(svým přístupem k roztomilým nesmyslům jsem všem bližším asi poměrně znám)
Koupil jsem si pořadač na vzpomínky. Zprvu jsem z toho nápadu měl radost, neboť mi přišlo, že se obměkčen konečně stávám kýčařem. Že různě poházené vstupenky, mapky a pohlednice budu mít na jednom místě a nastavím tak svou dlaň tomuto žánru otevřenou.
Teď na ně koukám doma, září novotou na mém čtecím stolku, a mám opačný pocit: Snažím se napasovat veškeré své vzpomínky úhledně do desek a uložit je do poličky mezi účtenky. Připravit se o tu možnost najít sem tam pohlednici od nějaké bývalé nebo kamaráda (nebo obou v jednom :-) a moci se tak chvilku vytrhnout z prudce cílené činnosti typu uklízení nebo hledání oněch účtů, jen tak lelkovat s poněkud netradiční vzpomínkou... kýčař se nekoná.
Žádné komentáře:
Okomentovat