Před okny mé kanceláře v Bonnu vede železniční trať. Je v rekonstrukci. Po celé délce, kam až vidím, projíždí stavební vlak. Postupně pod sebou dělá všechno, bez toho, že by někdo musel sestoupit na trávu kolem tratě: Vymění násep, koleje, nejspíš pospojuje, ofrézuje a co já vím. Pohybuje se přitom po centimetrech, ale nevyžaduje vůbec žádnou stavební techniku. Absolutně cool!
Ale nefungují kvůli tomu závory. Místo toho dráha používá živé závory, které jsou upozorňovány velmi hlasitým signálem. Odezní každé asi š minuty, když se blíží vlak. K tomu se přidává zvuk konce světa zmíněné rekonstrukční vlakové soupravy. Díky tomu už chápu pojem "zvukové znečištění" a všechny lidi, kteří si stěžují na hlučné životní prostředí a že trpí depresemi. Lidi kolem magistrály a podobných ulic. Hlava mi třeští už po jednom dnu, nemůžu otevřít okno. Docela dusivý pocit.
Žádné komentáře:
Okomentovat