Drazí rockeři, přesně takové jednoduché nápěvky potřebujeme, abychom věděli, že ještě nejste mrtví. Pro tuhle jednoduchost a líbivost poprock kdysi začal plnit stadiony. A Peter Gabriel není mrtvý - vrátil se po mnoha letech s autorskou deskou, kterou bych si hned šel poslechnout na ten stadion, bez ohledu na cenu.
Co říct obecně? Peter je moje srdcovka. Sálá z něj zvláštní moudrost, zkušenost a nadhled, což se propisuje i do textů. A umí udělat nesmírně dobrou show. Nová deska je přesně taková.
Panopticom desku otvírá. Střízlivá ale výrazná skladba. Formou řízná, ale ve sdělení smutná.
And we reach across the globeWe got all the information flowingYou face the mother lodeTentacles around you around you
The Court nemusí každému vyhovovat, ale připomíná ty staré Genesis, kde Phil Collins ještě jenom bubnoval. Trochu rock, trochu opera. You know the justice is blind.
I/O je srdcovka davů. Jednoduchý refrén, optimistické vyznění. A když se ozve hluboké broukání strýčka Tonyho, je to jak návrat do dětství. Tohle musí rozhýbat ty stadiony.
Four kinds of horses s orchestrálním podkresem zní, jako kdyby utekla z úvodní znělky Jamese Bonda. Navíc nápěvek čtyři druhy koní - čtyři druhy lidí skýtá správně tajemno k dumání.
Back in the world, we're walking out the road to joy. Další geniální stadionový popěvek, písnička navíc dupe jako kdysi Barry William show a snad nevadí, že ji stylově vykrádá.
Oliver tree připomíná jeho béčkové vypalováky z 80. let, tady se možná vykrádá až moc, ale nutno říct, že se to poslouchá dobře v jinak lehce temnějším, ale velmi poslouchatelném ocasu desky.
Jak už jsem psal výše, mám Petera rád, protože jeho texty možná ve výsledku nejsou tak hluboké, jak se tváří, ale jako správně formulovaný marketingový claim ve mně vzbuzují otazníky a myšlenky.
Za mne tahle deska z doby vyčnívá a stojí za poslech.
Žádné komentáře:
Okomentovat