Václav Havel je mrtev. Odchází rozporuplný velikán.
Václav Havel je uctíván jako velký člověk. Pro mne velký člověk, s nímž jsem od doby, kdy jsem pobral rozum, nikdy příliš nesouhlasil. Člověk, který říkal jednoduché a hezké věci, které se neméně hezky poslouchají. Kdo by si nepřál, aby triviální výrok "pravda a láska zvítězí" nebyl zcela pravdivý? Určitě nikdo. Václav Havel ale nikdy nebyl člověk pragmatický. Neuměl přemýšlet v krocích, kterými by uvedl své myšlenky proměnil v realitu, často tahal za špatné nitky, a proto mne na úrovni řešení často zklamal. Havel nikdy nevynikal ani jako politik. Rozpor mezi tím, jak se choval v každodenním dění a mezi jeho vznosnými myšlenkami, byl bohužel dost zjevný. Nedokázal denní prezidentskou rutinu včas opustit. Proto nesouhlas, i přes všechen respekt.
Václav Havel se ale na druhou stranu nikdy nebál říkat to, co se mnozí takzvaní demokraté nikdy říct neodváží. Jak se třeba staví většina dnešních demokratů k poměrně triviální otázce Číny? S vidinou nízkých výrobních nákladů a vysokých zisků zcela jistě nikoli jako demokraté. Havel si byl ochoten za svým názorem stát a mnohokrát prokázat také schopnost za něj trpět. Nepatřil mezi ty, kteří by zavrhovali krásnou myšlenku, jen na základě toho, že nevidí řešení k jejímu uskutečnění. Nepatřil ani mezi ty, kteří stále něco uskutečňují zcela bez jakékoli vyšší myšlenky. V tomto lidé jako Havel dnes chybí - a nikoli pouze této zemi. Za tuhle svou podstatně důležitější část si Havel zaslouží být uctíván jako hrdina.
Žádné komentáře:
Okomentovat