Po dálnici ve velehorách

Je to fajn, vstát brzy ráno před východem slunce, dát si rychlou snídani a vyrazit do vedlejší země do vedlejšího města za prací po horské dálnici. Je to přehlídka scén jak z reklamního letáku. Chvíli mlha, chvíli mraky, že se vám během pár sekund na skle udělá ledová krusta, která pak po výjezdu na nádherné ranní sluníčko okamžitě začne přes střechu odjíždět a padat na auta za vámi. Teplota na palubním teploměru se mění rychleji než otáčky na otáčkoměru. Pak třeba hora a tunel. A za tunelem zimní pohádka - vše zmražené "na kost" a úplně bílé. Ale pozor - další hora, tunel a... most. Otevře se vám alpské údolí jako na dlani. Malebné a mírné louky, lemované lesy a také úplně první sněhy, které se nepravidelně plazí po severních a jižních svazích a někde si dovolí až k chaoticky rozesetým starým usedlostem. Na pozadí pak gigantické skalní štíty již kompletně pokryté sněhem. Ale to už je další tunel. Projeli jste přes průsmyk, končí rychlostní omezení a je čas klesat mlhou zpět do údolí, zatímco sluníčko někde nad vámi stoupá výše na oblohu. Na devátou už na stole v bance čeká ranní káva a před vámi je další nádherný čtrnáctihodinový pracovní den :-)