Poplatek a trest

Debata o zvýšení poplatků za veřejnoprávní média je zajímavý bizár. Zvláště slyšet zase kvičet Babiše, jak zachrání lidem 25 korun, když za dva roky v Bruselu podepíše nějaký pakt o zelenání elektřiny, a každý v tom zahučí o stokoruny až tisíce měsíčně, prostě je bizarní.

Ta debata je ale hlubší. 

Vzývaný nestranný a kvalitní veřejnoprávní obsah. Tady budu jen tak blábolit, protože na to má každý svůj názor. Co mne ale štve, když někdo veřejnoprávní média hájí jako kvalitní nebo nestranná. Nejsou ani jedno. Co se žurnalistiky týká, redaktoři se snaží tvářit moudře, ale jejich srdíčko bije většinou jen na jednu stranu. To podpoří tím, že si pozvou experta s mnoha tituly, který už často říká jenom, co si myslí, nebo cítí, protože pokud třeba celý život studujete na univerzitě palestinskou kulturu, tak toho o tom etniku víte hodně, ale neznamená to, že rozumíte tomu, jak to momentálně vypadá v Gaze. Nicméně vaší hlavní kvalifikací je v tu chvíli to, že řeknete, že si myslíte, že jeden či druhý ve sporu je špatný, aby to nemusel říct redaktor ČT, který s "odborníkem" mlčky souzní. Tím jsou většinou vyšachováni ti, kteří říkají nepříjemnou pravdu, ale "obec odborníků" je nemá ráda. Tady narážím na fakt, že stát tlačí financování poplatkem, aby média nebyla závislá na rozpočtu, a tím pádem nebyla ovlivnitelná státem. Jak jsem ale psal výše, veřejnoprávní média mají své srdíčko, a to není nestranné. Tudíž ale mohou být klidně financována z rozpočtu. Tak jsme si zaplkali a pojďme na to seriózní.

Peníze ztrácí hodnotu, takže ano, veřejnoprávní média jsou při nezměněných poplatcích podfinancována. 

Co mi tady vadí, je ta forma povinného "poplatku". Řeknete, že Netflix si lidi taky platí. Jenže když jej platit přestanou, tak jim přestane fungovat. V případě České televize nastoupí vymáhací mašinérie, člověk bude nazýván zlodějem, následuje soud, odprodej soukromým vymahacím žralokům, exekuce, krach apod. Potřebujeme takový monsterstroj kvůli koukání na televizi? Jak touto neomaleností moderního levicového státu utrpí lidská důstojnost? A kolik ty procesy stojí? Představte si, že i když nemáte doma jedinou televizi, a za sledování online pořadů poctivě platíte, stejně vám přijde dopis, který vás bude obviňovat z neplatičství a porušování zákona či vyhlášky, s výhrůžkami, co vše se stane. Chápete, jak je to už jenom svou tonalitou ponižující? Zažil jsem to totiž u Rozhlasu. Poctivě ho platím, protože musím, ale nějaké stěhování způsobilo, že mi přišla tahle kouzelná výhrůžka, proti které se musíte hájit jako školáček: Soudružko učitelko Srdíčková, ale já jsem to okno nerozbil. A v tu chvíli se mi chtělo říct: veřejnoprávní média všech zemí, běžte si s tímhle komoušským způsobem na***t! Přitom řešení by bylo jednoduché. Když už chceme dofouknout stát, zvyšme daně a větší kousek dejme veřejnoprávním médiím.

Vracím se tedy k otázce formy. Opravdu by měli veřejnoprávní parádu platit všichni plošně formou individuálního poplatku? Pokud je ČT a Rozhlas tak kvalitní, a lidi je tak rádi poslouchají, nešlo by udělat buď "tržně" platbu a la Netflix (platím, abych mohl poslouchat) a nebo naopak neotravovat lidi poplatkem, ale  "komunisticky" zvýšit daně všem a dát médiím víc přímo z rozpočtu? 

Jíst Tatranku

Dneska čistili garáže. Jako poslušný občan jsem vyparkoval auto na ulici, aby mi pod ním mohli uklidit marast. Venku ale pršosněžilo, takže na auto se přilepila hromada špinavého marastu. Odpoledne jsem zaparkoval zpátky do garáže a všechna ta špína okamžitě začala stékat na vyčištěné parkovací místo. 

Je to jak čistit si zuby a přitom jíst Tatranku.

Pulps

Měl jsem tu čest vidět představení moderního tance Pulps od 420people. A moc rád bych se podělil o dojmy, protože takovou nádheru už jsem dlouho nezažil. Tři body:

Jedna: Tanec. Nádherně vyjádřené různé fáze vztahu dvou partnerů. Stručně, jasné, jiskrné, a přitom bez pomocných gest, slov nebo výplní. Tolik emocí v pohybu. Paráda.

Dva: Kostýmy. Obě "těla" byla nádherná, takže by dobře vypadala a v pytli od brambor, ale tady kostým ještě vypíchl krásu celého představení. Kouzelná látka, využita na mnoho způsobů.

Tři: Hudba. Tady živá od Václava Havelky z Please the trees. Muzikant secvičený s tanečníky je vždy velký bonus, který do celé sestavy vnáší ještě víc života, a ačkoli bych si tuto sestavu neposlechl v autě, jako sítě specific měla velké kouzlo.

A jako bonus hromada džusu.

Takže neváhejte a kupujte Pulps, dokud jsou.

Lego nad zlato

Hodně zajímavá je cenotvorba u Lega. Máme sety, které jsou na hraní pro děti, a pak sety sběratelské. Sběratelské mají tématiku nějakého filmu, jsou remakem setu z osmdesátých nebo devadesátých let nebo jsou jen opulentně krásné. Zpravidla nové ve slevě stojí přes 4 tisíce, ale jsou i kusy s oficiální cenovkou 15 tisíc a víc.

Taky se rozmáhá trend Lego jako investice. Psal jsem tu o tom před časem s určitou skepsi ohledně prostorových nároků takové investice, ale Lego tomu jde svou politikou naproti, pravidelně to řeší manažeři na LinkedIn a nyní to začíná mít dopad i do cenotvorby obchodů.

Například set Pevnost Eldorádo. Tento ikonický set vznikl, když mi bylo asi sedm, a byl sestrou ještě více ikonické pirátské lodi Black Seas Barracuda. Její remake už jsme doma měli a prodali. Byl opravdu krásný, měl v sobě mnoho nápadů a příběhů, a bylo na něm vidět s jakou láskou a péčí vznikl. Kupovali jsme jej ve výprodeji a pár měsíců po ukončení prodeje už šel pryč se značnou přirážkou.

Teď máme doma zmíněný remake vojenské pevnosti kdesi v Karibiku. Je to hezoučké, s mnoha roztomilými detaily, ale ta krása velké lodi tomu chybí. Nicméně v české sklenici vody už to začalo vřít a je vidět, že na Lego jako investici naskočila i cenotvorba obchodů. Těch českých. Například Alza stavebnici před rokem prodávala za 4400,-. Kolem skončení prodeje už stála přes šest tisíc a nyní ji má za více než osm. Přitom normální dřív bylo, že na Alze stavebnice kolem konce prodeje došly a prodávaly se za nízkou cenu. Je tu ale nová politika - naskladníme a poslední kusy prodáme za dvojnásobek. Také statistika průměrné ceny na Heurece trend krásně ilustruje. Graf se "vrtá do stropu". A bazos.cz už také prodává za 7 tisíc a podobně. Když lidem na bazosi napíšete, že dáte 4400,-, uráží se a dokonce vám nadávají.

Jenže to by tu nesmělo být Polsko a Německo. Bolek, Lilek a Fritz. Odtud si můžete nechat stavebnici poslat stále za doporučenou cenu kolem pěti tisíc. A to jsme udělali. Navíc tam pořád za tu cenu je, i když Alza nabízí přes osm a bazaristé se tomu blíží. 

Co tím chci říct? Asi celkem nic. Jenom to dokresluje, že tu máme drahé a nekvalitní potraviny, protože se sami šidíme. Nemůže za to Babiš, ani zlé řetězce, ale česká povaha. 

Ti bazaristé to za tu cenu totiž prodají - slevu samozřejmě dají, ale ne tak velkou, jak jsem pokusně žádal. Prodají to místo za sedm třeba za šest tisíc. I tak vydělají na krabici třeba tisícovku - stačí, když to koupí v Polsku, a prodají v Praze. Shrnu-li to: Je zajímavé, jak rychle se vytvořil tento minitrh, a ještě zajímavější je, jak rychle nabral českou bizarní podobu.

A ještě jedno poučení l: Ne vždy ten trh funguje veleúspěšně. Prodal jsem takto už nesmírné množství zanovniho Lega. Jak říkám, neberu to jako investici - máme to s dětmi na hraní. Ale i tak to dává hezký obrázek, že ne všechny sety se povedly. Zatímco pirátská loď šla raketové nahoru a rok po skončení prodeje se prodávala za dvojnásobek, jiné sety naberou po skončení prodeje třeba pár set hodnoty a u toho zůstanou. A asi až čas je prověří. Ne všude ten sentiment funguje stejně. U pevnosti to bude podobné. Který kluk by si rád hrál na vojáky, když může být pirát, útočit a loupit? Protože v armádě mají sice krásné lodě a pevnosti, ale vlastně vás celou dobu buzerují v legrační uniformě, a navíc vojáci bývají v pirátských příbězích vykreslováni jako hlupáci nebo jako takoví "by-standers". Hádám tedy, že pevnost půjde pryč lehce pod nákupní cenou. Faktorem zvyšující cenu jsou: krása a opulentnost, spojení se zajímavým příběhem, sláva původního vzoru, minifigurky a speciální dílky a velikost - jak řečeno, od 4 tisíc nahoru se cena zvyšuje rychleji, než třeba u modelu auta za pouhé 3 tisíce, jakkoli je povedený.

Nudný Kulaťák?

Krásná architektura neroste všude na stromech. Můžeme se i tom přesvědčit v případě pražského Kulaťáku - tedy Vítězného náměstí. Náměstí samotné byl impozantní projekt, který se řídil pravidly tehdejší doby. Budovy, které na něm byly postaveny, byly ale vlastně pouze velkolepé, nebo velké, ale jinak celkem nudné, bez větší míry nápadu.

Pak přišla velká hospodářská krize a chybějící stavby směrem k univerzitě nikdy nebyly započaty. Z náměstí se stalo nedostavěné náměstí, a z toho zase první kruhový objezd v Praze, který jinak ne moc kulatému místu vtiskl název Kulaťák, a urbanistické dílo, které mělo být dominantou celých jinak překrásných Dejvic, vlastně upadlo do určité šedi.

Abych se vrátil o odstavec zpět, Kulaťák je spíše významný urbanistický počin, ale architektonický nikoli. 

Také existující a plánovaná dostavba navazuje vlastně v odpovídajícím stylu: "Postavíme sklobetoňáky tak velké, jak nám to dovolí, a víc ani ň". Svým způsobem to navazuje na styl pragmatismu předchozí výstavby. Ani nezklame, ani nepotěší. Viz. třeba zde. Takže něco špatně? Možná trochu.

Autor náměstí, architekt Antonín Engel, měl totiž v plánu, že část otočená k univerzitě bude jakási brána a dominanta, a to se bohužel nekoná. Prostě jen další sklo a beton v okázale masivním podání.

Nad náměstím také visí i myšlenka jeho revitalizace a "humanizace", aby fungovalo víc jako park a náměstí. Jejím hlavním motivem je odstranění tramvají, resp. jejich přesun na pulku obvodu náměstí, blízko k administrativním budovám. Dále pak zmizí autobusák. Kruhový objezd zůstane, jen doprostřed přibudou stromy. Myšlenka obrazově krásná, Engela vlastně oslavující. Jen co uděláme s těmi proudy aut, tramvají a autobusů? Ať se zvolí jakékoli uspořádání, pořád to asi nebude úplně klidně místečko, kam bych si šel na piknik. A protože stavět obchvat náměstí podél kasáren je v plánu, ale bez pevného data, polidštění bude opravdu jen na pohled. 

Abych zakončil chválou, pořád platí, že Vítězné náměstí a Dejvice celé jsou významný urbanistický počin, který má možná svou vzletností obdobu pouze v Hradci Králové, Zlíně nebo později v Porubě či Havířově, ale v Praze rozhodně vyčnívá. Urbanismus takového formátu dnes chybí. Světlou výjimku vidím u soukromé zástavby v oblasti Smíchovského nádraží, která vypadá, že má pokoru, ambici, ale také hlavu a patu. Ale tam zrovna dominanta typu náměstí navržena není (pominu-li parky). A na dokončení Vítězného náměstí se těším. Možná i právě proto, že sice dobu nepřekoná, ale nebude ani o nic horší, než architekt Engel plánoval.