Ondra Lipár přesunul Redroom na Blogger

Je to neuvěřitelné, ale kouzlo Bloggera a one-click-publishing systému dokázalo odčervenit i stránky poezie Redroom Ondřeje Lipára. Jak jsme kdysi napsali na Letci, červená Redroomu technicky poněkud zarezla. Nyní je tedy opět formálně svěží, ale není tak docela červená. Doufám tedy, že ryze bloggerská forma nenahryže obsah. Přeji hodně přístupů.

Eric Clapton: Back Home (2005)

Nahrál neuvěřitelně špatné album (třeba nebrat doslovně), ale vlastně jen tak, jak jsme to od něj čekali. Z pohledu posluchače blues a rocku se musím jen lehce pousmát a souhlasit, z pohledu posluchače Claptona písničkáře mne to jen těžko překvapí.

Clapton svou porci "vážné hudby" odehrál v bluesrockovém Me & Mr. Johnson (2004), a tak se tento rok mohl opět věnovat svému druhému hlavnímu žánru - písničkářství. Nové album pak není tak špatné, jak by se zdálo, i když ve srovnání s Reptile (2001) obstojí jen těžko. Hudebně si bere nejvíce právě z Reptile, leč v méně okázalé formě. Žádné bluesové inspirace zde ale nehledejte, dočkáte se totiž spíše (s jistou nadsázkou) reggae. Také se netřeste na výraznou precizní kytarovou práci - sóla zde spíše ustupují celkovému klidu a pohodě, kterou album nakonec znatelně vyzařuje. Ale to už je právě silná stránka této nahrávky: i přes všechnu kritiku se posluchač potěší celkovou propracovaností nahrávky. Pod slovy Eric Clapton se totiž skrývá sehraný band, jehož vyladěná muzika, jak je to u starších muzikantů zvykem, nerušeně bez výkyvů odtéká korytem všestranné profesionální péče.

Velmi podobná jsou nakonec i některá alba ze 70. let (leč šitá více hrokou jehlou), často vás napadne, že tak někdy vyznívá třeba současný Joe Cocker. Protože Claptonova originalita však netkví v mdlém hlase, bude se běžný posluchač nudit. Chybí zde totiž dvě hlavní ingredience alespoň ve stopovém množství: otisky blues a sólová kytara. Vznikla tedy nikterak převratná optimistická hudební kulisa ne nepodobná popu. Uděluji dobře míněných 2 z 5. Pokud bych ovšem srovnával více Claptona s Claptonem, udělím vrchovaté 3 z 5.

Flickr skupina Praha B-sides

Tak jak to má být - forma má přednost před obsahem. Proto jsem založil novou Flickr skupinu o Praze, kam jsou zvány všechny fotky, které chtějí vidět téma Praha z té originálnější NEmomentkové strany. Dokonce nemíním vyhazovat ani fotky, které s Prahou souvisí jen velmi zprostředkovaně (tedy nejsou úplně tématické). Jde tedy o to vidět Prahu krásně, nikoli krásnou. Účelem je rovněž vyzvednout starší dobré fotografie.

Tak nějak je to ale s celým Flickrem. Pokud je fotka v jakémkoli streamu (ať už group nebo jen user) na jiné než 1. nebo 2. pozici, je automaticky takřka zapomenuta. Důležité je totiž množství a průtok. Nedělám si iluze, že by bylo možné něco změnit, nicméně fotíme pro focení samotné, ne pro photostream, ne?

Také se šušká, že Poietikon 15 je na cestě. Je to ale teprve první šuškání, takže dříve než v prosinci se on-line neobjeví. Nechcete nám třeba poslat něco pěkného jako příspěvek?

Hlas moře. Báječný delikátní film - nelze než doporučit. Dvě hodiny absolutní empatie a nekonečného smutku. Nedoporučuji ovšem psychopatům a sebevrahům.

Nový (starý) Irisbus

Pod odkazem najdete nový ošklivý Irisbus Citelis, který bude Praha možná rovněž nakupovat po svém roce abstinování bez nových autobusů. A tak vzpomínám na starou dobrou Avii, které Daewoo na staré budce ze 70. let kreslilo tak originální moderní masky, až si takovou kuriozitu lidé skoro přestali kupovat. Nakonec jim to ale došlo. Citelis je totiž klasická nízkopodlažní Agora (docela nadčasová a pohledná), na kterou jakýsi nešikovný uchylák nakreslil nějaké klikyháky.

Zajímalo by mne tedy, zda novým velmi pěkným tramvajím od Porsche, které budou teprve od roku 2006 podstupovat zkoušky, a u kterých lze tedy seriózně pochybovat o skutečném datu zařazení do provozu, hodlají sekundovat touhle "přestavěnou parádou", jejíž cena je srovnatelná s jinými normálními autobusy, nebo zda začnou kupovat jiné normální autobusy. Jistě - chápu důvody: TrucBus Citelis bude vyžadovat pouze úplně stejné provozní podmínky. Ale co naplat, nelíbí se mi ani trochu.

Moc pěkná galerie (130 let MHD)

I pro ty, kteří tramvajkám příliš neholdují, doporučuji galerii na serveru Pražské tramvaje. Takový unikát jako vůz T1 ve své původní podobě se v ulicích hnedtak nevidí. Přitom je to (s jistou nadsázkou, samozřejmě) stejný typ tramvaje, jakým se vozíme dnes. Jen má místo 40 let věku svých úctyhodných 50. Je to i zajímavá ukázka, jak může vypadat z americké tramvaje PCC (30. léta) vycházející vozidlo: dnešní "staré" tramvaje vs. "tehdy převratná" T1. Neberte to jako jedovatost - s tím pochopitelným finančním minimem, co si pražské MHD musí vystačit, je dnešní vozový park téměř obdivuhodný. I přesto je to srovnání slaďoučké.

Zítra se konečně zase jednou pomazlím se zkouškou ze statistiky. Připíjím tedy na dobrý boj!

Der Tod fiel vom Himmel

Je to neuvěřitelné! Když jakýsi americký pilot podlétává v nadzvukovém letadle lanovku a strhne ji, není se ještě čemu divit. Ale když vrtulníky tahají betonové kvádry a jednomu z nich se takový kvádr uvolní, shodí kabinku tak, že vypadnou lidi ještě z několika dalších kabinek a mnoho jich umře, musí to být buďto hořký vtip a nebo strašná náhoda. No vemte si, kolik je v Alpách místa, kudy se takové kvádry dají transportovat a ve vzduchu tuplem. Tak zbytečně mrtvých lidí je mi moc líto a doufám, že z tohohle někdo vyvázne s pěknou odpovědností. Takový incident totiž popírá výrok: "To je nepravděpodobné." A pak vemte si, že půjdete po lesní cestě, kde před pěti lety na někoho spadla družice s tím, že vám se taková pitomost snad nestane, a on na vás zrovna spadne raketoplán. Za všechny ty mrtvé, sejměte ty odpovědné.

Plivátko - bezdomovci v MHD

Jeden server o tramvajích celkem slušně zmínil problém s bezdomovci, který s příchodem podzima začne být opět aktuální. Jenom těžko se s tím asi něco natropí. Spíš bych si rád plivnul na ty, co mi vyčitají, že pobyt v čekárnách a na sedadlech MHD těmhle (při vší úctě) humusákům rovněž vyčítám. Ti lidé trvale porušují přepravní řád hned v několika bodech. Mají snad dostat výjimku, protože jsou oškliví? Někdy si ráno taky úplně dobře nepřipadám, ale nikdo mě do tramvaje zadarmo nepustí, natož abych "svým znečištěním nebo páchnoucím oděvem" obtěžoval ostatní cestující. Bylo by zajímavé vědět, jak to řeší v chytrém západním zahraničí.

Správný, logický a spravedlivý postup (který opřecitlivělému středoevropanovi přijde drastický) by byl za velké peníze bezdomovce nekompromisně vyhazovat na chodník, čímž by přestalo docházet k porušování přepravního řádu a tedy zákona. Tam by buď všichni umřeli mrazem, začali něco dělat a nebo by se někdo pídil po příčinách. On totiž takový bezdomovec není vždycky oběť (mnoho jejich příběhů jsem už slyšel/četl). Žádnou etablovanou sociální pomoc nečeká, a proto mu pomoci nelze. Stává se z něj škůdce, který dobře zajištěným lidem s měkkým srdcem připadá díky zjevu jako chudáček, nicméně problém začíná u něj samotného především a dosahuje třeba až do momentu, kdy zaútočí na záchrannou službu. Chápu, že teď s tím bohužel nelze nic dělat (převychovací domy pro bezdomovce asi těžko), protože existují společenská témata s vyšší prioritou, a tak jen čuchejme, čuchejme z plných plic, milí spoluobčané a nebo se snažme, ať máme všichni brzy vlastní osobní automobil a nemusíme jezdit se sockou "sockou" (to nás totiž bude ve výsledku stát méně peněz) - stát zruší část MHD a to, které zbyde, nebude již těžké za menší peníz uhlídat.

Sobota 3. 9.

Žaludek už pomalu přstává dělat veletoče (ostatně nedávno jsem si dal pochoutkový salát), stránky statistiky se pomalu valí a člověk se i občas zakouká do toho, co se doma děje. To tuhle náš premiér zase pronesl (jen jednou se zakoktal), že by stálo za to oživit značku ČekoslowáKYJa. Asi by se to nemělo brát moc vážně, nicméně tento prakticky neproveditelný čin v podobě nekomplikovaného výroku jistě v mnoha jednodušších lidech zakořenil touhu, aby nám, tj. nám všem :-(, tenhle socialistický kretén přerozdělovač vládnul další volební období.

A pro připomenutí starší výrok vola s pindíkem vedle nosu: "Tu a tam se stane, že někam pospíchám. Pracuji ve prospěch občanů této země. To není zhovadilá potřeba, že bych byl nějaký kapitalista, který potřebuje zvýšit svůj firemní profit."

Nějak mne mrzí, že pořád ještě nepracujeme na Poietikonu 15. Ale přiznávám, že už jsem na to předevčírem (celkem jednou) pomyslel. Hraji si teď s myšlenkou podcastingu (tj. zkouším mikrofon Yamaha)... tak snad brzy, protože nějaké příspěvky (dokonce i) máme a je dost mrzuté, že Poietikon tak zapadá prachem, protože některé hlody stály opravdu za přečtení.

Těšíme se na nového Claptona a Rolling Stones - hned po zkoušce! Mňam.

Příspěvek (nejen) pro Michala M

Věřte tomu nebo ne, Michal Macura zase bloguje. Vypadá to, že použil template Bloggeru (tak jako třeba já) a ještě navíc voní espressem. Nezbývá mi tedy než mu popřát mnoho úspěchů a nevyhasínajícího entuziazmu, když třeba občas NEbude čas zajít na kávu.

Včera jsem se vrátil z kol na Lipně. O výkonech tentokrát nebudu hovořit. Rád bych se ale zmínil o faktoru vlastní nenažranosti a faktoru přemaštěné rozvařené buranské stravy určené rakouským spoluobčanům, jejichž kombinace dokázala již pod dvou dnech přivodit kolaps mého žaludku navyklého na italskou kuchyni. Inu špatně se to jezdí bez nových dávek energie. Ono je to tam ale těžké, když není rýže na rizoto a na těstoviny je nejlepší kečup. I tak to stálo zato - i kdyby jen kvůli lidem, kolům a krajině. Uznávám však tímto, že jádro pudla je ve mne (jsem totiž pudl a nebo jsem zase něco špatného snědl).

7.9. opakuji zkoušku ze statistiky na VŠE (ano, takový jsem břídil). Nezbývá mi tedy než se na necelý týden zavřít do místnosti a dostat do sebe to nejlepší. Snad to přežiju. To takový Michal D. už to má za sebou. Blahopřejme...

Kola a 30. léta

Odjíždím na kolo na Lipno. Mějte se tu hezky!
Společnost Bratří Čapků pořádá dnes historický večer Ach ta 30. léta s rovněž historickým autobusem Na Strži u Dobříše, tak neváhejte a historický oblek s sebou!

O Paroubkovi a pro zasmání

Nejprve jeden hezký link.
Možná je to úsměvné. Ještě bych raději pro zasmání připomněl, jaký nám vládne vůl. Začnu jedním výrokem premiéra Paroubka, který již dávno znáte, ale který by se měl všem blbečkům v téhle zemi připomínat přibližně každý sudý den v týdnu: "Tu a tam se stane, že někam pospíchám. Pracuji ve prospěch občanů této země. To není zhovadilá potřeba, že bych byl nějaký kapitalista, který potřebuje zvýšit svůj firemní profit." Je třeba uvědomit si, že dokud tady nebude zase komunismus, jsme všichni kapitalisti a musíme dělat "profit", protože jinak umřeme hlady. Nic mezi tím už neexistuje. Jsou jen komunisti, a pak kapitalisti špatní lidé a kapitalisti dobří lidé.

Jinými slovy (a to je to, co nechápu): Jste li tzv. "socialista" (nebo "sociálně smýšlející občan"), pořád ještě jste "nějaký kapitalista" a musíte se chovat zhovadile tak, aby kapitalismus buď úplně zaniknul a nebo naopak prosperoval. Tohle by měla lidem vysvětlovat především sama slizská ČSSD.
A vůbec, jaký nám to předsedá LOSER, že si dovoluje takové věci říkat? Chlap, který je tlustý, zpocený, ošklivý, má ošklivou manželku, sám je tupý a neumí plynule promluvit, není se schopný vypořádat se svým ohavným pumprdlíkem vedle nosu, ale zato se všude vehementně cpe. Je vidět, že ničeho v životě nedokázal (ani odstranit tu bradavici), jedině se chytit jako klíště našich peněz/svého koryta. Navíc znesvěcuje aplikovanou vědu ekonomii, protože většina blbečků v tomhle státě nedávala ve škole pozor, jak jednoduše to v ní chodí.

Update: I když to v současnosti, po volbách, lehce pozbývá smyslu, můžete se proti "bratru Paroubkovi" podepsat zde.

Jak vyhodit 700kč do kanálu

V sobotu jsem jel na kole. Začalo pršet a terén se proměnil v extrémní. Roztrhl se mi řetěz, který měl najeto přesně polovinu své životnosti. Nový Shimano LX stojí 620kč + 70kč za montáž.

V neděli nám odstraňoval obrubníky u domu Ukrajinec, tentokrát dětský lékař. Za den opravdu tvrdé práce s těžkými kusy betonu, které znáte z našich ulic, si tenhle poměrně drobný chlapík vydělal 700kč a dostal stravu.

Kombinace obou věcí mě poměrně rozladila. Tím nechci revoltovat ani říct cokoli "jiného". Je to fakt. Je to nepoměr v případě, že by pan Ukrajinec chtěl jezdit na kole s komponenty Shimano Deore LX. Co z toho tedy plyne za ponaučení? Když ti déšť a bahno rozhasí přehazovačku, neříkej si, že domů už je to jenom kousek. Ale už aspoň vím, jak se tahle věc seřizuje.

Fotky z Provence na Flickru přibývají, jsou tagged Provence.

Blog Michala Macury se místo nových příspěvků pozměnil designově (a to vždycky skřípe). Nejdřív jsem ke svému tupému úžasu jen myslel, že se "nějak ztratil" css soubor. Pak jsem ale pochopil, že tenhle přechod od vybroušeného designu k mamutismu je nevratný. Škoda.

Cenzor, blogger, egohonič

Jako redaktorovi revue mi přísluší důležité poslání, v němž se ukazuje můj absolutně vytříbený vkus, v hodnocení excelující šarm a hvězd se dotýkající inteligence - cenzorování tvorby, která přichází mailem, aby byla zveřejněna v dalším čísle Poietikonu. Bylo by neslušné zveřejňovat, kolik jí celkem chodí. Naproti tomu je třeba podotknout, že 90% (bohužel, ale opravdu bohužel) končí v koši.

A jak tak ty "stohy" orlím pohledem pročítám, přičemž si mnu svou takřka antickou bradu nebo opírám svou oduševněle klenutou tvář o dlaň, často myslím, jaký jsem byl sám, když jsem takhle psal poezii. Ne náhodou většinu těch mně odevzdaných tvorečků zcela bez ironie obdivuji. Buďto mají talent a nebo na sobě pracují, ale je velmi naplňující číst si, jak často poměrně hezky (leč nezrale) pracují s formou. Má to však háček: většině takových básní chybí autorský jazyk, který nelze vytvořit rutinou, ale jistou formou usedlosti. A o jazyku nehovořím jako o přidané hodnotě - hovořím o jeho nepřítomnosti jako o "ubrané hodnotě". Jazyk pro mne souvisí také s tématem, schopností prezentovat prožitek.

Marně tedy tápu, jestli nejsem příliš zachmuřeně zakoukaný vprostřed svých hodnot. Třeba bych měl připustit báseň formy, třeba nemůžu od přispěvovatelů z internetu očekávat opravdové zpěvy, skloubení formy s obsahem, někde prostě musí nakonec být bílo. Možná totiž hodnotím báseň, kterou bych chtěl napsat já a kterou jsem nikdy nenapsal pro nedostatek formy a disciplíny a kterou oni také nikdy nemohou napsat, protože jim chybí můj jazyk (tím nechci tvrdit, že na poezii mám - spíše naopak).

Nakonec zpátky k věci: Ještě se nedostal nakonec a už teď císaře bolí u srdce, že další autorku (pozor, jedná se o dlouhý "doc" dokument) na smrt pošle. Posuďte sami: váhám. Váhám. Někde jsem si jistý, že neprojde, někde pochybuji. Je tady nějaký jiný důvod ji nepublikovat než osobní pocit?

Úterý 16.8. 2005

Třetí část kýčovitého příběhu o CzechTechu psát nebudu, protože mi došlo, že jsme všichni na stejné lodi. Takhle to vypadá, když množství drobných technických chyb s přehledem zastíní jinak oprávněný policejní zásah - bohužel taktéž oprávněně.

Rovněž bych se měl omluvit všem vláčkařům, nenapravitelným uctívačům Lenina. Takhle to vypadá, když člověk někoho soudí s horkou hlavou. Je to vlastně podobné jako jeden opravdu nepovedený spor Jiřího Reflex Doležala o Mozillu Firefox. My, co máme rádi Microsoft a přesto používáme Firefox, protože je objektivně o trošku lepší než Explorer, můžeme jen udiveně kroutit hlavou, co vše nevypadne z pera jinak inteligentního publicisty, když se mu hlava trochu zahřeje.

S těmi vláčky se to má jinak. Možná je nějaký objektivní "dostatečně železniční" důvod, proč by měla na uvedeném rychlíku jezdit stará křuska. Tomu já nerozumím, ale vidím to z pohledu cestujícího, který o takové věci bohužel nemá možnost rozhodnout a bude tudíž nejvíc bit, a který by zcela jistě objektivně zvolil krásné klimatizované Desiro s mnohem lepšími službami. Tam, kde není konkurence, o což přesně v případě železnice jde (ač se zde nejedná o přirozený monopol ani o síťové odvětví), rozhodují boužel právě vláčkaři. A ti mají své objektivní důvody. Jistě - už jsme u toho - tak proč do toho tedy nekvalifikovaně mluvím? Je to protože i když si s vláčky jenom hrajeme, děláme to stále ještě pro cestujícího. Doufám tedy, že Desiro opravdu dostane jasnou přednost v jízdě, a nebude to tak "na hraně" (navíc na hraně a lépe pro starou "křusku") jako v oné anketě.

Provence

Update: Fotky z Provence uploaduji postupně. Vždy jsou však "tagged" Provence a shlédnout je můžete zde, ev. později, zařazené do setu Wanderlust společně s Míšní a Bormiem.

Uf! Provence byla strhující všemi směry. Neopomenu na Flickr umístit ryze dokumentární fotky, ale ještě nejdřív tady chvilku nebudu. Od pondělka se na vás těším v Praze!

Výlet

Milí Mufíci. Odjíždím na týden s rodiči do Provence. Pro ty "některé" (kterých je dost) musím zdůraznit, že Provence neznamená Azurové pobřeží. K vidění je tam toho daleko více a to především ve vnitrozemí. Azurové pobřeží tvoří bez nadsázky jen 1/100 téhle nádhery (a často se do Provence ani nepočítá). Mrzuté na celé věci je, že mi ujede kondice na kole a o lezení ani nemluvě. Dobré na tom je, že přestanu mít 71kg. Na zkoušku jsem se toho taky mnoho nenaučil... no prostě.

Třetí část příběhu teď psát nebudu, protože není mnoho času. Nebudte o ni ale - "s křížkem po funuse" - nikterak ošizeni.

Lenina nebo Desiro?

Proboha! Všichni železničáři a vláčkaři si zřejmě v mrzuté romantice a zarezlosti na Českých dráhách libují. Ať je všechno při starém! (Ať žije soudruh Lenin!) Anketu na nejmenovaných železničních stránkách, jejíž zadání znělo, zda by na trati mezi Pardubicemi preferovali soupravu taženou motorovým vozem 854 ČD (pro ilustraci foto přímo ze stránek zde) nebo soukromou jednotkou Desiro firmy Connex (třeba zde), v zemi, která volí socialisty, a kde si voliči myslí, že státní rozpočet sesílá pánbůh, samozřejmě vyhrála stará šunka Českých drah (i když zrekonstruovaná). Je v tom závist, zášť nebo nějaké osobní problémy? A co takhle si přestat hrát a vyrůst? :-(

Pro ty, kteří nevědí, jde o následující problém.

Nepochybně měl policejní zásah proti Czechteku chyby a v mnohém byl neadekvátní. Mám tu i přesto druhou část našeho kýčovitého příběhu. Vedle pana Hroudka, kterému minulý rok technaři poškodili zahrádku, bydlel ještě pan Vláďa. Po nemilé zkušenosti si už tento rok chtěla média i policie dát pozor. Jenže party se už znovu nekonala u pana Stanislava. A nikdo ani nevěděl, kde vlastně. Pan Hroudek si tedy nechal vrata opět otevřená, zahrada už mu díky nemalým výdajům znovu vykvetla. Pak policisté dostali echo, že se party začala na pozemku pana Vládi. Opět se hlučilo, podupalo, tančilo a drogovalo a opět to odnesl i pan Hroudek. Policisté ale příliš nevěděli, co vlastně dělat, a tak se jen postavili na ulici a hloupě koukali. Přijeli přecejen trochu pozdě a z pozemku pana Hroudka (i když měl stále otevřeno a na zahradě plno nechtěných technařů) trochu respekt. Hledali, komu mají megafonem říct, že se takové věci nedělají, protože jsou nezákonné, ale všichni jen ukazovali vztyčený prostředník (jako že jsou free) a plazili jazyky. A lidé na to koukali v televizi a zlobili se, jak to jen může projít. A tak se pan Hroudek i někteří jeho dobří sousedé dopálili a začali si stěžovat. Také televize se stále zlobila moc a moc, a tak se policisté červenali a museli říkat, že to bylo pod kontrolou. No a lidé to viděli v televizi a kradli a jezdili na červenou, protože policisté jsou hodní a nechají na sebe vztyčovat prostředníky a jen tak se očůratávat. Pan Hroudek měl zase smůlu, alespoň policjní ředitel však dostal doma vyhubováno a nesměl si odpoledne jít ven hrát s klukama.

Středa 3.8. a příběh o technoparty

No vida a už se nám trhají první řetězce. Ahold (Albert + Hypernova) spolkl Julius Meinl. Převeliká škoda, Meinl pro mne byl kus starého světa vonícího kávou a dřevěnými přepravkami a i když dnes už neměl pranic co nabídnout, po revoluci to bylo jedno z prvních kvalitních lahůdkářství, které nás učilo labužničit. S příchodem hypermarketů se Meinlovy ceny samozřejmě staly poněkud nelákavé. Škoda, že jej přejal zrovna mizerný Albert. Všichni zaměstnanci Bývalého JM budou muset podstoupit kurzy arogance, neochoty (tak jako již dávno zaměstnanci Albertu) a slovenštiny/ukrajinštiny (aby jim nebylo rozumět, když po nich něco chcete) a do logistiky zavedou program na stornování dodávek rychlobrátkového (rozuměj potřebného) zboží. Věřte mi - všude kde bydlím je nějaký ten Albert, jehož značka u mne vzbuzuje krajní nechuť. Ono už to jméno je pitomé, co bysme si říkali...

Povím vám jeden kýčovitý příběh, tedy alespoň jeho první část. Byli dva neobyčejní sousedé, Stanislav a Hroudek, a ti měli oba své domky na oplocených zahrádkách vedle sebe. Ve vesnici byl klid a tak soused Hroudek, i přestože měl zahradu plnou květů, nechával svá velká vrata dokořán otevřena, aby jeho starý kocour mohl lépe domů, či sousedé poklábosit. Jednoho dne se soused Stanislav rozhodl uspořádat na své zahradě, kde byl jen trávník a starý strom, technoparty s drogami a pivem - obojí bylo trestné. Přijela aparatůra až z Francie a hromada hodně přerostlých výrostků s odredovanými hlavami a krhavýma očima a začalo trsat. A protože to bylo všechno jen za nájem jedné zahrady, jezdili další a další výrostci a výrostky. Jenže už nebylo dost místa na Stanislavově zahrádce, a tak výrostci přišli na to, že u souseda Hroudka je odemčeno a taky dost místa a že se pokusí dávat pozor, aby mu nepodupali kytky, když si jdou jenom zatancovat. Jenže drogy a chlast udělaly své a Hroudek se smutnou pochodil. Proč mu Stanislav o ničem neřekl? Proč mu částečně neproplatil škody? Proč tam po sobě výrostci neuklidili? A kdo mu nahradí krásu květin? A co jeho bolení hlavy z rámusu? A co špína na ulici před oběma domy? Byl naStanislava i dobrotivé výrostky rozezlený, a pak také sám na sebe, že nezavolal policii včas. Proto zavolal aspoň do televize a ta se na policii moc zlobila. Moc a moc. A hledala na ní moc a moc chyb. Volala, aby padaly hlavy. Pokračování příště.

Včera jsem byl u Crocodile Boulevard na bagetě. Já hlupák, že jsem to zkusil až teď! Po některých zážitcích z McDonald's rozhodně doporučuji - podporujete tím ryze českou firmu! PS Prý se chystá další bagetárna ve Vodičkově. Doufám, že s cenami již nahoru nepůjdou.

The Mars Volta: Francis the Mute (2005)

Tohle je ale horkokrevné přešlapování! Nikdo by nečekal, že po debutu De-loused in the Comatorium (2003) tahle skupina rovnou začne hrát Pink Floydy. Pokud jste počítali, že něco zůstalo na nové desce stejně, jste na omylu. Tihle chlapíci mají v sobě víc, než dávají poslechnout. Můžete to odkrýt množstvím pozornosti, kterou věnujete třeba klasické hudbě. Možná tu nejde až tolik o prolínání melodií, jako spíše o precizní členitou výstavbu, psychedelická intermezza ap.

Hudebním stylem není nahrávka daleko od pinkfloydovského Piper at the gates of the dawn, Meddle nebo A Saucerful of Secrets či od The Power to Believe od King Crimson (MV však nejsou takoví novátoři), i když tím nějak nechci upírat The Mars Volta osobitost, přinejmenším na nepřekonatelné baladické skladbě The Widow a L'via L'Viaquez, kde dokonce metal střídá latinské pasáže. Hudba vychází z temného intermezza, napíná vás, naznačuje melodii, a pak se ve výrazném vyvrcholení vrhne zcela jinam a zpět upadá do pekelných zvuků, aby se mohla znovu vzepnout, přičemž vás stále nechává na pochybách, zda jste něco z toho neslyšeli již na začátku, a pak vás ujišťuje návratem do již vyhřátých dějů a záhybů.

Co snad trochu zarazí je dnešní utíkání od líbivých motivů (což s progrockem 70. let nekoresponduje). Kdykoli (až na výjimky) narazíte na silnější motiv, bývá utnut útěkem do méně srozumitelných krajin. Přesto však nelze říct, že by tito umělci neměli svoje řemeslo pevně pod kontrolou. Proto mám trochu podezření, že "dnes se melodie nenosí, protože nevypadá dost inteligentně". Ale nebojte, melodií i úvah naleznete na Francis the Mute i tak dostatek, proto dávám 4 z 5.

Konec party CzechTech

Předkládám pouze několik důvodů, proč bychom měli být za zásah naší policie vděční:

Legalita a legitimita
Nejsem sice právník, ale tuším, že existuje jistá legitimita a legalita chování, norem, zákonů ap. Co je legální, odpovídá platným zákonům. Co je legitimní, odpovídá lidskému cítění a logice věci. Mělo by být usilováno o maximální souzvuk těchto pojmů ve skutečném životě, aby mohl zákon být respektován. Zásah policie v západních Čechách byl bohužel legální. Dle právních posudků rozloha pzemku neodpovídala velikosti akce (došlo by tedy k narušení na jiných pozemcích) a ač vstup na tento pozemek byl oprávněný, nebylo tomu tak za tímto účelem v takovém množství. Chování účastníků (potažmo pořadatele) tedy bylo naproti tomu ilegální. Zásah byl i legitimní. Kde je obcházen zákon díky jeho zkreslování, může být aplikován jiný zákon také pouze zkresleně (a rovněž tedy stále legálně) i policií. Oko za oko, zub za zub. Dvojnásob to platí, pokud policie obhajuje zároveň též respektování zákonů (a práv na ochranu majetku ap.). Alespoň si návštěvníci z celé Evropy nebudou napříště dělat zrovna z našeho státu blbečky. Jakkoli se na zásahu budou nyní hledat chyby (vždy se nějaké drobné najdou a nafouknou), byl zásah "více než" legitimní (byl totiž příkladný pro příště) a o jeho holém smyslu není pochyb. Kdyby policie zůstala opět nečinná, zlomilo by to důvěru občanů i ve velmi banální skutečnosti garantované zákonem.

Každá sranda něco stojí.
Je zcela normální, že pokud chci něco dělat nebo se nějak bavit, musím za to zaplatit. Když si chci poslechnout hudbu, musím vynaložit náklady, abych ji získal. Když chci jít do parku, musím platit jeho údržbu ze svých daní. Účastníci CzechTeku neplatí nic a ještě jen velmi sporně nahradí škody, které přímo způsobili. Tak to prostě nejde, protože nikdo není povinen tolerovat cizí zábavu na svůj účet. Pokud se člověk narodí nebo jinak vstoupí na české území, zavazuje se také mlčky respektovat ocenění hodnot peněžní formou. Nelíbí-li se mu to, může zemi opustit. Ale nyní: co třeba kdyby party byla legální, platil se vstup a pořadatelé najali více pozemků? Vznikal by sice stále hluk, ale zásah policie by již bylo těžké uznat za legitimní. Jistě by bylo jednodušší odpad odklidit a také by neexistoval důvod pro provokativní mediální pranýřování v okurkové sezóně. O důvod více pro zábavu.

Alternativní chování není důvodem.
A už vůbec CzechTech neospravedlňuje. Pan Slavík v sobotní MF DNES bezostyšně tvrdí, že alternativní myšlení mladých a novost je jen těžko přijímána těmi starými. Že se tito alternatývci snaží odpoutat od současného establishmentu. Tímto však nadhled ani empatii příliš neprojevil. Jistě. Mají na své názory a činy právo. Bohužel však jsou jisté hodnoty, které jsou nezpochybnitelné - jako třeba, že jsme všichni lidé. A co víc: bohužel máme demokratický stát, kde platí, že svoboda jedince končí tam, kde začíná svoboda jedince jiného. Nebo třeba, že zákony platí i pro cizince stejně. Narození se v ČR nás mlčky zavazuje k respektování jejích zákonů, jakkoli je to nepříjemné a málo "free". Navíc se tomu nelze vyhnout. Nikde však není psáno, že je třeba vázat se na ekonomický a marketingový establishment. Když pořadatelé vyhoví poměrně benevolentním zákonům, mohou si si pak již dělat, cokoli chtějí a nikoho nemusí o nic prosit - rozhodně ne o názory nebo komerční podporu.
V tomto případě je však také značně mrzuté, že nejde o asertivní vyznávání vlastních hodnot, ale jistý způsob revolty. Vzkaz technařů totiž bohužel rozhodně nezní: "Nechte nás tančit, máme všichni své starosti (nebo práva a povinnosti)." Jejich vzkazu chybí odpovědnost, pokora, respekt k "nepříteli" a elementární slušnost. Asertivita totiž značně souvisí s legitimními a demokratickými přístupy a smýšlením, jaké bylo již popsáno výše a vzkaz "Tančíme . Tolerujte nás, my tu prostě jsme a serem na všechno, co jste si tu 15 let uzákoňovali," skutečně nesedí - jakkoli by asi tvrdili, že jejich vzkaz je "svoboda". Na jejich obhajobu snad musím dodat, že jejich úmysl je spíše dobrý, ač koliduje s výše uvedeným. Je to asi jako dobře míněná vražda - opět bohužel.

Pokud se to všechno ale účastníkům nelíbí, můžou stupídně juchat v jiné zemi, kde jim to třeba dovolí (checht). Těžko ji ale asi budou mezi těmi vyspělými hledat.