Nevyhnutelnost apokalypsy Kbelská

Kbelská se bude rekonstruovat. A agitátoři už bijou na poplach, že je to zase selhání pražské kavárny a levice. Nás to zasáhne přímo do srdce, protože tudy jezdíme skoro pořád.

Co je ale Kbelská?

Kbelská byla stavěná jako provinční radiála v dobách, kdy vznikala sídliště, D8 neexistovala a autem se jezdilo na chalupu.

Jedná se o ulici, nikoli o komunikaci typu dálničního typu, takže jsou na ní kanály, a chybí odstavné pruhy, tedy možnost rozšíření.

Dnes po ní jezdí celá Evropa, když chce objet Prahu, protože neumíme získat povolení na městský okruh. A proto je pořádně zničená. Podobné koleje od kamionů v Česku už jinde moc neuvidíte. Kanály jsou propadlé. Výtluky jsou ostré o velké, a protože se jede na nárazník na nárazník, tak nejsou dopředu moc vidět. Je to mezinárodní ostuda a ničitel podvozků.

Alternativa? Pro kamiony není - maximálně přes střední Čechy. Pro osobní dopravu Prosek a stále vesnické silnice v dírách typu staré Letňany, Čakovice a spol. Tam jistě budou z převedení dopravy nadšení a místní vesnický semafor raději spáchá sebevraždu.

Takze nezbývá než tnout do živého a transkontinentální dopravu na Kbelské na čas omezit. Jinými slovy poslat půlku Evropy do kolon. Držme si palce, ať to není dlouhý čas, a ať rekonstrukci nezastaví liga radikálních matek s kočárky nebo ochránci vydry obecné, kteří až doteď s Kbelskou nic nedělali, ale když je možnost si kopnout, tak ji využijí.

Co asi může Česká republika udělat lépe, je komunikace. Jenže ta není jednoduchá, protože odkomunikujte toto na tisíce cizích kamioňáků, kteří většinou ani nemají na výběr.

Mohla by Kbelskou vyasfaltovat super-rychle - některé země to umí. Jedna mašina dere asfalt, druhá upravuje podklad a třetí asfaltuje. Až by se dodělal okruh, udělalo by se to znovu a pořádně. Jenže Kbelská je městská ulice, jak už bylo řečeno, a narozdíl od dálnice tu jsou zmíněné kanály, které nelze zalít asfaltem. Takže pomalá piplačka.

Co můžete udělat vy lépe? Nejezděte autem. Zrovna směrem na sever tedy neexistuje jiná alternativa než autobus, což už jsem.tady pitval, a chápu, že pokud jezdíte Mercedesem v saku do práce, nechcete sedlat přeplněný autobus. A právě pro vás by Praha mohla posílit spoje. Jenže ona to děvka jedna pirátská neplánuje. 

A jak se STK a Praha zachová u okolních rekonstrukcí, aby nebyl souběh s jinou uzavírkou a peklo se neprohlubovalo? Zatím se nic konkrétního neřeklo, ale hádám, že kde přijde stavební povolení, tam se začne stavět. Takže je možné, že souběžně s Kbelskou bude stát klidně asfaltovat taky Prosek nebo Letňany. Tady by schopný manažer mohl dupnout, a říct důrazně: "Ne, teď nic dalšího." Ještě by se tím letos ušetřil rozpočet. Jenže když se tak obtížně staví, a peníze už jsou přiklepnuté, nikdo nechce přijít o příležitost. Takže se zřejmě dupat nebude.

Prostě si zvykejme, že stát a město se teď o silnice trochu více starají, a tím pádem je peklo každoroční stav. Mnoho let byl klid, ale pod jeho pokličkou silnice hnily a rozpadaly se, zatímco řidičů stále přibývalo.

Novoroční 2026

Jak proběhl nový rok? Nebyl jsem zdravý, a stejně na tom byla i návštěva, takže jsme pili čaj a skoro nic nejedli. A půlnoc jsem prospal.

Ale údajně byly i přes nový zákaz ohňostroje, a soudě dle stavu před usnutím jich nebylo málo. 

Zákaz ohňostrojů je vůbec zajímavý společenský úkaz. Ukazuje efekt pravidla pro pravidla. Jak může několik tisíc policajtů ohlídat 5 miliónů odpalu chtivých Čechů? Pravidla pro pravidla mají tu nevýhodu, že příliš nepomohou, jen zesměšní zákon.

Druhá věc je tradice. Zastánci všeho tradičního by měli tendenci měkký a trapně moderní zákaz petard odsuzovat, jenže mnoho z nich má psy, takže musí jít proti tradici. I jim šťastný nový rok. 

Do třetice je zajímavé, že meteorologové naměřili skokově menší znečištění během oslav. Rozdíl je údajně velmi výrazný. Takže i přes ohlušující salvu již od brzkého večera přece jen tichá většina zákaz respektovala. Skoro tomu nevěřím.

Nakonec dodám, že petardy jsou blbost a zákaz se mi líbí. Pro mne je konec roku a začátek nového roku označen zvukem "plop", kdy vyletí zátka. K tomu křupou bohemky a svět je fajn. To stačí.

A pokud výbuchy být musí, chápu ještě, když se udělá jeden velký řízený městský ohňostroj.

No a po novém roce nás čekal bílý jednorožec v Holešovicích. Totiž nad Prahou 7 a 8 šla jakási přeháňka, která lokálně vykouzlila závěje sněhu. Dodám, že zrovna naše čtvrť uprostřed města v nížině u vody, je nejméně sněžným místem v Praze a možná v České republice, a za 10 let života tady, tento úkaz ještě nenastal. Budiž zázraky. 

A protože tak pěkně sněží, po patnácti letech jsem si koupil běžky. U těch původních už nebylo moc po čem jezdit. Ten samý den nám ještě sousedka vytopila sklep, aby nebylo málo zázraků. 

Na každý pád, bez petard nebo s nimi, přeji vám čtenáři vše nejlepší i v roce 2026.

Sbohem roku AI!

Loňský rok byl rok AI - umělé inteligence. Respektive dalšího denního šíření jazykových modelů, které umožňují člověku komunikovat s AI, jako by to byl jiný člověk. AI je tu totiž s námi již dlouho, akorát dřív se v různé míře skládala z chytré robotizace, strojového učení, a vyžadovala odborné správce - programátory, procesní experty. Až komunikační vrstva přinesla revoluci, kdy pracovat s ní může každý.

Jsem docela přesvědčen, že můj obor je z pohledu nové AI perspektivy plný přeplacených bankéřů, a že v práci mám tak maximálně 3 roky, a pak už bude AI dělat lépe vše, co nyní dělám já. Zatím jí brání dětské nedostatky - například, sice funguje v mých Windows, ale moje firma jí nedává přístup ke vší komunikaci a složkám. Nebo jí člověk vždy musí explicitně pustit. Ve chvíli, kdy by ale zvládla obejmout celý můj pracovní den, by plnila rutinní úkoly lépe a rozhodovala se lépe než já.

Jediné, co AI nemá, a já to mám, je odpovědnost. Lidi vědí, že jim sice odborně poradím hůř než všeobjímající stroj, ale vědí, že to pak omlátí o hlavu mně, a já se budu muset starat, abych to napravil.

Na druhou stranu ve chvíli, kdy na druhé straně v roli objednatele bude stroj, už nebude vyžadována toliko odpovědnost moje jako jedince, ale celkově firmy. A pak už budu opravdu bezcenný. Povede k tomu i změna procesů tak, aby jednotlivé kolegové reportovali AI (aby AI rozuměla, co dělají), a pak už budeme pracovat pro ní. A mnozí už nebudou potřeba.

Letos ale ještě ne. Letos si ještě můžu dávat srandovní předsevzetí a plánovat lineární budoucnost. Příští rok možná ještě naposledy taky. Ale 2028? Je vysoce pravděpodobné, že na 2028 budu mít nějaké seriózní předsevzetí jako začít podnikat nebo se rekvalifikovat na truhláře.

Něco v tom může ještě zabránit. Nějaká nečekaná "havárie", kdy AI něco sakramentsky pokazí. Nebo přetížení. AI má totiž gigantickou spotřebu výpočetního výkonu spojenou se spotřebou elektřiny. A to nejde ruku v ruce se zeleným dneškem. Možná tedy zjistíme, že v půlce procesu přechodu celého businessu na AI došla výpočetní kapacita, a že nestačí, aby Google slíbil, že za každý vyždímaný Temelín zasadí v Amazonii strom. AI sice zůstane užitečná, ale ve větší míře neetická. Ale nejspíš i zde dojde k optimalizaci spotřeby, a celý proces přechodu bude pokračovat.