Vracení poplatku za vedení úvěrového účtu

Nejposlednějším módním výkřikem se stalo podávat hromadné žaloby na banky za účtování poplatku za vedení úvěrového účtu.

Osobně tuto iniciativu příliš nepodporuji z několika důvodů:

1. Banka vám peníze sice vrátí a krátkodobě na tom tratí, zatímco vy získáte. Dlouhodobě si ale banka naúčtuje marži jinde, jiným klientům nebo vám, až budete refinancovat, kupovat novou nemovitost nebo prostě za vedení účtu


2. Přijde mi nefér: Jednou jste se s bankou jasně dohodli a podepsali smlouvu, kde byl poplatek jasně vymezen. Je také viditelný ve všech podmínkách. Mohli jste se o něj hádat před podepsáním, leckomu banka poplatek odpustí. Zpochybňovat ale smlouvu, kterou jste podepsali a na které není nic v zásadě špatného?


3. Kdo z toho profituje zcela jistě, jsou právnické kanceláře, které subjekty zastupují, a které jsou hlavními motivátory celé akce.

Celá akce má pouze ovšem jedno pozitivum: cena úvěru bude do budoucna jednosložková, tj. průhlednejší. Stále ještě to ale neznamená 100% průhlednost. Dokážete si na základě úrokové sazby, kterou vám banka dává, spočítat výši příští splátky? Já tedy ne...

Zauvažujte tedy, jestli to není zbytečná ztráta času. Stejně vám to vaše banka příště spočte a třeba to budu právě já, kdo jí poradí jak na vás (4. argument: živíte svými žalobami také celou armádu konzultantů!). Muhehehe... :)

A Kupka...!

...v Salmovském paláci na Hradčanech vůbec nebyl špatný. Ba naopak! Výstava byla velmi citlivě vystavěná, poskytujíce ilustraci autorových myšlenkových postupů při tvorbě. Co mne potěšilo byl také právě tak akorát dlouhý výklad k jednotlivým tvůrčím obdobím.

Cílem celé expozice František Kupka: Cesta k Amorfě je pak nastínit Kupkova jednotlivá vývojová stádia na cestě k abstrakci, která ho proslavila. A toho se myslím autoři ujali důstojně - palec nahoru. K tomu všemu se na Kupkovy obrazy velmi pěkně kouká - jsou harmonické a oku lahodí - zde nemluvě pouze o jeho schopnosti zachytit pouze barevným rozdílem každičkou důležitou křivku ženského těla :) Výstava trvá do začátku března, takže ještě máte čas. Stránka zde.

Čeho si kromě výstavy samotné také nešlo nevšimnout, je velmi vkusně a citlivě zrekonstruovaná dvorana budovy Salmovského paláce, a dále pak také celé vnitřní prostory. Opět smekám.

Celá věc měla pouze jeden velký háček - obrovská Kupkova plátna byla v nevelkých místnostech doslova "natláskaná" na sebe. Problém byl nejen v jejich celkové koncentraci na metr čtvereční plochy vs. relativně velký počet návštěvníků, ale obecně malá šířka některých místností, která nedovolila vhodný odstup od větších obrazů. Tady by se Národní galerie ještě mohla polepšit.

Max Ernst v Albertině

Čerstvě nainstalovaná retrospektiva Maxe Ernsta ve Vídeňské Albertině stojí za shlédnutí - čas máte do května 2013.

Sám jsem byl překvapen - jak jsem zvyklý na "vedlejšky" v Albertině, nenechal jsem si až tolik času, který na 180 leckdy velmi zapeklitých obrázků tohoto autora rozhodně (nejméně na rozluštění) vyžaduje.

Ernsta si nejspíše pamatujete z gymnázia - pokud ne, v kostce se leccos dozvíte zde.

Oproti tomu výstava Erwina Wurma je opravdovou "veldejškou v Albertině", byť také stojí za shlédnutí, neboť se jedná o umění ryze aktuální.