Chris Cornell jak ho neznáte

V poslední době mě velmi potěšila tři alba, na kterých se podílel Chris Cornell z dnes již klasických Soundgarden. Něžně náladové album Euphoria Morning se vymyká všemu, co jsem předtím slyšel. Audioslave (2002) je velmi milý a tupý instrumentálně briliantní grunge, který doporučuji na dlouhé cesty po nocích nebo třeba na kratší cesty ze školy nebo na cesty ve svižném vozidle s dobrým audiem. Budete si připadat jako chodící nebo jedoucí buldozér (pozor, abyste ale neohrozili ostatní účastníky provozu na vaší oblíbené subzemní komunikaci).

Nakonec musím připomenout Temple of the dog, protože o takových pokusech se v Čechách, kde se MTV počátkem 90. let zřejmě jen zřídka poslouchala, bohužel velmi málo ví. Tahle skupina, která vydala pouhé jedno album, je složená z Pearl Jam a Soundgarden. Kytaristi obou kapel zatím uměli jen velmi málo hrát, o to ale hráli radostněji. Ještě více pak potěší, když po drsném Cornellově hlase na prvních dvou písních přijde monotónní bečení Eddieho V. "Beeeee, I'm Going hungryyy", a pak zase Cornellovo skřípavé "Řííííkej mi peees". Vedder na téhle lahůdce dělá oficiálně křoví, já bych to ale nazval spíše nedostižný dvouhlas.

Pokud vám ještě zbyly nějaké peníze, nekupujte nic nového a zkuste raději tyhle jen o drobánek starší lahůdky.

Update: Čtěte mou recenzi na Audioslave - Out of Exile nebo na nové album Revelations nebo si poslechněte akustického Cornella, případně čtěte mou recenzi na album Carry on.