můžete za chodu ovlivňovat její sestavu. K tomu další italské pochoutky + pizza + velmi fancy nealko. To celé ve stylu fast-food, příprava jídla trvá asi 3 minuty. Geniální!!!

A k tomu Whopper s čedarem a slaninou na pražském Hlavním nádraží. Byli jste tam v poslední době? Začíná dostávat podobu a začíná vypadat jako současné evropské nádraží! Tř. převrácené vzhůru nohama. Ve srovnání s výchozím bodem Wien-Südbahnhof dokonce nebe a dudy. A když se vrátím k Burgeru, začínám mít pocit, že McDonald's mne roky vytvářel milnou představu o fast food. O tom jejich rozmočeném burgeru už nechci ani slyšet, jedině Burger King :-)))

Tímto zakládám na svém blogu pravidelnou rubriku "snobismy"! ;-) (autorská práva zase příště...)

Bankomat (!!!)

Bankomat mi právě před chvílí vydal 100€ bankovku. Zůstal jsem na něj s udivením zírat. "A co jako?" znělo mi hlavou. Problém samozřejmě není v tom, že by částka nedpovídala, problém je v tom, že jsem dostal neplatnou bankovku. 100€ totiž nezaplatíte v žádném normálním podniku, což platí i ve Vídni. Je to jako strkat babičce v novinovém stánku zlatou cihlu...člověk má pak jedinou možnost, platit kartou nebo si vybrat znovu a tuhle mizernou bankovku si třeba zarámovat doma. Prostě moc chytré zařízení :-(

Úvod Karlovarského festivalu

S igelity a nahými ženami je to dobrý nápad, ale nedávno před Caban duo ho měl již Carlos Suara v Iberii... Přesto ale fajn provedení :-)

Specialized PLK

V článku pod odkazem je uvedeno horké motto Specialized: měli byste si koupit kolo s vidlicí, kterou vyrábíme rovněž my, protože jedině tak dosáhnete plné integrace odpružení.

My, co na kole jezdíme, ale víme, že vhodná vidlice je jakákoli, která má vhodné charakteristiky: můžeme volit mezi malou a větší citlivostí, mezi progresivitou a linearním chodem, mezi váhou/odolností/zdvihem/tuhostí a podle ceny se nám dostává ideálních a méně ideálních kombinací. Charakteristiky vidlic, narozdíl od odpružených zadních staveb kol, jsou poměrně veřejně známé. Proto je blbost tvrdit, že nejlépe uděláme, koupíme-li si kolo s vidlicí, kterou kněmu vyladil výrobce... to je pouhý marketing.