Červen je rozcestovalej. Téměř měsíční extenzivní controllingové "školení" hrou v Braunschweigu, víkendový Hamburg, stěhování, dovolená v Portugalsku. Když má za celý rok něco dít, sejde se to v jednu dobu - o tom není pochyby. A ačkoli normálně cestování není nijak nepříjemné, úplné nomádství bere člověku pevnou půdu pod nohama - nemá na něj vybudované návyky, i když cítí, že by si je dokázal vybudovat.
Další věc, které se nechce věřit je, že půlka roku už je zase skoro tady. Už někdy koncem března jsem si našel roztomilý místo zastrčený pod hradem v Podolí a je to 2 měsíce a já tam pořád ještě ani nekopl, natož abych bydlel. Na druhou stranu se těším pod slunečník do Radotína. Na nějakej teplej večer a pocit, že i když vypnete, že se o vás někdo stará.
A pak se taky těšim na svoje kolo. Už mi docela chybí lesní pěšinky, propocenej dres a svištění větru kolem uší.
(psáno na N95)
Žádné komentáře:
Okomentovat