Ekonomika espressa

Právě jsem si udělal kávu z opraveného kávovaru. Oprava stála necelé tři tisíce. Napadá mne - není to už nějak drahé, celý tenhle provoz? Říká se, že u Nespressa je levný kávovar a drahá káva. U Espressa je to prý opačně - drahý kávovar a levný provoz.

Jaká je tedy reálně ekonomika espressa?

Vezměme, že mám kávovar za 16 tisíc (skutečnou cenu si nepamatuji - kupoval jsem ho před devíti lety). Ten podle počítadla uvařil 3850 káv. Zde se zastavím - to kupodivu není mnoho. 1,2 kávy denně. Jenže ta mašina rok a půl stála nevyužitá, po dobu rekonstrukce bytu a další 2 roky jsem k tomu pracoval jako konzultant, takže doma jsem byl jen o víkendu a ještě sporadicky. Většinu se tedy navařil v posledních čtyřech letech. To už vychází na méně ostudné dvě kávy denně. 

Štít je očištěn, pokračujme. Rozpustím-li kupní cenu, vycházelo by to na 4,10 Kč za šálek. Vezmu-li, že Lavazza 250g stojí 150 Kč, a na jedno presso padne 9 gramů kávy (věřme, že mlýnek to bere správně), připravím z balení 27,8 káv a jedna mne vyjde na 5,40 Kč. 

To je 9,50 Kč na šálek.

Jenže člověk si rád dá lepší kávu, čerstvou z pražírny a ta stojí na šálek třeba dvojnásobek. Řekněme, že jsem za dvojnásobek uvařil půlku káv. A to už jsme na průměrných 12,20 Kč za šálek.

No a teď ten kávovar. Přidejme opravy. 2x tlačítko za 1200,-, 1x spařovací jednotka za 4000,-, 1x mlýnek a část rozvodů za 2900,- a 1x recovery po roce a půl nepoužívání za 1500,- To je navíc celkem 10800,- Opravy přidají ještě celých 2,80 Kč na šálek.

To jsme někde na 15 Kč za kávu. To je podstatně víc než Nespresso.

Mrzuté? Ani ne. Je to za (troufám si říct) lepší kvalitu kávy. A je to pořád méně než v kávárně - i když kvalita je kolísavá a vždy horší než v opravdu dobrých kavárnách.

Den kávy

Věděli jste, že 1. 10. je mezinárodní den kávy? Já tedy ne. Takže jednu na vás!

Vnitroblock a jeden kávový objev

Dolní Holešovice stále více ožívají, a tak jsme měli možnost shlédnout první vlaštovku ve vznikajícím kulturním prostoru Vnitroblock, souboru bývalých skladišť ve vnitrobloku mezi Tusarovou, Komunardů a Dělnickou. Určitě se je na co těšit... Více tu.

Příjemně mne ale překvapil nedaleký nově otevřený Barry Higgel Coffeehouse v Tusarově. Malá stylová kavárnička, kde vám příjemná obsluha připraví a za dobré slovo i předvede aeropress nebo vacuum pot. Právě druhý jmenovaný způsob přípravy je krásný soustavou baněk a hořáku, která si v ničem nezadá s chemickou laboratoří. Oba druhy přípravy kávy každopádně dávají výborné výsledky. Jsou totiž jemnější než tolik rozšířené třeskuté espresso a znovu se mi tak potvrzuje, že pro Čecha by mohly být lepší alternativou. Pokud se toulnete do Holešovic, doporučuji. Víc tady.

Birdsong, Pracovna, Vlkova

Poprvé na akci v Pracovně. Místní kavárna je moc fajn - klasické "hipstro", ale chutná tu a je příjemně. Co víc si přát? Možná aby to nebyl "dolní" Žižkov. Má svou poetiku, ale není to moje poetika. Poetika místa, kam jdete pít, podívat se s odstupem a nasát to, místo trochu pohnuté, ale ne místo, kde bych chtěl být každý den nebo bydlet. Opak Žižkova "horního", kde to je naopak pěkné.

Moc mile mne v Pracovně překvapila káva Birdsong (odkaz zde) i citrónový koláč a Knížka o kávě, kterou tímto vyhlašuji jako doporučený dárek :-)

Vzpomínky na Myanmar

Ach ty první kávy v novém bytě. V mlýnku mi zrovna přistál Myanmar z Ebelu a perfektně mému kávovaru sedl. Až mne překvapuje, jak dobrou kávu umí několik let starý domácí kávovar vykouzlit!  Možná je ta chuť právě tak bohatá, jako jsou vzpomínky na tuhle na první pohled špinavou chudou zemi.

Ta se mi připomněla v posledních dnech již potřetí: Poprvé to bylo, když napsal jeden z nejšílenějších cestovatelů a vůbec lidí, které jsem v Myanmaru a vůbec kdy potkal, Ashwin, a podruhé, když jsem spatřil reportáž o "první elektrické tramwayi", která brázdí ulice Yangonu (Rangun). Karnevalově barevné kloubové vozidlo technicky působí, jako by ho po sobě nechali Britové...   

Kávová (ne)kultura?

Nedávno jsem na FB poustoval povedený komiks o kávovém hipsterovi a kouzlem se zmizením piccola. Vždycky, když o něj znovu zavadím, se musím smát.

Aktivitu Piccolo neexistuje (zde) už asi také zaznamenal leckdo z vás. Líbí se mi jejich motiv - "jde především o chuť kávy".

Komix tak trochu naráží na ty, kteří rtuťovitě zaměňují snahu o dobrou chuť kávy se snahou vymýtit "piccolo" jako nějaký nešvar, protože v Itálii se takový výraz pro espresso prostě nepoužívá. Právě ale ten název má v sobě ale cosi hezkého. Je to kus "lidové kávové kultury" - to neglobalizované, místní, co se prostě uchytilo jako unikátní společenský konsenzus - všichni to používají a všichni ví, co to znamená. A proto mám to "pikolo" vlastně rád.

Tak jako rakouské alpské boudy už dávno přešly na dobré espresso, ale přesto se stále říká "malé černé" a ve Vídni říkají kapučínu melange, tak my v ČR máme naše pikolo a "preso" je naše místní "americano", kdy se ovšem dodatečná voda nedoplňuje zvlášť v konvičce, ale prostě se prožene hlavicí kávovaru.

A je na nás "místních" se snažit, aby pikolo bylo dobrým espressem - z kvalitní kávy, kvalitně udělaným a servírovaným přátelskou obsluhou, která nepoučenému cizinci drobné nedorozumění ochotně vysvětlí - a nejlépe se ještě dopředu ujistí, zda nemyslel tím espressem náhodou pikolo :-) "...aaah, mein lieber Herr, Sie meinen Pikkollo..."

Gourmeta - druhý obývák?

Po dlouhých přípravách v přízemí domu otevřela hospůdka jménem Gourmeta, lákající nejdřív na stříbrnou espressomašinku a později i na dekoraci s nádechem Provence nebo možná obecně středomoří. Milí majitelé, kteří si plní svůj sen, příjemný koncept. Autentická káva, pivo, servírování, meníčko na místě nebo s sebou na dopřipravení - vřelý minimalismus, který ladí s Podolím tak, jak ho mám rád. Toliko první dojmy a informace. Budu to pozorovat a dám vám vědět :-)

Espresso a 85%

Co je denně spolehlivější než švýcarské hodinky?

Že si autor tohoto blogu vychutná šálek espressa a čtvereček vysokoprocentní čokolády v obýváku svého doupěte.

Budiž blahořečeny jednoduché požitky.

Vietnamský kávovar čaruje

Čerstvě otevřená nahrubo mletá filipínská káva ve vietnamském kávovaru. Jemná a přitom silná chuť. Potěšení srovnatelné s dobrým espressem.

Doporučuji!

Pokud vám Sapa přijde daleko, kávovar, který je vlastně spíš jen jakýsi překapávač, mají třeba v holešovické tržnici - nestojí snad ani 100 korun a ve skříni nezabere víc místa než šálek. K němu dostanete i vietnamskou kávu, která má hrubší chuť s výrazným podtónem oříšku. Můžete si ale nechat nahrubo namlít jinou kávu dle chuti.

Na novém (starém) kole poprvé

Kam jinam než na kávu do Ebelu? První jízda naostro vedla po nábřeží, a pak uličkami Starého města do Řetězové na šálek Guatemaly.

Stařičký Favorit je vratký, nemá rád nerovnosti a jede dvakrát pomaleji než horské kolo, ale instantně zlepšuje náladu svým neohrabaným třesením, kinkláním a poskakováním. Láska na první pohled za devět stovek.

A Guatemala, která také stála za to...o té zas jindy.

Aktualizace: A malá vzpomínka zde :)

Penang: 10 kavaren, 10 dnu meditace

Dva. Penang. Ostrov oddeleny uzinou od malajske pevniny a spojene dvema mosty. Jedno z tradicnich obchodni center Malajsie. Misto, ktere si uchovalo razovity sarm kolonialnich dob a radne ho promisilo s moderni Asii.

George Town, respektive jeho stare jadro tohle vse koncentruje. Jeho nekolik historickych ulic si uchovalo mezivalecnou kolonialni architekturu. K tomu pevnost a par mistodrzitelskych a bankovnich klasicistnich palacu. Mistni to vsak nemeli touhu zadupat jako pozustatek utlaku. Naopak - jsou na to hrdi a svou tradici si piplaji. Zbytek mesta kopiruje a to vse je promiseno s panelovymi domy a mrakodrapy. Ty ale mezi vsemi vunemi a zvuky nebudete ve starem meste vnimat.

3 a 4. George Town je mesto kultur - najdete tu cinskou ctvrt, malou Indii i malajske ulice. Krestanske kostely, hinduisticke a buddhisticke chramy a samozrejme mesity. Vsichni tu ziji pospolu a anglictina je bezna jako dychani. Kazda kultura ulicky svebytne ozdobila, ozvucila a ovonela. Podobne barvite na mne zapusobilo snad jen Sarajevo - tady ale narozdil od Balkanu panuje opravdova harmonie.

2+2=5. Kazda kultura prinesla svou kuchyni. Penang je tedy plny kulinarskych zazitku. Navic vznikaji ruzne fuze - jednotlivci prichazeji se svymi napady. Hospudky se predhaneji, kdo proda lepsi jidlo, a ceny jsou minimalni za hotove hody. To vse opet okoreneno levnymi freshy, shaky a jogurtovymi lassy z mistniho cerstveho ovoce. Je tezke vyzkouset vse dobre - mesto dokonce sestavilo kulinarskou mapu pro lidi orientovane na cil. Je k dostani na mnoha mistech zdarma.

Ale neudelate chybu, zajdete-li do nektereho z food marketu, kde se nabizi od kazdeho neco a k tomu i evropska kuchyne. Nenechte si ujit ice kacang (co vse lze dat do zmrzliny...) a indicka vege bistra - zamilujete se.

Male za 60. Alkohol tu neni prilis levny ani bezny, ale dostat se da.

Mene je nekdy vice. George Town je zrelaxovany. Uzke ulice jsou sice plne nekonecnych snur pomalu jedoucich aut a motorek, nepravidelna podloubi jsou plna prekazek a slunce behem dne spaluje, ale mistni jsou i tak velmi pohostinsti a mili. Ne jako Thajci nebo Vietnamci - zde zcela nezistne: Lidem dela radost vam poradit nebo pomoci. Hotylky i restaurace maji personal i majitele, kteri radi stravi dlouhe minuty vysvetlovanim a doporucovanim - kdyz je to pro vase dobro nevahaji obvolat konkurenci.

Deset vs. 3 v 1. George Town je mesto kavarnicek. Naleznete mista typu Starbucks, haluzove minikavarny typu Praha, i designova mista s vkusem a napadem, ktera ziji svym kulturnim zivotem. Jedno je ale pravda: mistni jsou kvalitou nekdy az posedli. V Ete Art Cafe jsme stravili dopoledne s mladikem, ktery nam rekl vse o kave v kostce a ucil nas jak pripravovat kavu ze siphonu. Jinde zase meli k dispozici celou radu odbornych tiskovin na toto tema. Protoze mistni typicky produkt je bila kava (jakesi 3 v 1 zalozene na nekvalitni odrude Liberica), vznikly dokonce blogy a stranky typu top 10 kavaren v George Town. Ja jsem si jeden vzal za svuj a vsechny je postupne udelal. A co je muj must have? Double shot v Mugshotu s jogurtovym dezertem, kava ze siphonu a francouzske dortiky v zminenem Ete art cafe, inspirativni atmosfera China House a mozna panak pressa po gurmanske veceri v Cafe 55.

Desitky. George Town je mesto street artu. Par let zpatky tu jednoho evropskeho umelce oslovily mistni omsele fasady potazene kresbami plisni a vlhka a stvoril serii dnes jiz legendarnich streetartovych kreseb. Jeho prikladu pak nasledovala rada dalsich kresliru. Mejte tedy oci stale na stopkach - kresby jsou napadite, casto velke jako mys, casto velke jak automobil, nenapadne napadite zasazene do mistni reality.

2 dny. Zazili jsme tu mistni indicky svatek. Dva dny pruvodu na Penang Hill, pout, zavrene ulice, rozbijeni kokosovych orechu, hlasita hudba, kakaove tvare, cerne oci, vlasy a vousy, rej barevnych oblecku mistnich Indu. Bizarne propichana tela obtezkana barevnymi konstrukcemi pochodujici na kopec ve vedru.

S nekolika lidmi z meditace a mistnim couchsurferem Johnem jsme vylezli na Penang Hill (zajimavy trek dzungli plus mistnimi parky a botanickou zahradou). Zmrzlina nahore s vyhledem stoji za to - zkuste Ice Kachang. A pokud nemate cas, jedte rychlou lanovkou, podobnou te na Petrin.

Dva. V George Town jsem vyzkousel tandemove kolo. Je legrace ucit se stabilite na tomto kynklajicim se stroji a jeste v levostrannem provozu - nastesti vsak za velke tolerance mistnich ridicu.

Dvakrat. Na Penangu jsem behem sve cesty dvakrat osamel. Nejprve behem desetidenniho kurzu meditace v totalni segregaci (o tom vice pozdeji), a pak vlastnim dele zvazovanym krokem, kterym jsem si vyzkousel, jake je to ritit se hlavou proti zdi a muset narazit - ztracet a ublizit ciste dusi. George Town tedy jednoznacne doporucuji, pro mne ale bude nadlouho spojen s krivdou, kterou jsem nechtel zpusobit.

Jeste kam za bydlenim? Heritage hotel je libezny, ale drahy, takze zkuste strycka v Guest Inn Muntri, harmonickem jednoduchem miste s dobrym internetem, snidani, vodou a cajem v cene a prijemnym spolecenskym prostorem.

Cestujte autobusem. Jsou klimatizovane, ciste a pokryvaji vsechny hlavni smery.

Zkuste přivonět

Zkuste přivonět ke skříňce, když otevřete nové balení čaje Earl Grey. Není to dojemné?

Zkuste se nestydět, když v žebradle vezete čerstvou kávu z bebelu v metru. Nestydíte se? Nazí? Dívají se! Cítí to!

Columbie z MamaCoffee

Nikdy jsem nepochopil poetiku mamacoffee (na můj vkus už se tváří moc alternatívně), ale jsou blízko mé kanceláře, a tak si u nich kupuji kávu pro svého kamaráda, pro pressomašinku. Jako třeba teď. Je čas načít a vypít kávu z Kolumbie. Herzlich. Váš Coffield.

Běh s kafíčkem

Často se přistihnu, že běžím maratón s panákem kafíčka (nikoli tedy "Simonko, přineste mi to kafíčko", ale spíše malého pressa nebo chcete-li picolla). Od kavárny nebo pekařství do kanceláře, od espressa k počítači, od espressa do čtenářského křesla. Je to dost divné, s podivínstvím hraničící. Objem nádoby je totiž natolik nepodstatný, že by se z hlediska efektivnosti vyplatilo vysrknout ("nebo vysypat do krku") tu trochu mokré rozemleté kávy přímo u zdroje. Přesto ale běhám s kafíčkem vostošest. Je v tom totiž určitýobřad. Není lepší způsob, jak uctít začátek práce nebo otevření nepřečetných novin, než s šálkem čerstvé kávy.

(Ne)spresso Bio Degradable

Už jste dnes měli svůj šálek fejk nespressa?

Je fair  & bio degradable a je k dostání v Bille. U regálu stojí samotný fake George Clooney.

Kapsli kryje bio degradable papírek místo aluminiového krytíku, a proto chutná tak fake (rozuměj Fejk), tedy jako protažené zvířátky z pražského zoologického parku. Nejedná se však o value added, jako u cibetek, ale spíše bio-degraded.

Dokonce se dostali do časopisu - prý se jedná o podfuk, neboť Nespresso by mělo být k dostání pouze v originále. Je pravda, že si to klůníci sami trošku pocibetkovali, když Nespresso kapsle prodávají pouze na místech značně odlehlých nebo dobře ukrytých, ale není fair (ani bio), aby se fejk (ne)presso tvářilo jako nespresso... to tedy určitě ne.

Rýba

Nejhorší na rýmě je, že necítíte nic, a tudíž nemáte také vůbec nic z kávy ani z dobrého vína.

Ale co - bude krize bude mráz, nebudeme mít na víno ani na kávu, a pak si bude na co stěžovat! :-)

Přesto se těším, až rýma přejde - dnešní skóre: 0

Pane káva

Dobré ráno, pane Beneši. Jak vám dnes chutná káva?

Choco Café: Horká čokoláda, která překvapí

Třeba máte chuť dát si při toulkách v Praze něco výjimečného. Přinejmenším horkou čokoládu tak, jak ji neznáte, mají v Choco Café U červené židle (odkaz zde) v Liliové, hned jak odbočíte z Betlémského náměstí.

Narzdíl od jiných horkých čokolád, které jsou spíše jakýmsi přeslazeným preparátem, působí ta U červené židle spíše jako hořká fondovací čokoláda - tedy podstatně opravdověji. Nejedná se však úplně o drink - byť servírovaná je  úhledném hrníčku. Pokud se jí totiž pokusíte vylít do krku, nepochodíte příliš - lžička v této čokoládě stojí. Proč byste to ale také dělali. Dostanete k ní mističky, třeba s chilli, s oříšky, s mořskou solí a můžete si dochucovat a uzobávat jako dezert.

To hlavní je ale příjemná atmosféra, výborná chuť a úspěšný pokus dělat něco "pořádně". Palec nahoru!

O deštivých dnech

Je nejlepší mít ženu, střechu nad hlavou a hromadu času.

Kdysi stačilo mít o deštivých dnech Ebel.

A je tu i trocha naděje, jak se člověk učí nechat déšť splachovat ne tak dávno nabytý pocit marnosti.

Ego / coffee

"Hi, good morning, coffee!" - "Goood morning, Ladik!"