Moje kolena řekla během lock downu běhu dost, a tak jsem přesedlal zpátky na kolo. Nejsou to žádné osmdesátikilometrové švihy v Brdech, ale jezdím, přátelé.
Korona tomu přeje. Dřív jsem to na kole stíhal maximálně do práce a se zajížďkou zpět, což bylo ve špičce a často po tmě. Teď si můžu vyjet na home office na dvě hodiny během dne, a pak pokračovat v práci. Flexibilita a work life balance. Pořád se o tom blábolí, tak mne jen těžko může někdo vinit. Také předělaný byt tomu přeje - Cannondale se neškodně usadil v ložnici a nezabírá balkon, kde se dá v pohodě popíjet, bazénkovat a snídat. Musí se ale po každé jízdě umýt od prachu.
Protože jezdím, užil jsem si konečně po letech firemní jízdu na Ještěd (byť ve zkrácené 90 km horské variantě), kolegovu narozeninovou jízdu přes Brdy do pivovaru v Kytíně a poznávám jihočeská zákoutí a cesty okolo Lovětína, kde sedím home officem. A take to, že se člověk zastaví, kochá pohledem do krajiny nebo na rybník nebo si dá jedno na hezkém místě.
Po delším čase jsem také začal jezdit na svých celoodpružených kolech. Že Cannondale sestavený z top komponent jede hezky, není žádné překvapení. Vždy mne ale znovu fascinuje, jak pěkně pracuje 17 let staré celoodpružené kolo na chalupě. Tlumiče čvachtají a znatelně pracují a stroj letí terénem nerušeně kupředu. Dává to mocný pocit a nebolí mne stárnoucí tělo.
Druhá věc je, co to ve mně vzbudí. Jednak se s kopci víc rvu, a vrhám se střemhlav dolů. Ale také ten pocit spojení se strojem a splynutí s cestou. Samozřejmě, bojím se víc než dřív - mám děti, dělám míň blbostí. Častěji zastavím a slezu. Ale stejně je ten pocit rychlosti neředěný. V autě se musím neustále kontrolovat, abych někoho nezabil nebo nebyl chycen policií. Na kole v lese je to o tom, na kolik si věřím. Nedělám nic ilegálního - jen si tak svištím.
Čímž se nesporně řadím do trochu pejorativní kategorie "mamil" (více zde), aneb mid aged man in lycra, se všemi negativními jevy - elasťáky s plenou, dlouhé nepřítomnosti doma a zvýšené účty za výbavu na kolo.
Ale Jáchym už se naučil jezdit na kole, točí nožičkami jak fretka, a těším se, že s větším kolem začneme jezdit spolu. On asi taky. Zatím ho vozím na tyči do 15 km na hřiště a zmrlinu, což ale není tak zábavné - dítě je v pasivní roli příjemce, protože si nemůže určit samo, jak pojede.
