2005-05-12

Hlasování o Euroústavě v Neměcku

Minulý týden jsem na toto téma dokončil krátkou seminární práci. Hned, jak se dostanu domů, ji na uploaduji internet.


Netřeba připomínat, že právě dnes o Ústavě hlasují němečtí poslanci v Bundestagu. Vypadá to, že s podmínkou získat 2/3 hlasů hravě projde. Včera dokument odsouhlasilo také Slovensko a Rakousko. Skoro začínám mít pocit, že už by té spanilé jízdě dokumentu, který z nás udělá národy paroháčů, měl někdo učinit přítrž. Přečtěte si argumenty kancléře Schrodera (klikněte na název článku). Evropskou ústavu čtěte ještě dnes zde.


Je opravdu nutné dojít k maximální integraci společného vnitřního trhu podstupovaním takového politického nátlaku? Nešlo by to tochu racionálně? Ústava je rozcestníkem, kterým volíme dvě cesty: liberalismus v obchodě (místy bohužel poněkud vrtkavý), kde EU slouží jako partner svým členským státům (zároveň však není spor o jejím přínosu), a nebo hladce fungující systém států, kteří jsou členové EU silně závislí na jejích rozhodnutích (a kde je přínos obohacen o téměř stejné množství sporných aktivit). Je třeba také vzít v potaz motiv: hospodářský růst nezávisí na tom, zda se "reforma" uskuteční z centra nebo z národní úrovně. Důležité je přistoupit k rozumným tržním ("tržní přístup" nerovná se "konzervativní přístup") opatřením, která budou učiněna v rámci již vzniklého společného trhu. Pokud taková opatření jakkoli integrovaná EU neučiní, nepomůže jí nic. Také je nutné vzít v potaz čas. Pokud se nějaká rozumná opatření učiní (ať v podobě ústavy nebo jiná), nemůže jejich účinek nastat hned. Někdy mám právě pocit, že Evropa si svou výkonnost chce spíše vydupat, než poctivě postavit cihlu po cihle.


Mějte na paměti, že v tomto případě je Ústava něčím, co EU zavede někam, odkud již nebude cesty zpátky, a může to také znamenat její budoucí rozklad, pokud si členské státy uvědomí, že si musí pomoct především sami. O Unii jako o celek by bylo smutné přijít nebo ji zbytečně přivádět do neešitelných rozporů. Rozhodně však nepomůže "myšlení srdcem", jaké posloucháme u německých poslanců.

Žádné komentáře: