Liberecká překvapení

Liberec na 3 dny příjemně překvapil. A to přestože jsme nebyli v Babylonu ani v IQLandii, jak byste možná čekali.

Den 1: ZOO. Liberecká ZOO není nijak velká, a té pražské nesahá ani po paty. Ale víte co? Ono je to vlastně fajn. Bílé tygry nemají všude, a ta liberecká je taková zrelaxovaná, domácká. Restaurace v té pražské stojí za prd, v liberecké též, takže žádná citelná ztráta. Je také taková víc "lesní", což je velmi příjemné. Za východem ze ZOO je symbolicky cukrárna Sladká tečka, Rybářská Bašta u přehrady má také velké kouzlo.

Na večeři pak doporučuji s dětmi do restaurace ZOO1320, kam se dostanete procházkou přenádhernou vilovou čtvrtí mezi Lidovými sady a centrem. V té restaurace i leží, kousek od zastávky tramvaje, dost daleko od silnice, v zeleni. Interiér je nápaditě artově vyzdobený, a je zde obrovský dětský koutek v oddělené místnosti. Značka ideál. Možná to není foodie místo, ale nabídka jídla je vkusná, a evidentně je to i cool místo pro setkávání.

Na stejné ulici je i technické muzeum (mašinky na ulici potěší i po zavíračce) a pro nadšence do umění i místní galerie - okupující sudetské paláce. Proložené moderním depozitářem Oblastní galerie, který architekturou trochu vykradl vídeňský MUMOK, jen v malém.

Vedle toho je ještě překrásně zrekonstruovaná Střední průmyslová škola. Vůbec tahle sudetská vilová  a palácová čtvrť je zážitek sám o sobě a nepřestává fascinovat, a dává smysl pojmu genius loci.

Den 2: Ještěd a procházka do Kryštofova údolí. Pod Ještěd trojkou, nahoru "lanovkem", pěšky po červené a modré do Kryštofova údolí a zpět vlakem. Děti uťapaly hódně přes 10 km, byť převážně skopce.

Restaurace na Ještědu není foodie orgasmus, ale drží laťku hrdě tak vysoko, jak to jde, a to i přes návaly turistů, a proto jasným svodům k tomu to totálně zbastlit a začít prodávat předražený smažák. Nezbastlili to a jsou pekelně rychlí. Na Výpřeži zbořili původní stánek s verandou a postavili chaloupku (wow!). Už to není tak ošuntěle cool, ale pořád je to milé místo k zastavení. A Kryštofovo údolí zůstává malebnou, sladkou roubenkovou vesničkou, snad jen ten chodník jim chybí. K občerstvení bych doporučil Kavárnu U Ježka, i když U Kryštofa býval také správný svéráz. U Ježka nejen, že vás obejme sudetský živel, ale dobrůtky tam stojí za to a drží si kvalitu i v průběhu let. Cesta vláčkem zpět byla příjemná, jen nechte dětem ještě kapku energie na cestu do kopce k vlaku. Na mapě je to blízko, ale silnička je příkrá. Vzhledem k tomu, že jsme pak spali kousek od nádraží Růžodol, byl příjezd vlakem jak teleport do postele. 

Den 3: Liberecký zevling. Nejdřív jsme si dojeli do místního DOKu. Zde je kavárna, ale i pražírna Nordbeans, ale můžete si koupit i čerstvý chleba z jejich pekárny nebo zacoworkovat. Prostor ve starém nádražním skladu je v dnes oblíbeném stylu strohost, surové dřevo, kov a beton. Pro děti je atraktivní dát si s rodiči kafíčko (děti kafíčko nepijí) na paletách s výhledem na nákladové nádraží. I když je to snaha o trendy hipsta place, chodí sem spíše místní usazená střední třída, soudě dle outfitu a aut. A je vůbec otázka, zda hispta v Liberci žijí. Žádné jsem neviděl. Střední třída je každopádně docela kontrast, když přijdete z tramvaje z nádraží, kde potkáte všechny liberecké existence.

S plnými žaludky jsme pak neměli chuť na oběd, ale jeli jsme tramvají opět na Lidové sady, kde je jednoduché ale dokonalé dětské hřiště, za nímž už začínají Jizerské hory. Hřiště má placený vstup a je oplocené. Jsou tu prolézačky, písek, motokáry, koupačka, ruské kolo a vláček z 80. let. Vyměnili jsme toto hřiště za IQLandii, protože počasí se odmítlo řídit předpovědí a místo lijáku nachystalo nádherné slunce. IQLandii necháme na zimu. Kdyby bylo ještě o drobet tepleji, nevyhnuli bychom se tomu jít údolím kousek dál do lesa a navštívit prý famózní městský lesní koupák.

I když v Liberci jsou i foodie místa, kde se vaří zdravě, není to nic pro rodiny s dětmi, takže jsme zamířili do Pizza Café Restaurant Millenium (kousek od zmíněné ZOO1320), kde je mají pizzu, a také velký oddělený dětský koutek. Ó blaženosti!

Mezitím byl nespočet "toulek" ulicemi. Liberec muselo být velkolepé a překotně vyrostlé sudetské město. Dokonale to ilustruje i naše ubytování, apartmán Kostel. Ten se nacházel v bývalém kostele, který Němci vystavěli, Češi je vyhnali, kostel odsvětili, nechali téměř rozpadnout, a následně tam v novém kapitalismu vznikly kanceláře a obchod s chlastem. Dějiny Liberce v kostce. Obchod s chlastem v kostele zůstal, ale byl docela decentní, kanceláře milá paní majitelka loni přeměnila na apartmány, které byly příjemně zařízené a působily vřele, auto parkujete bezpečně v zahradě a navíc kousek tramvají na Ještěd i do centra. 

Celkový dojem z Liberce s dětmi byl tentokrát famózní. Vždy to pro mne bylo pocitově takové nepřívětivé a architektonicky rozervané město. A pořád trochu je, ale zlepšuje se to silně. Ať už dostavbami, nebo oživováním existujících míst. I hospodská a foodie scéna ožívá. To je vidět i v zapomenuté části centra, která působí trochu brownfieldově, kolem ulic Barvířská a Široká, západně od Soukenného nám. Liberec bavil a zabodoval a rozhodně se sem vrátíme, i kvůli IQLandii, do které se mi pro všechny ty pěkné dojmy z ulic vlastně nakonec vůbec nechtělo.