Jak jezdí Mazda 6?

Protože moje stávající práce nenahrává zkoušení aut střední a vyšší střední třídy jako ta předchozí, rozhodl jsem se, že si čas od času udělám radost, a nějaké auto si vyzkouším privátně. A přiznám se, že kritéria výběru mám dost různorodá. Nejvíc mne baví sportovně laděné rodinné kombíky, nebránil bych se ale ani něčemu, co je komfortní pro dlouhé cesty, a občas těkám směrem ke stěhováku typu mikrobus, MPV či gigantické sedmimístné SUV. Může se to hodit. Nevím k čemu, ale může. A občas si říkám, že jednou bych mohl docenit druhé auto do rodiny - menší a veselý hatchback.

První jmenované je ale logicky první volba. A do této kategorie spadá Mazda 6, kolem které když jdu, tak vždy slintám jak Pavlovův pes. A to opravdu moc nepřeháním. To auto je pro mne prostě ideálně krásné - co víc, atleticky krásné. Nic na tom nemění, že je na trhu už asi 8 roků a prošlo dvěma facelifty. Jde si svou cestou, a je to cesta krásy. Četl jsem nespočet recenzí, takže jsem si byl vědom i všech slabin - třeba že diesel stojí za prd, že je to hlučné auto, že Skyactive nemá všechny koně doma, že atmosféra netáhne jako turbomotor a že v něm není místa na rozdávání.

A teď skutečné dojmy.

Když do auta sednete, je to ještě o kus větší wow než na fotkách. Máte dojem, že sedíte v luxusní limuzíně. Mazda nenahání body úchylným ambientním podsvícením ani displejem přes celou palubní desku, ale kvalitou zpracování a rozvržením ploch. Jedním slovem ZEN. Krása. Můj interiér kombinoval na palubní desce zdařilou imitaci dřeva, kůži a alcantaru, sedadla v tmavě hnědé kůži. Nic nekřičí, nic neutlačuje. Tři kruhové budíky, pěkný jednoduchý volant, uměřený displej a výdechy ventilace. Vše v absolutním souznění. všude, kde s opíráte, je kůže a měkčené polstrování. 

A navíc je to uživatelsky přehledné. Když sednete do auta a všechno je tam, kde byste to čekali, je to malý zázrak. Ono ale když vyzkoušíte na služebkách desítky aut, začnete mít tendenci se orientovat rychle - takže možná jsem nekritický. Ale dojem je dojem. Kdybych kupoval interiér a exteriér, kupuji hned.

Druhá věc je, jak to jede. Tady už tak nekritický nebudu. Řídil jsem hodně krabic od bot s gumovým volantem a řídil jsem taky "tvrdá" BMW z 90. let. Už nějak tak vím, co mám rád, a kamenujte mne, ale řídit Mondeo mk4 mne nepřestává bavit a vystupuji z něj spokojený a vysmátý po sebedelší jízdě. U Mazdy jsem přímočarost přímo očekával, protože ji časopisy za to blahořečily. Ale pro mne tam chyběla. Cukání volantu, když přejíždím středovou čáru, nemyslím - to je oproti Volvu XC90, které škube řízením, vyloženě decentní. Myslím spojení řidiče se silnicí. Volant ani tlumiče prostě dost nevrací dojmy zpátky - nemám pocit, že to auto řídím.

Možná jsem tu krásku neuměl dostat na hranu schopností, aby se z ní stalo zvíře, ale já bych to zvíře rád trochu cítil, i když jedu po okresce osmdesátkou. Mazda spolehlivě vykroutí oblouk (možná spolehlivěji než moje Mondeo), ale podivně v tom oblouku plave a houpe se. Nemám pocit toho buldočího zakousnutí jako u Mondea, a přitom stále pohodlí. Spíše více pohodlí.

Třetí věc je hlučnost. Nejen, že byla opravdu hodně slyšet "silnice", ale i motor. Chápu, byl úplně nezajetý a asi by se to ještě usadilo. Ale i tak. A protože jsem nedávno jel soudobým dieselovým Mondeem (mk5), které je konstrukčně starší než tato Mazda a ve stejné cenové kategorii, mohu srovnávat, a vidím zde propastný rozdíl v neprospěch Mazdy (jakkoli je jinak dojem z vnitřku toho Mondea ubohý a končí tím skvělým odhlučněním).

Čtvrtá věc je zvuk motoru. Třeba atmosférický benzínový čtyřválec v Mondeu Mk4 zněl trochu jako šestiválec. V nízkých otáčkách nebyl slyšet vůbec a ve vysokých se poslouchal moc pěkně, bylo to takové to pěkné vrum vrum, které si říkalo o to lechtat ten pedál víc a víc (a nemyslím teď je náš krapet hlučnější kus s děravým výfukem, ale i ty další, které jsem řídil). Mazda zato klokotá jako downsizovaný motor. Zase, možná je to nezajetý motor, možná je to Skyactive, ale když už si kupuji benzín, chci aby zněl jako benzín. O to víc, pokud Mazdu v recenzích vyzdvihují jako řidičské auto.

Pátá věc je, jestli 2.5 Skyactive táhne nebo ne. Táhne obstojně pro jízdu z bodu A do bodu B, ale silný motor to papírově ani skutečně není. Rozjezdy nic moc, ale od 80 kmh nahoru už to při podřazení s karoserií hýbe obstojně. Převodovka je na rozdíl od mého powershiftu (dvouspojky) naladěná spíše pohodově, takže řadí velmi hladce, reakce na plyn jsou logické a pohotové (sžili jsme se hned), v režimu sport se dá říct i rychlé. Ve srovnání s powershiftem v manuálním režimu se ale neumí tak "zakousnout". Vezmu-li to ještě pocitově, 120 KW a powerhift umí s prázdným Mondeem opravdu cvičit. 143 KW s prázdnou Mazdou bohužel hýbe jen "srovnatelně" (byť logika je trochu jiná). Ale já bych čekal, že se více než 20 KW někde pozitivně projeví.

Takže závěr z toho je, že pokud bych vybíral očima a hmatem, je Mazda okamžitá srdcová volba a žádá recenze silný osobní dojem nenahradí. To ostatní mne proti recenzím lehce zklamalo. Je to celkově skvělé auto, jen bylo moje očekávání zřejmě příliš vysoko a příliš směrem k řidičskému ladění, a nebo se projevil nezajetý kus. Další krok je, že si někdy vyzkouším ještě dvoulitrovou atmosférickou benzínovou verzi. Je to slabší a staromilský motor, ale možná to bude mým tužbám blíže. A samozřejmě někdy zkusím i jiná auta - v hledáčku je třeba současný Ford Focus ST nebo Focus ST-Line se 134 KW, a pak další, ke kterým se zatím nebudu vyjadřovat.