Vrátil jsem se z Itálie. Z Itálie, kde jsme ještě před několika hodinami večeřeli penne vařené na ulici městečka pod Alpami. Kde jsme boulderovali na zídce olivového háje. Kde jsme se koupali v rozbouřeném moři na italské riviéře pod červenou vlajkou. Kde jsme se občas nedostali z campu dříve než za 4 hodiny. Kde jsme kroutili zatáčky nad rybářskou vesničkou Riomaggiore. Kde jsme poslouchali rapmetal z Poda s otevřenými okýnky on-the-go. Kde jsme popíjeli kávu se sienským lasturoidním náměstím jako na otevřené dlani. Kde jsme zmokli z modré oblohy na gimignanských rodových věžích. Kde nestojí kostely novější než 800 let. Kde provoz plyne jako řeka. Kde jsme předběhli nekonečnou frontu na Vatikánská muzea. Kde jsme pozorovali španělské náměstí přes kornout VELKÉ italské zmrzliny. Kde nás GPS dovedla na samotný konec světa. Kde se chodí močit mezi vinice Chianti Classico. Kde se na šikmé věže čeká několik hodin.
Zbylo jen několik pohlednic z automatického fotoaparátu.
3 komentáře:
To zní jako příspěvek z O. Lipárova Red Roomu. :-)
Hm. Předělávat ho kvůli tomu už nebudu.
Rád vidím, že jste si to náležitě užili.
Okomentovat