Přitom vodík vlastně zní lákavě. BMW nás vždy ujišťuje, že je ošetřené, aby to nevybuchovalo, a elektromobil, který s sebou netahá baterku, ale namísto ní věže malou elektrárnu, je vlastně docela dobrý nápad.
Jenže ejhle. Na vodík jaksi není infrastruktura připravená. On totiž neroste na stromech ani neteče z kohoutků. Plnicích zařízení je v Evropě jako šafránu, ideálně jsou tam, kde vodík vzniká formou průmyslového procesu jako vedlejší produkt. A docela blbě se přepravuje. Vyrobit ho jen tak, protože ho chceme, spotřebuje víc energie, než by bylo zdrávo. Ani samotné plnící zařízení není tak jednoduché jako kanystr s benzínem nebo elektrická zásuvka.
Druhá věc je, že asi i s těmi auty bude něco špatně. Recenze prototypů píšou už snad od roku 2005, jak to pěkně jede, a jak s tím vlastně není problém, ale zřejmě problém je.
Strategicky pak asi dávalo smysl držet si alternativu, speciálně když nebylo jasné, jestli elektromobilita bude úspěch nebo propadák. A jestli vůbec bude. Okolo roku 2010, kdy lední medvídek vylezl na kru, ale brány dieselgate ještě nebyly zeširoka otevřeny, byly automobilky lehoulince tlačeny, aby přemýšlely o alternativních zdrojích. Vznikala elektrická "compliance cars", která nefungovala, a vodík mohl znít jako lepší nápad
Jinak řečeno, vodík měl šanci, když byly baterky elektromobilů velké, těžké, měly malou kapacitu, a pomalu se dobíjely. Tehdy mohl přijít hrdina a říct: Já vás baterií zbavím. Ale dneska, když se baterie postupným vývojem zdokonalily tak, že jsou už použitelné, přestává alternativa dávat smysl. Pořád ho má - například pokud nebude dost materiálu do baterií, nebo pokud se bude síť dobíjením přetěžovat. Ale šance už byly a klesají.
Žádné komentáře:
Okomentovat