mBank posouvá bankovnictví (kousek) dále k lidem

Nechci tu dělat reklamu, ale je jedna banka, kterou bych rád pochválil. Je mnoho zajímavých digitálních výstřelků, ale polská mBank inovovala své internetové i mobilní bankovnictví jaksi celistvěji, seriózně i hravě, a vytvořila tak digitální bankovní zkušenost druhé generace.

Novinky se pouze částečně přelily k nám do Čech - poté, co počátkem roku 2014 spustila neotřelé internetové bankovnictví (žádné tabulky, žádné stohy textu, jen intuitivní tlačítka, šipky, barvy), přidává se teď také nová mobilní verze (Android a iOS). Obojí vzhledem a logikou odpovídá polské verzi, ale neobsahuje zatím všechny služby. Poláci mají k dispozici mimo jiné:

• nabídky slev spřátelených obchodníků (patří mezi ně i mnoho renomovaných řetězců), které aktivně doporučuje na základě vašeho předchozího nákupního chování a lokality, jak a kde můžete ušetřit,
• placení bezkontaktně mobilem místo karty,
• financování nákupu úvěrem na kliknutí z mobilu: za 30 sekund dostanete půjčku a ihned můžete (mobilem) také zaplatit,
• pokročilou správu financí, karet apod. - včetně analýzy historie, rozpočtování apod., nastavování parametrů,
• přehled, koupi a prodej investic.

Všechny tyto novinky mají společnou jednu maličkost: Jsou tu proto, aby maximálně ulehčily život zákazníka, pro nějž finance nejsou "svátost", ale každodenní záležitost - konzervativní zákazník, který má z peněz posvátný respekt, si tedy asi jen těžko představí, že by se platby daly dělat přes Facebook nebo přetahovat myší téměř jako ikonky ve Windows.

Viz. třeba video níže, které zdaleka nepopisuje vše:

Jsou to maličké krůčky, které jsem tu před časem popisoval jako brzkou budoucnost, a které bych dnes osobně považoval za skoro samozřejmé, ale bohužel je zatím málo bank, které by i toto málo zákazníkům byly ochotny zprostředkovat. 

10 let blogu LB

Blogu LB je tento měsíc přesně 10 let! Pojďme se ohlédnout.

Blogovat jsem začal již dříve v rámci zaniklé Poietikon revue (Redakční sloupky a kritický literární Letec), ale plnohodnotný blog, kam bych mohl napsat úplně, co chci, vznikl právě až v lednu 2005. A psal jsem nejprve opravdu neotesaně, což se v archivu můžete přesvědčit sami. Během roků přibyly zážitky z cest soukromých i pracovních, každodenní radosti a strasti studia ve Vídni, změnily se vzhled, doména i technologie.

Především ale příspěvky znatelně změkly. Za to může několik pravidel, která se snažím dodržovat:

1. Chci zprostředkovat obohacení - ideálně novinky v kultuře, které může čtenář po přečtení sám vychutnat (omezuji chválu na jednorázovky, které už proběhly), dále pak zážitky z cest, nebo jiné novinky, které mohou být inspirativní (např. finance nebo mobily).
2. Myšlenky mají být poučné a srozumitelné - ať už o politice nebo obecně životě
3. Chci být korektnější, diplomatičtější, nesoudit skupiny a neříkat vše, co mi přijde na jazyk - jsem koneckonců reprezentantem svého zaměstnavatele, sebe na trzích života, změnil jsem několikrát partnerku atd.
4. Omezuji prosté emotivní výlevy - výjimkami v kategorii ego zůstávají významné životní milníky, racionánější ohlédnutí, čiré radosti nebo zklamání, a pak některé další srdcovky typu kabriolety a bicykly - i tady se aspoň pro vyhledávače snažím zprostředkovat nějakou zkušenost.
5. Snažím se být stručný a líbivý, byť tady zatím nejvíce pokulhávám.

Poslední dva body znamenají, že články přepisuji a čistím, často napíši a zahodím, což vede ke zpožděním a blogování tak trochu ztrácí kouzlo jednoduchosti. Pro čtenáře doufám naopak.

Občas se také ptáte, proč nepíši v angličtině. Ačkoli ji používám naprosto nenuceně (nikoli bez chyb), většina stálých čtenářů by si čtení tak nevychutnala. A psát dvojjazyčně je dvojí práce. Ani o tom blogování není. Takže angličtinu neplánuji.

Na závěr všem čtenářům stávajícím, i minulým tímto velice děkuji a budu jenom rád, když na tento blog také během dalších 10 let opět občas zavítáte.

Na oslavu jsem již během podzimu připravil hned několik novinek:

1. Sladil jsem vzhled domovské stránky (jsou zde) s blogem.
2. Vytvořil jsem stránku, kde se postupně budou objevovat mé texty (zde) - starší i nové - zatím zde naleznete pdf knihu s fotografiemi a zápisky z Asie 2013-2014.

Kickstarter

Chcete uskutečnit svůj nápad, víte jak, ale chybí vám peníze? A co kdyby vám ty peníze někdo dal zadarmo? Stačí pár kliknutí, vložit svůj nápad hezky podaný do platformy a nechat lidi, aby vám platili.

Geniálně šílená myšlenka, která, zdá se, funguje. Jmenuje se Kickstarter (stránka zde). Doporučuji projít i jednotlivé nápady, zcela dozajista se pobavíte.

Vypůjčené myšlenky o změně

Na letošní firemní univerzitě jsem slyšel dva zajímavé přednášející -  Klemense Skibicki (poradce pro prodejní strategii přes sociální sítě) a Gunthera Duecka (ex CTO IBM). Oba přednášející velmi zajímavé osobnosti, byť každá rozdílně, oba se strhujícím způsobem vyprávění.

Oba ale s jediným poselstvím: Změna je přirozená, lidem však není přirozené měnit se.

Sibicki tvrdí, že sociální sítě lépe odpovídají lidské přirozenosti  a že svět vlastně pouze čekal na kombinaci nápadu a webu 2.0. Použil přirovnání k garden party, kde lidé tlachají o věcech, co je zajímají, nikoli o věcech, které je nezajímají. Pokud je téma nezajímá, poslouchají prostě raději někoho, kdo je zajímá nebo nadhodí jiné téma. A pokud tam nikdo takový není, jdou na jinou garden party.

Klasické kanály marketingu nebo média oproti tomu jsou jakousi garden party, kde přednáší hosté podle pořadníku a ostatní vždy musí poslouchat řečníka (zde mne bezděčně napadá uvaděčská služba v Havlově Zahradní slavnosti,) nebo chcete-li, mluví se tam pouze o tom, co baví „většinového“ hosta. Vy jste ale vy, nejste přece většinový host – proč si tedy v době webu 2.0 musíte nechat diktovat, koho a co od něj budete poslouchat? Můžete kdykoli, ale nikdy nemusíte.

Nastínil jakým způsobem sociální média ovlivnila naše chování (výběr a koupě produktu). Příslušníci mé a mladší generace, radši než aby hodiny projížděli fóra, „hodí dotaz“ na Facebook a na zde vznesená doporučení od osob, kterým v dané poblasti důvěřují, reagují (možná si ještě navíc selektivně ověří recenze, ale v zásadě kupním impulsem je právě doporučení osoby, které důvěřují). To ale vlastně také není nic jiného, než lidská přirozenost.

Vše možná dost samozřejmé, ovšem podané strhujícím způsobem.

To ale nebylo hlavním poslestvím Skibického – tím bylo, že sociální sítě už svět změnily, jen mnoho z nás ještě pořád setrvává v přesvědčení, že jich se to netýká, čímž si (zvláště firmy) podřezávají větev pod sebou. A tím přecházím k druhé přednášce.

Guenther Duck je „amatérským“ filozofem, skeptikem, ale zároveň vizionářem. Tvrdí, že člověk se ze své podstaty křečovitě brání změně, touží pod pevných hodnotách, na které se lze spolehnout, byť se snaží změně předcházet tím, že se podle současné doktríny stále pokouší měnit se aktivně, ale nakonec jej změna, která se mezitím rodila zcela pod povrchem, zase překvapí v nedbalkách. Může se vztekat nebo i masochisticky radovat, ale změna ho vždy vyplaví v 6 ráno, kdy o ní nic ještě „hluboce netuší“. Popisoval také určité procento populace, které změny vyhledává, byť se potom vlastně chová nelogicky (např. platí horentní sumy za nefunkční kufříkový mobil, který vlastně nepotřebují, když pevná linka je tak rozšířená a levná).

Podle Ducka vlastně změna paradigmatu, která nás nakonec „smete“, může číhat za čímkoli, co právě teď s určitým povýšením odmítáme slovy: „Tohle se mne přece netýká.“

Můh hlas

Dnes jsem zprovoznil komentáře a antispam - to je to, co vidíte - a manuálně aktualizoval na novou verzi Wordpressu - to je to, co nevidíte, ale co bylo nutné právě kvůli instalaci antispamu. Jsem zvědav, jak dlouho bude fungovat.

Pokud by se stalo, že budete komentovat a váš příspěvek se neobjeví, je to ze dvou důvodů: Jednak si prozatím nechávám možnost moderovat, jednak vás možná antispam pojal za podezřelé :)

Co ještě můžete čekat? Pokusím se vylepšit šablonu (především zkrocení bujícího archivu a odladění čeština vs. angličtina). Dál pak celkově změna designu šablony. Nevypadá to, ale není to lehké a stojí to čas - můj webový prostor se Wordpressu brání, kde může, takže nic bohužel není na jedno kliknutí myši.

Smrtící polibek čimčara

Oblíbený a velmi flexibilní blogovací engine Posterous uzavřel sňatek s ještě oblíbenějším enginem sloužícímu k... chci říct k... no prostě s Twitterem. A na stvrzení věčného pouta si dali polibek  smrti a Twitter se rozhodl Posterous zavřít.

Pokud sami nevíte (třeba kvůli diakritice nebo protože nejste zrovna experti v oblasti tvorby stránek) kam z Posterous, pod kterým jeho oblíbený čimčar podřezal větev, inspirujte se přeletem na posthaven.com, blogovací engine právě od tvůrců Posterous, bezpečný přístav nebo chcete-li větvičku, která se dle tvrzení na hlavní stránce sama nepodřeže.

Jsem zpátky

Odmlčel jsem se, ale jsem zpátky.

Není to tím, že bych vás už nesnášel.

Není to ani tím, že bych blogování považoval za prázdné.

Není to tím, že bych neměl o čem blogovat.

Prostě se mi vzpříčil wordpress a já neměl chuť ani čas to řešit. Mimo jiné jsem mezitím řešil tekoucí střechu kabrioletu, kupování auta, prodej starého auta. Leccos jsem vyřešil a leccos nevyřešil, ale nakonec přišla řada in a wrodpress. Nuže, zůstaňte naladěni.

Ohnivý lišák

Zajímavé. Ve chvíli, kdy se proud uživatelů od exploreru k firefoxu obrací v proud od exploreru a firefoxu k ještě úplně jiným prohlížečům, je vidět stále mnoho firem, které se holedbají, jak jsou cool, že přizpůsobili svá rozhraní právě firefoxu.

Když nefunguje google...

...je člověk jak bezzubej. Možná je to hořké memento, možná je diverzifikace nutná...

Nové stránky bank

Když o tom tak přemýšlím, 4 z 5 největších českých bank letos spustily nové webové stránky. Nutno podotknout, že ve všech případech se z pohledu designu jedná o změnu k lepšímu - stránky působí jednodušeji, přehledněji a "šťavnatěji". Jediná z bank, kde mne špatná ovladatelnost scroll down menus vždy trochu "zaskotačila",  však zůstává u své staré stránky.

Omluva

Omlouvám se, za neplánovanou odstávku blogu. Prováděl jsem upgrade Wordpressu na novější verzi. Bohužel vše začalo nevinně a skončilo dlouhým zamrznutím, které se nakonec šťastně samo vyřešilo a vše již zase běží, jak má.

Mike, the Sustainable

Webový guru Michal M. bloguje. Správněji řečeno "je posterous". Popřejme mu tedy teplým komentářem, ať se mu v této technologii, která umožňuji posílat libovolný obsah na blog e-mailem (lze-li např. u gmailu ještě stále hovořit o pouhém e-mailu), podaří najít trvale udržitelné, nikoli "pouze funkční", řešení. A pokud to není účelem, buďme potichu vděční, že někdo to vyzkoušel první za nás, a word of mouth bude šířit ohněm a mečem nad šálkem kávy :-)

No tak nevím

No tak nevím. Blogger mi chce zrušit publikování přes FTP, protože ho používá jen 5% uživatelů. Do 1.5. budu muset migrovat na bezplatný hosting Google, a pak už nepůjde přes FTP publikovat. Zrovna před týdnem jsem si zaplatil prodloužení hostingu, tak je to trochu jako naschvál, že teď mi tahle hláška teprve přišla.

Nechce se mi moc ani migrovat obsah na Google, ani používat doménu blogspot a svůj hosting úplně zrušit, ani blog přejmenovat a schovat pod jinou identitu (o čemž jsem ale už dobu uvažoval).

Dobrá, jsem tu od roku 2004, jsem blogovací dinosaur a přišel čas procitnout, a nebo vymřít. Ale strategii win-win v tom asi nenajdu...

Vyšlo na Poietikonu 28.9. 2004: Zpráva o stavu českého literárního internetu

Úryvek z vnitřně redakčního emailu: "Mám z těch literárních serverů takovej špatnej pocit. Ty lidi si NEuvědomují, že ten internet vlastně zanášejí swinstvem. Dřív, kdyby vznikla nějaká dobrá revue, člověk by ji hned našel a alespoň jednou závistivě zhlédl. Teďka tu není žádné poměření. Jen 100vky a 100vky linků. Takhle, kdysi, byl internet dobré medium. Teď už ten pocit nemám. V takové mase se to kvalitní vůbec neprosadí. A proboha to si ti lidi myslejí, že když založí vlastní stránku, že to někdo bude číst? Věc, která není dobrá (a nedá se nad ní ani onanovat, není k jídlu ani k pití ani nemá kožená sedadla - to by mohly být jiné důvody?), přece nikoho nepřitáhne, jen vrhne stín (kontury vyplněné nesvětlem) na to ostatní. Copak nemůžou zkusit publikovat tam, kde to už je známé, a když je nevezmou, napsat něco lepšího? Nemůžou, tak jako já kdysi. Čuráci JSOU (ale já ne).

Ladislav superredaktor

PS Jsme dobří. Moc dobří. A děláme to dlouho, takže to NEní alegorie na Poietikon"

Vyšlo na redakčním blogu revue Poietikon (bohužel) zcela veřejně 28.9. 2004, poustnul Mike.

Víte, že Poietikon...?

Víte, že Poietikon blogoval už od roku 2004? Víte, že tehdy jsem byl mladý, vlasatý, líný a chudý a že jsem psal poezii?

Rozhodl jsem se, že z nostalgie tady občas poustnu nějaký ten poust z Poietikon redakčního blogu. Doufám, že ostatní členové vedení zkrachovalé Poietikon Corp. se na mne nebudou zlobit. Myslím, že sami mají na krku dost žalob za zpronevěřené peníze investorů, které tehdejší procurement department bezhlavě nalil do špatné turbokávy těsně před splasknutím cenové bubliny na světových trzích s kávou...

Servery jako Facebook a osobní PR

Pracujete pro seriózní firmu. Snažíte se navenek :-) působit seriózně, a tak tomu přizpůsobujete své privacy settings a obecně působení na internetu. Stojí vás to čas. A teď mi řekněte, jak zabránit tomu, aby někdo, kdo se jmenuje stejně jako vy, neměl třeba na Facebooku nějaký šílený profil, který na vás pak vrhne špatné světlo? Není to 100% důležité, ale má to určitou váhu...

Vítejte, vítejte do nového dne!

Vítejte! Vítejte do nového dne!

Píše se sedmý lednový den roku 2005 a na svou trať vyjíždí první příspěvek mého právě zrozeného blogu. Dnes je tomu 5 let a já mohu hrdě říct, že po tom prvním nešťastném příspěvku jsem se mockrát překonal, mockrát jsem měl pocit, že nepíšu pro sebe a mockrát jsem měl pocit, že to zabalím.

Na každý pád tehdy se tehdy začal psát nový den - nikdy jsem na blog nepsal všechno, ale dost často jsem zároveň zapisoval sebe. Často precizněji, než jsem v danou chvíli tušil. Kdybyste tedy náhodou chtěli udržet krok s tím, odkud a kam jdete, měli k tomu ještě spisovatelské sklony a nekonečně krátkou trpělivost, neváhejte založit si blog. Nedá vám páteř, ale znemožní vaší paměti úplné zamazání sebereflexe.

Asi jsem tímhle příspěvkem čtenáře příliš neobohatil. Z nostalgie jsem jej ale musel uvést ve stylu toho zcela prvního. Díky všem, co to těch pět let "hledání stylu" vydrželi se mnou!

Druhý život lední medvědice

Někdy proklatě lituju, že jsem tenhle blog nezačal psát anonymně. Ne že bych chtěl psát o lidech (=svých čtenářích) zle, ale lidi si dokáží vyložit špatně úplně sebeobecnější hlášku, byť to třeba vůbec není o nich ani o mém vztahu k nim. A to je potřeba respektovat, neboť psaním blogu nechtěně také vytváříte PR těch, kterých se váš život dotýká - stejně jako v reálném světě.

Na druhu stranu to byl dobrý důvod založit si druhý blog. Píšu tam pochopitelně pod identitou velké bílé lední medvědice. Druhá věc je, že není přístupný vůbec nikomu kromě autora (tedy autorky, medvědice). Dalo by se mu říkat deník.

Nějak mi tam ale chybí póza - s tím jak chybí čtenáři. Brum. Póza před čtenáři totiž musí být. Nazývat lidi čísly nebo písmeny... a nebo prostě jinými jmény, třeba na základě nejaké charakteristické vlastnosti nebo vady, psát ilustrativní příběhy, které se odehrály jen napůl nebo v mysli, a které vyvolala nějaká hluboká myšlenka, nemuset celou tu pózu nijak autocenzurovat, a moci se celé dny vydražovat se pod maskou pláče. A nebo prostě jen zaujmout pózu upřímnosti.

A tak...blog

A tak ťukám do tohohle blogu a čas vyhrazený na čtení knihy plyne. Říkám si, že šťastnej budu, až budu mít čas napsat na tenhle blog všechno, co chci, kdy chci. Neznamená to nemít hodně práce, ale být pánem svého času. Až tohle nastane, nebude blog nikdo číst, protože nikdo nebude mít čas ho číst.

Jooo, v myšlenkách sedím ve své budoucí kavárně a do chytrého mobilu nebo netbooku (něčeho, na čem se nedají kreslit konzultantské powerpointové slajdy) ťukám tenhle blog, třeba o osmém roku jeho existence :-)

Blog

Už jsem mnohokrát přemýšlel, že tenhle blog zbavím svého jména, zejména kvůli introvertním příspěvkům. Ale ono se to, narozdíl od jiných blogů, těžko dělá, když je na doméně Ladislav BenešNET :-)