Všichni v té diskusi si zaměňují tvrzení, že válka není správné forma, s tvrzením, že válka je odůvodněná. On je to ale rozdíl.
Zkusme metaforu: Rusko je prašivý ale zubatý a velký pes, kterého západ příliš dlouho ohrožoval a tlačil ke zdi, až se naštval a hryzl do nejbližší nohy.
A za to opravdu můžeme my a může za to Ukrajina - to není ani úhel pohledu. Kde se to ale vzalo?
Všichni hrajeme hru, jejíž karty jsou rozdány. Amerika je jedno mocenské centrum, západ je jejím dobrovolným a spokojeným vazalem. Amerika na západě prodává svůj vliv pokojně, demokraticky a tržní cestou. Díky za ní! V rozvojových zemích se surovinami jsou to pak často diskutabilní cesty včetně té silové, vždy je to ale pod hlavičkou vývozu demokracie. Demokratické, ale mocenské centrum.
Rusko a Čína jsou další mocenská centra. Rusko svůj vliv vyváží většinou silově, ale chytře - buď samo partii rozehraje, nebo vstupuje do již rozehrané partie, kde další země nebo její část musí ruský vliv chtě nechtě přijmout. Čína zase ovládá ekonomicky, oba s nijak neskrývaným cílem podmaňovat.
Rozdíl pro obyčejné lidi je asi takový: my pod vlivem západu si sami zakazujeme říkat veganský burger a samohaníme se za nechápání některých společenských jevů, a tuto krásnou kulturu liberální demokracie pak vyvážíme, Rusko a Čína oproti tomu na územích ovládaných říkají jiným, co mají říkat o Rusku a Číně. Zase ale nepřikazují, jak jmenovat ty vegeburgery (to byl jen bonmot, ale chápete, kam mířím) nebo co si myslet o post-feminismu. Větší osobní nesvobodu zažijete v Rusku a Číně - tam je to diktát vedení, zatímco v liberální demokracii je nesvoboda jen naše vlastní blbost. V Rusku a v Číně vás zavřou nebo ohrozí na zdraví a životě, v liberální demokracii vás "exkomunikuje" dav, dostanete pokutu, pokud na cizrnový burger budete tvrdošíjně psát burger, a zavřou vás, až když hodně přešlápnete, třeba budete veřejně popírat holokaust.
Takže shrnuto: Máme tu dvě velmoci - západ a Rusko. Každá má svoje metody. Západ demokracii, trochu vyšinutou, východ manipulaci, obě strany občas používají sílu, byť většinou jen takticky. Nijak nepopírám, že zde fandím západním metodám. Dokonce fandím i rozšiřování vlivu západu. Je to lepší systém než ty dva zbylé a je v mém zájmu, aby si udržel vliv dovnitř i ven.
Ale. Pokud rozšiřujeme vliv západu na východ a je to spojené se zbrojením, byť mírovým, logicky se blížíme do sféry vlivu východu. A pak jednoho dne musí prašivý pes rafnout, protože je také velmocí a má svoje teritorium. Má sakra "důvod" ho chránit. To je důvod číslo 1. A znovu opakuji: válka není cesta, kterou schvaluji. Jen říkám, že válka je důsledek našich chyb. Než tedy navezeme americký protiraketový deštník třeba do Finska, zkusme se ještě zamyslet a s prašivým psem jednat a zacházet jako s mocností, které tu je a bude. Tvrzení, že Finsko si rozhodne samo, je alibistické. Ano, rozhodne, ale možná to bude mít důsledky, které nás zase překvapí. Ano, dejme tam ty rakety, ale udělejme to nějak chytře - nevyhrožujme přitom psovi. Má ještě dost zubů...
Duvod číslo 2, v čem vidíme svět taky černobíle. Ukrajina byla kulturně nesmírně komplikovaná, protože kombinuje ruské a ukrajinské. Kroky od roku 2013 znejišťovaly status toho ruského. Ano, teď zním zase jako magor. Je to přece Ukrajina, říkáte - znejistění nebudu řešit tankem. A opět, prosím nezaměňujme důsledky a příčiny. Podívejme se na příčinu.
V roce 2011 a 2012 jsem byl za kamarády na Ukrajině a s mnoha Ukrajinci (ruské i ukrajinské národnosti) jsem v consultingu pracoval v letech 2008 až 2013 a měl jsem možnost se s nimi o těch tématech bavit. Tehdy před Majdanem byl určitý úzus, že se ve vysoké společnosti používá ruština. Ne úředně, ale spíše zvykově, protože je to "mezinárodní jazyk", a navíc mu skoro všichni místní rozumí, takže se nemusí tolik přemáhat. Tento úzus nesli někteří etničtí Ukrajinci velmi těžko. Například univerzity jsou národní pýchou, tak proč se tam učit v ruštině? Osobně by mi v Česku nevadila na univerzitě angličtina, ale to je i proto, že česky tu na mne štěkají i stromy. Jsem národnostně saturovaný. To ale Ukrajinci nebyli a často si na to stěžovali. Zase ale Rusové žili na Ukrajině relativně spokojeně - nikdo jim neohrožoval jejich ruskost.
S Majdanem se to lehce pootočilo. A každá změna, jakkoli může být správná, bolí a vyvolává strach. Ten je potřeba předvídat a předcházet. To Ukrajina nedělala, protože změna byla spontánní. V rámci Majdanu byl sen udělat Ukrajinu více nezávislou na Rusku a více ukrajinskou. Primárně politicky, což se nepovedlo, protože Ukrajina není mimo sféru vlivu Ruska - 8 let po Majdanu není v NATO ani v EU. Ukrajinskost se ale měla prosadit i kulturně. A tady to skřípalo též.
Abyste rozbili úzus (mluvit na univerzitě nebo v byznysu ukrajinsky místo ruštiny), musíte přijít s nařízením a vymáhat ho. Reálnė už nevím, nakolik to nastalo (spíše vůbec), ale už čistě strašení tím, že by to mohlo nastat, způsobí silně negativní reakci etnika, které o výhodu přichází. A důvod pro invazi neoznačených zelených mužíčků je hotový: zhoršení podmínek etnických Rusů na Ukrajině. A těch Rusů byl v inkriminované oblasti velký podíl.
Opět, reakce Ruska na tento důvod není adekvátní a neschvaluji jí, ale je to "důvod" číslo 2. Historii už pak znáte sami z novin. Krym, Luhansk, Donetsk.
Začala občanská válka, a tím se vytvořily hrany, které už nelze snadno zakrýt. Když po vás Ukrajina střílí a přitom říká pojďte zpátky, budete mít všechny výhody, už se těžko lze tvářit, že se nic nestalo. A pro velké země je zase obtížné dávat sbohem či jen větší autonomii ekonomicky silným oblastem - to se ani v západní Evropě moc nedělá, příkladem budiž Katalánsko. Dokonce to nefunguje ani u méně vyspělých oblastí - příkladem budiž Baskicko či Skotsko. Takže je těžké věřit, že by to udělala Ukrajina.
Co tedy chci říct nakonec: Rusko i separatisté vidí své jednání jako "oprávněné" a kamenujte mne, ono i "oprávněné" je. Jen musíte aplikovat pohled druhé strany, čemuž se v návalu emocí bráníme. Neobhajuji tím násilnou reakci druhé strany, ta je krutá a špatná, ale v podstatě je předvídatelná.
Než budeme příště zahánět prašivého psa klackem do kouta, uvědomme si, že nás může rafnout. Jakkoli je prašivý, má pro to své dobré důvody, protože se brání proti tomu velkému silnému člověku, který jej ohrožuje. Pes nám nevidí do hlavy, kam až hodláme zajít - umlátíme ho? Bude to bolet? Jde o život? Nebo jen hrozíme a necháme ho být? A tak kousne. Sice bude utracen či zatracen a majitel potrestán, ale to kousnutí je sakra "odůvodněné"...
Žádné komentáře:
Okomentovat