Pokud je pro Zemana měřítkem úspěchu naplnění osobní ambice, myslím, že se nám bude z prezidentského důchodu hlasitě smát.
Nejdříve byl dvakrát poměrně úspěšně zvolen prezidentem, a zatnul tak dokonale tipec svým horečně motivovaným protivníkům, pak se ve funkci vykálel na Ústavu a hýbal politickou scénou této země jako figurkami na šachovnici, a to za velkého křiku odpůrců a za velké pozornosti všech, což mu jistě dělalo dobře.
Ne drahá média, neodchází loser, ale velký politický hráč, který ještě na hranici senility a sešlosti věkem byl schopen hýbat naším světem, byť málokdy pozitivně, a který dokázal větší části populace spolehlivě zvednout žluč, často se škodolibým a trochu tajemným úsměvem Mony Lisy. Muž, který v téhle zemi nemohl pro uspokojení osobních cílů již udělat víc.
Může vám to být stokrát nepříjemné, můžete to zamazávat hanlivými články, ale byli jste a byli jsme mu po deset let perfektní štafáží, a pomáhali dosáhnout osobního naplnění. V tomhle respekt Zemanovi.
Žádné komentáře:
Okomentovat