2005-06-10

Dream Theater: Octavarium (2005)

Jak jsem se těšil, až vyjde nová deska Dream Theater! A jak mají profesoři rocku ve zvyku, je pod hrubým povrchem opět plná rozčarovaných neurčitých jinotajů. Skrývá však také několik zklamání.


Octavariu sice znatelně chybí pevná ruka nebo stylová jednotící linie, ale není se čemu divit. Na sklonku podzima 2003 si kapela odskočila k žánrovému progmetalu a vydala řemeslně dokonale provedené album plné surové energie, takže návrat jinam se dal očekávat. Je ale poněkud nejednoznačný. Nová deska se rozpadá na dvě části: 24 minut dlouhou monstrózní (ne metalovou) skladbu Octavarium a na samotné album, které by se dalo dobře přirovnat k Falling into Infinity (1997). Obě části však tápají a zdají se být uměle prodloužené, čímž se rozmělňuje to dobré, co lze nabídnout. To, že se "album" v motivech opakuje je logické, už při pohledu na povedený cover a při zamyšlení se nad samotným názvem. Své si zde najdete, ale možná si kapela měla přiznat, že není v tvůrčí formě a spokojit se s 50 minutami hudby, dokázala by pak i po více než 10 letech znovu zcela nadchnout fanoušky.


Dlouhé Octavarium se nachází ve ZCELA nové poloze. Nejvíce připomíná Shine on you crazy diamond (1975) od Pink Floydů. První polovina vás bude FASCINOVAT: kapela citlivě rozpracovává a stupňuje melodický motiv, střídá barevné polohy a vůně žánrů. Druhá polovina vás zklame, protože nedokáže přidat ani ubrat energii, nedokáže sama sebe přetnout. Přestane být odměřená a jakkoli nutí posluchače se vznášet, v divanu to nikdy není ono. Místo prodlužování bych ocenil podbízivý fade-out, který úplně chybí (když už kapela nemusí skrývat, koho napodobuje, přímo se tu nabízí). Jakkoli je tedy Octavarium natažené, zdá se zároveň nedotažené a to je škoda. Snad příště.


DT zpytují sebe! Doporučuji spíše zarytým posluchačům progresivního rocku a na jazyku se mi dere slovo nuda, které ale není úplně na místě. Je to album, ke kterému je těžké najít si cestu. Dávám střízlivě "pěkné" 3 z 5.


Vsuvka: Přemýšlím, zda sem taková tvrzení patří, protože lidé poslouchají DT právě pro to, jací jsou. Nelze si nevšimnout, že stejně jako na Train of Thought (2003) a trochu také Six Degrees of Inner Turbulence (2002), i na albu Octavarium DT "přehrávají". Je to místy studená a bezemotivní exhibice s jistým výsledkem, i když odtržená od podlahy. Ale i proto je máme rádi, i proto jim říkáme "profesoři rocku" - to ale jen na okraj.


Update: Recenze Systematic Chaos (2007) je zde.

8 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Nesmysl..Celá kritika je o ničem, když kritik nerozumí hudbě DT..

Ladislav řekl(a)...

Každá kritika by měla (dle mého názoru) obsahovat dva pohledy. První v kontextu skupiny a druhý v kontextu žánru nebo spíše rockové hudby celkově.
V obou případech tohle album nic nepřekonalo. Tak jako předchozí dvě alba. Jako Láďa doma Octavarium velmi rád poslouchám a rozumím mu, ale pokud toto album vystavím jako kritik objektivnímu posouzení, je poněkud plošší než dřívější počiny kapely, která psala dějiny.

Anonymní řekl(a)...

Chlapci, jsou to Dreamy, jejich hudba je taková, jací jsou lidé, ketří ji skládají, a jejich vzory (PF, YES, RUSH). To je jako by Vám po deseti letech vadilo, že chleba se pořád peče z mouky. deska je naprosto super! Ale jestli je to jinak, vemte si pánové kytary, sedněte za bicí a ukažte těm hochům, jak že by to měli zahrát.

Anonymní řekl(a)...

"Kritik" nikdy nemůže napsat jako subjekt objektivní kritiku, to je nesmysl. Tvrdit že DT rozumím je dle mého názoru dost odvážné, pokud jsi s nimi (jako s lidmi) nestrávil nějaký čas. Rejpat se v aranži a složitých rytmických postupech taky neni na místě. Zkrátka celá "kritika" je o ničem. Kdo to necítí a nezahraje to, tak o tom píše....toť asi vše

Ladislav řekl(a)...

To s tím chlebem z mouky je trefné. Ta kritika ale bohužel je objektivní. Octavarium (opakuji) mám rád a nemám ani dojem, že bych ho strhal. Ale chybí mu ten pel osobitosti, který by (objektivně) celkově umění - a tím spíš DT - mít mělo. Octavarium ho má na mnoha písních, ale jinde přehrává a opakuje se. Zbytečně. Jen aby to zapadlo do toho, jak chceme vidět DT. Ale přečtěte si rozhovory s Davidem Gilmourem; na to zašli v 90. letech Pink Floyd (a před 65 miliony lety údajně dinosauři).

Honza řekl(a)...

from anonymus: podivej chlape...ty evidentně nechapes o cem je kritika...mas sice pravdu v tom, ze kazda kritika je subjektivni s tim bych jeste souhlasil...ale kazdej se muze subjektivně podivat na nějakou věc a poradne si o ni popremyslet...prijde potom na klady a zapory...skoro ve vsem s Ladou souhlasim...na jejich kvality to neni rozhodne prevratne album...neni spatny ale clovekovi na nem muze neco chybet...nemusim byt ani vynikajici hudebnik abych prisel na to ze to muze byt i lepsi...zhruba tak...No a potom takovy lidi jako ty me hrozne iritujou, protoze jsou takovy srabi, ze se nedokazi ani podepsat...ja si lidi kteri pisou kritiku vazim a rozhodne s nima nejdenam jak s hovnem, i kdyz se mi treba jejich nazory primo nemusi libit...ja osobne k DT muzu rict, ze se mijejich hudba libi (az na zpev), ale znam i lepsi hudbu :-) treba Pat Metheny Group...

Anonymní řekl(a)...

je už v česku fan klub DT?

Ladislav řekl(a)...

To netuším. Ale kdyby byl, jistě by měl webovou stránku...