Nudný Kulaťák?

Krásná architektura neroste všude na stromech. Můžeme se i tom přesvědčit v případě pražského Kulaťáku - tedy Vítězného náměstí. Náměstí samotné byl impozantní projekt, který se řídil pravidly tehdejší doby. Budovy, které na něm byly postaveny, byly ale vlastně pouze velkolepé, nebo velké, ale jinak celkem nudné, bez větší míry nápadu.

Pak přišla velká hospodářská krize a chybějící stavby směrem k univerzitě nikdy nebyly započaty. Z náměstí se stalo nedostavěné náměstí, a z toho zase první kruhový objezd v Praze, který jinak ne moc kulatému místu vtiskl název Kulaťák, a urbanistické dílo, které mělo být dominantou celých jinak překrásných Dejvic, vlastně upadlo do určité šedi.

Abych se vrátil o odstavec zpět, Kulaťák je spíše významný urbanistický počin, ale architektonický nikoli. 

Také existující a plánovaná dostavba navazuje vlastně v odpovídajícím stylu: "Postavíme sklobetoňáky tak velké, jak nám to dovolí, a víc ani ň". Svým způsobem to navazuje na styl pragmatismu předchozí výstavby. Ani nezklame, ani nepotěší. Viz. třeba zde. Takže něco špatně? Možná trochu.

Autor náměstí, architekt Antonín Engel, měl totiž v plánu, že část otočená k univerzitě bude jakási brána a dominanta, a to se bohužel nekoná. Prostě jen další sklo a beton v okázale masivním podání.

Nad náměstím také visí i myšlenka jeho revitalizace a "humanizace", aby fungovalo víc jako park a náměstí. Jejím hlavním motivem je odstranění tramvají, resp. jejich přesun na pulku obvodu náměstí, blízko k administrativním budovám. Dále pak zmizí autobusák. Kruhový objezd zůstane, jen doprostřed přibudou stromy. Myšlenka obrazově krásná, Engela vlastně oslavující. Jen co uděláme s těmi proudy aut, tramvají a autobusů? Ať se zvolí jakékoli uspořádání, pořád to asi nebude úplně klidně místečko, kam bych si šel na piknik. A protože stavět obchvat náměstí podél kasáren je v plánu, ale bez pevného data, polidštění bude opravdu jen na pohled. 

Abych zakončil chválou, pořád platí, že Vítězné náměstí a Dejvice celé jsou významný urbanistický počin, který má možná svou vzletností obdobu pouze v Hradci Králové, Zlíně nebo později v Porubě či Havířově, ale v Praze rozhodně vyčnívá. Urbanismus takového formátu dnes chybí. Světlou výjimku vidím u soukromé zástavby v oblasti Smíchovského nádraží, která vypadá, že má pokoru, ambici, ale také hlavu a patu. Ale tam zrovna dominanta typu náměstí navržena není (pominu-li parky). A na dokončení Vítězného náměstí se těším. Možná i právě proto, že sice dobu nepřekoná, ale nebude ani o nic horší, než architekt Engel plánoval.