Dnes jsem vyjel na kopce za Prahou, na výhled nad Vraným nad Vltavou a pak na kopce za Cukrákem. Zadní kolo se v jarních cestách měkkých jako mech spokojeně pohupovalo, nad hlavou se hemžili ptáci, mohl jsem počítat jejich hlasy - jeden za prosinec - jeden za leden - jeden za únor - jeden za březen - a pak už... úplné jaro! Vzdoušek proudí kolem hlavy, stromy se chystají obléct do zelené, poslední střapaté podzimní listí chrastí jako sušené chilli papričky o sebe a tak tak se na větvích udržet, řeky samým nedočkáním vykukuje z břehů, pivo nejlíp chutná na zahrádce a ne uvnitř.
Žádné komentáře:
Okomentovat