Kde leží míra mezi sebechválou a konstatováním?

Jednoznačně v úhlu pohledu.

Jsem bc., výborně. Můžu si to nechat natisknout velkým černým písmem na bílé vizitky. A víc už bych snad ani říkat neměl.

S Mufem na věčné časy

Tak si tady tak posedávám s kocourem na klíně u počítače a zabíjím čas bezpředmětným psaním na blog. Ne že bych chtěl - vzhledem k blížící se zkoušce. Prostě jsem jen seděl ve špatnou dobu na špatném místě a kocour si tam chtěl sednout taky. A uznejte, udělali byste mu to, vypnout počítač, vstát a odejít?

Update: A jak tu tak bohužel stále ještě sedím a poslouchám Dylana, zjišťuji, že můj photostream má po všech těch letech jen 10 tisíc návštěv.

Ládík sní. Utíká, utíká v mé hlavě krajinou, před mým předním kolem, nekonečná stopa, až někam na Křivoklát. Tam totiž dojedu, jakmile ta zkouška bude za mnou. Svou cestou a svou necestou. A se mnou mraky nad hlavou a myšlenky ve mně.

Odmaturováno!!!

Nějak tak se to sešlo a tyhle slečny už mají maturitu v kapse. Počítám, že z jejich oslav jsem se zatím nejvíce zřídil já. V galerii jsem si dvakrát spletl obrovskou místní kytku se zlodějem a málem mne ranil infarkt.

I tak to ale oslaví ještě jednou a to (množstevně) ve velkém v Pizza Nuova. Pochopitelně je třeba u toho být, kdyby se něco semlelo :-))

Macek znovu

Pragmatický Miroslav Macek mne opravdu mile překvapil. Četl jsem to na jeho blogu již dříve a naposledy pak v pondělí. Ani tak jsem nechtěl věřit, že bohorovný ministr nakonec přes tu držku dostane, leč po zásluze dostal. (Pro neznalé se tentokrát nejednalo o politický spor).

Mizerové!!!

Samozřejmě tím nemyslím milé lidi z Ebel Café v Řetězové, kde zdražili šálek kávy na 45Kč. Doufám, že mají finanční potíže, které se tím vyřeší...

Není to ale příliš legrační. Inflace za rok 2005 činila 1,9% a vzhledem k Maastrichtským kritériím ji na letošek pánové z ČNB neplánují o nic větší - každopádně se pak musí vejít do cca. 3%. Ze 40 na 45 - to je přesně ten práh, po jehož překročení už pro mne v poslední době stejně nevalná káva v Ebelu přestala mít jakýkoli jiný smysl než nostalgii. V Praze je plno nových hezkých kaváren s kvalitní kávou, takže hurá vstříc novým zítřkům!!!

The Transporter

I když se rád dívám občas i na hodnotné filmy, těžiště kultury leží v těch akčních. Tak dobrý "začátek filmu", jakým se honosí postarší The Transporter, už jsem opravdu dlouho neviděl. Brutální honička na Azurovém pobřeží, jejímž hlavním aktérem je černé BMW 735i a odhodlaný velmi shopný řidič, jehož názor, že pět lidí na osobní auto je příliš, plně sdílím.

Macek a disketa

Kdo jste někdy někomu neznalému vysvětloval princip pochodů ve Windows, mi jistě dáte zapravdu, že článek na Glosách Miroslava Macka trefil hřebíček do očíčka. Krom toho je tam (v pátečních glosách- viz. odkaz) mnoho věcí, které také stojí za osvěžení v paměti, pokud byste se snad rozhodli hlasovat pro současnou vládní elitu...

Jethro Tull s časem zrají. Nemůžu uvěřit, že když už se mi jednou málem oposlouchali, je nyní uznávám zase o trochu víc, než kdykoli předtím. Jaká to vitální síla v ne zcela talentované sofistikovanosti :-)))

Ad cíle

Ale nejhorší je bloumat poživačně bezstarostným bezcílnem a následně dospět k hořkému zjištění; bezcílno není to místo, kde by člověk chtěl zůstat, kde by s ním zacházeli s respektem, kde by mu sami nabízeli změnu a kde by měl k dispozici své nejmilejší hračky z dětství - tedy alespoň jak čas meandruje ve stínu ne zcela ideální sebereflexe.

Milanovi

Byl vznesen dotaz, zda stále čtu a píšu poezii. Ani jedno. Čtu vůbec žalostně málo, ale psát zase budu, jen jak na mne přijde "psavá". Cítím to totiž jako svou vnitřní potřebu - trochu jako psík, který musí všude nechávat loužičky.

I tak musím podotknout, že je těžké donutit se v téhle rovině vůbec jen přemýšlet a dostat se pak do té chvějivé nálady, kdy člověk má ten pocit, že slova k sobě jaksi patří, kdy se v hlavě rodí pohádkové řetězce vět. Nejspíš jsem poslední dinosaur - spisatel, alespoň z naší gymnaziální třídy, který ještě nevyhynul, ač k tomu nemá daleko. Blízko k vyhynutí mám asi proto, že jsem byl hloupý a nikdy jsem to s poezií nechtěl nebo neměl trpělivost táhnout moc dál, než na stránky občasníku, který mi (tehdy) přišel a zakonzervovaný v tehdejší podobě stále přijde tuze překrásný.

Je pravda, že ta chvějivá nálada se možná ztrácí v temných mracích, které se mi ženou nad hlavou, když se v mrholení ženu na kole rychlostí zvuku po pláních daleko od vší civilizace. Nevylučuji, že můj povinný umělecký pčík jsou tu a tam webové stránky. Připouštím ale i jiné možnosti. Pojďme sakra na to (třeba) pivo...!

A je dost...

...velká chyba poslouchat doma večer sám Radiohead. Dostanete pocit, že je leccos špatně, ač je třeba (skoro) všechno v pořádku.

Poietikon

Je neuvěřitelné, co všechno lenost nedokáže. Jako domovskou stránku mám nastavenou Poietikon revue. Většinou mne však nenapadne ani se podívat, co na stránce stojí. Vím to: zase to samé.

Když se na ni přecejen občas podívám, zbystřím. Je mrzuté, že s tím nikdo nic neudělá. Tuplem protože bych to měl být já. Znám cíle. Znám cesty k nim. Proč je tedy nerealizuji jednoduše? Pochybuji totiž. Pochybuji o kreditu celého projektu. Měl jej vůbec někdy, než začnu uvažovat, zda jej má? Komu vlastně co říká tohle jméno? Možná, až budu stát v cíli, mi to třeba vůbec nepřinese hrdost. Budu pochybovat tak jako teď. Schránka je plná spamu a také spamu od čtenářů. A to je asi tak všechno.

A tak mne ještě napadá: Proč je sakra takový problém dosáhnout cíle, které vedou k jiným cílům??? Není to přece protože bychom nevěděli na 100% jistě, že jako prostředek budou zcela efektivní. Má to snad něco společného s motivací a požitkem ze samotné práce/prostředku? Nebo se prostředek stává cílem a ten pak sám sebe zahubí? Asi v tom mám docela jasno. Je to jako s tím Poietikonem...

Hodnoceno střízlivě

Pavel Bém v rozhovoru v dnešní MF DNES velmi dobře reaguje na položené otázky. Řekl bych, že je mi to sympatický inteligentní politik. Bohužel ale dlouho starostoval u nás na Praze 6. Chodníky, komunikace, prostředí, kriminalita, privatizace bytů. Nic z toho nebyl schopen pohnout, ale zato jsme měli každé Vánoce překrásnou výzdobu. Politik konzervetivní strany by měl umět komunikovat svým voličům, pokud to důležité, co dělá, nebylo vidět, ale bylo to přínosné. Nic nekomunikoval. Tedy nebyl přínosný. Po něm přišel Tomáš Chalupa, rovněž konzervativec, a s výše uvedenými tématy pohnul. Určitě pouze neslíznul smetanu. Přinesl chytrá prozaická řešení. Pavel Bém tedy není sympatický, člověk by neměl všechno zapomínat. I tak doufám, že své straně alespoň ve volbách do parlamentu pomůže.

Kotěrův zámek Ratboř

Málem bych na to zapomněl. Kolo a kultura (to jsem taky já)! Kousek od Ortenovy Kutné Hory (či spíše Ortenova Kolína) leží světem zapomenutá Ratboř, kam jsme s tatíkem NE náhodou, stíháni nepřízní počasí, zavítali. V Chateau Kotera, který si mezi léty 1911-13 nechala postavit cukrovarnická rodina Mandelíků a který je nyní ve stavu blažené velmi citlivě provedené rekonstruovanosti, sídlí hotel. Marně si lámu hlavu, jakým způsobem získává zákazníky. Sportovně zaměřená turistika, která se v okolí zámku jako jediná možnost nabízí, není v ČR příliš frekventovaná, a Kutná Hora není typickou destinací na více dnů, a tak na mne například restaurace v pavilónku uprostřed visuté zahrady působila oprávněně poněkud prázdně. Tedy až na překrásného loveckého psa rovněž poměrně hezké zřejmě paní majitelky, který pravděpodobně pravidelně přeradostně blátí na světlý semiš zřejmě replik původních sedaček. No ale kam smí špinavý cyklista, tam může pes zřejmě bez obav.

Rozkvetlé stromy a kameny

Najít rozkvetlou třešeň na mítingu ODS bylo výzvou, a proto jistě stálo zato jít to na Petřín zkusit :-)))

Krátká a intenzivní jízda. Při padáku do kamenolomu kamenitým korytem se vidlice Duke nádherně vrací, ani ne moc rychle, aby ustřelovala, ani ne moc pomalu, aby nestíhala kameny rozbíhající se do stran. Navíc jsem vždycky měl dojem, že delší sedlovka bude při jízdě dolů handicap, ale je to spíše naopak. Pro vosu na bonbónu je těžké bonbón ovládnout. Když se ale do pedálů pořádně postavíte a můžete sedlem držet stabilitu, rozhodně přes řídítka nepřelétnete.

Tak jo. Stránka Coffee and Cigars byla přijata. Nikoli však mé fotografie. Uznávám, že z hlediska positioningu by nebyly šťastné, protože Coffee and Cigars se směruje spíše do dražších alkoholů, silného espressa a lehkých módních pokrmů za přiměřeně vyšší ceny. Již jsem zprovoznil doménu, je pod odkazem.