Vzpomínáte?

Vzpomínáte? Dalo by se to poslouchat pořád dokola: Ukončete výstup a nástup, dveře se zavírají. Prásk. Příští stanice... Gottwaldova - řečeno čistě, imperativně, s hlasitým až šťavnatým bouchnutím rachťavých dveří vozu EČS s krémově žlutými vosími hnízdy u stropu a stříbrnými tyčemi uvnitř vozu, zápach spálených kontaktů, blikavé osvětlení jak v elektrickém vláčku. Mrazivé až krásné.

Já osobně už pamatuji jenom Vyšehrad, ale doba, kdy hlášení bylo pronášeno stroze, bez prosím, se prolíná mou každodenností gymnaziálních roků. Jedete předposledním vlakem s vypitou hlavou, nikdo ve vagónu. Ve stanici se otevřou dveře do věčnosti. Vlak stojí. Ani šelest, jen vy a bůh. Jen hlasité bzučení elektroinstalace a blikající staniční zářivka. Nevíte, jestli sedíte hlavou dolů nebo nohama nahoru. Ukončete výstup a nástup, dveře se zavírají. (Dveře do věčnosti se zavřou). A souprava se za unaveného hučení elektromotorů rozjede. Oči pálí. Příští stanice Vyšehrad! Vzduchem smrdí spálené kabely. Už brzy budeš doma s knihou dějepisu. Sucho v puse a hlava jako včelí úl. Jedete natřásajícím se vlakem kdesi hluboko pod zemí jako zbití vojáci z války, hraje hudba. Spát, spát, spát...

Všechna vlaková hlášení najdete zde.

Vzhůru nohama

Mít tu možnost, zavěsil bych se drápky na stropě a psal diplomku odtud. Mohl bych se ale také skroutit v krabici od televize Fragile. Nebo psat na bílou zeď a jednou rukou se přidržovat hrazdy. Fajn by to bylo i v houpacím křesle s nohama pres opěradlo. Nebo vzpříčený v komíně mezi stěnami špinavý od sazí. Jen už ne před barevným LCD v sedě.

Ladik goes to Řetězová Street

Tak mám za sebou úspěšně státnice. Další rána zasazená mé studentské existenci. Opadl ze mne stres a pod nohama se mi objevilo obrovské prázdno, které nastane, kdykoli děláte něco naplno a najednou z nějakého důvodu přestanete. Ne že bych nemusel dokončit a odevzdat diplomovou práci v poměrně krátkém čase, ale přesto se mi tají dech.

A tak si říkám, že důvod k nespokojenosti se vždycky najde - hlavně to nebrat moc vážně. Takový kníže Schwarzenberg jistě důvod k nespokojenosti nemá.

Po cestě na zkoušku jsem si poprvé nechal vypsat omluvenku od Dráhy, která vlak (jako ve všech časově náročných momentech života) PATŘIČNĚ zpozdila. Stalo se tak díky mamince, která jela náhodou stejným spojem a dostala tento spásný nápad, a který vzhledem k neexistenci jakéhokoli řádu u zkoušek na VŠE nebyl potřeba. Přesto si tento krásný dokument založím na památku do indexu!

Podcasting studijních materiálů

Disponuji velmi omezenou schopností číst rychle a orientovat se pohotově v textu. Pokud se déle soustředím na text, přestávám jej správně vnímat. To samé platí i pro beletrii a oddechové čtení (i když čtení jako takové bych jinak provozoval velmi rád). Ale obecně: zkuste se 4 dny prakticky nepořetržitě soustředit na (pseudo)odborný text! Proto bych ve zkouškovém ocenil kdyby studijní materiály byly namluvené jako podcasty. Protože jejich cena není nikterak nízká, byl bych už dokonce ochoten zplatit o něco málo více než za tištěnou formu. Mělo-li by mi to pomoci...

Uznávám, že skousnutelnost takového mluveného textu (představte si doslovně čteného Vebera!), by byla také mrzutá, ale v tom už by bylo kouzlo zpracování. Nabízím to zdarma jako podnikatelský záměr k realizaci! :)

A je to za mnou

Je to za mnou. Jedna státnice je více než elegantně hotová. Žlutá lampa svítí, uchu lahodící hudba podkresluje tóny světla na stěnách. Mám chuť se zavrtat vedle ní pod deku a nedělat už nic. Ale válka zuří všude kolem.

Z jednoho e-mailu

Z jednoho e-mailu, který jsem napsal: Btw. jsem u mezinárodní ekonomie, zase, ale jde to mizerně.... Skóre: 2 kafe, 3 čtverečky čokolády, booklety k CDs a přenastavení tiskárny ve sklepě tak, že můžu barevně tisknout od sebe z photoshopu. Ta zkouška nutně musí skončit ostudou :)

Krom toho jsem zijistil, že kapela Einstürzende Neubauten má hezké stránky, zvláště sekce k novému albu Alles Wieder Offen, a stačil napsat glosu o novém albu Steva Winwooda.

Nemám chuť

...se učit. O to větší chuť mám zkonzumovat cokoli. Mám chuť se hýbat, na hudbu, na sex, na lidi. Jen už se ne učit!

Poslední přednáška

Právo v mezinárodním obchodu. Žádný velký ceremoniál, žádná placatice. Ve 12.00 zahoukaly zcela pravidleně sirény a je konec.

Dodatek (zamyšlení): Během dne jsem smutek ještě splavil několika různými alkoholickými nápoji, ale dojetí nebylo tak velké, aby mi dovolilo opít se nad míru znemožňující studium. Také jsem byl posedět v Ebelu, ale lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem to plánoval. Takže se vlastně nic nestalo? Nemyslím si. Život se změní. Sevře klepeta pravidelnosti, nechá minimum prostoru k pohybu. Změní se i lidi, které mám rád. Bude možné ležet v posteli do dvanácti dopoledne a práci pak dohánět večer? Bude možné pozorvat, jak různě si paprsky slunce v různé časy hrají s křivkami a povrchy, na které dopadají? Těžko. A nebo to bude vždycky těžce vykoupeno. Člověk se nad tím musí pořád zamýšlet, aby to vůbec přišlo důležité, ale je to důležité. Důležitější, než to vyznívá. Je to tečka za velkou kapitolou, která se ztělesní v touhu po neexistujících chvilkách, o nichž si člověk bude směšně namlouvat, že jsou a mohou být, a bude je uplácet dovolenými, víkendy a svátky. A ty chvilky se mu budou vysmívat, jak naivně si myslí, že je prožívá, když se přitom potupně musí o každou z nich rvát v "dovoleném", vymezeném čase, kdy by nejraději stejně pronásledoval tisíc jiných cílů. Venku přece čeká kolo, oloupaná omítka, nákup, hrábě, členové společnosti, kteří se závazně dožadují své chvilky... Balancování s nulovým součtem. Podvědomým úkolem bude si v tom najít štěstí.

Člověk, který nemá co na práci, je zavrženíhodný. Člověk, který očividně nerelaxuje, je opovrženíhodný. Naučím se po vzoru svého otce (se vším respektem) spát pouze 6 hodin (mám k tomu nejspíš zděděné vlohy) a třeba zbyde čas i na flexibilitu.

Když mne tedy někdy potkáte na ulici, jak narážím do sloupů a tvářím se přitom blaženě, nekárejte, poplácejte mne raději po rameni - je to chvíle, kdy síla ducha vítězí :))))

Zpátky na VŠE

Naposledy jsem na VŠE byl plnit své školní povinnosti někdy koncem května. Je půlka února, téměř o rok později a já jsem zpět. Člověk se skoro odcizil. Tolik se zdánlivě změnilo. Kouká na to samé (trochu) jinýma očima. Postupně ale zjišťuje, že se změnilo jen něco z osnov, pár místností, výbava a okolí - stále jsou tu ti samí známí lidé, k nimž jsem si nikdy docela nenašel cestu. Člověk by čekal, že už museli dostudovat a zmizet. A oni ne - tak jako já.

Ale všimnul jsem si třeba, že eixtuje meziškolská/absolventská liga squashe hraná na všech úrovních. Jistě bude legrace to vyzkoušet.

Sejde na tom

Sejde na tom, jak mi uznají moje studijní výsledky z Vídně. Pokud ale ideálně, což se může stát, zbyde mi do dalšího semestru dostudovat 12-15 kreditů a to odpovídá přibližně 2-3 předmětům, což je nic. Asi jsem to na začátku nějak přepálil. Každopádně ideální konstelace pro to učit se na státnice a dodělat diplomovou práci.

Strategický víkend v Nasswaldu

V rámci předmětu 1111 Strategic management pořádaného Gernotem Maierem se každý rok vyjíždí na víkendový seminář do Nasswaldu (víska v "předalpí" - nápadně připomíná Krkonoše). Protože jsem zaslechl, že si to nemohu nechat ujít, přihlásil jsem se.

Cílem víkendu bylo odprezentovat skupinové práce na vybrané případové studie. Případovou studii náš tým vytvořil během odpoledne a tak se už vlatsně nemohlo jednat o nic jiného než o u "ultimate party". Rozvláčná cesta do hotýlku Raxkönig trvala od dvou odpoledne v pátek téměř do sedmi večer. Přivítala nás sekaná, panák slivovice a pivo zdarma.

Jak vypadaly večery můžete shlédnout pod odkazem. V sobotu večer hrála dechovka a Červený kříž servíroval punč - asi nám tím měl zachránit život. Stát v předalpí na návsi s místními a hřát si ruce o hrníček punče nad ohněm zapáleném ve vyklotlaném pařezu bylo moc milé.

Milou atmosféru dělali především Španělé, kteří se střískali už po cestě a pak už nevystřízlivěli, nasswaldský král - připopilý děda s pérem na klobouku, místní štamgast a pak sám Gernot, který se "slušně odvázal".

Vídeňské noviny

Krása! Už mi začaly chodit rakouské noviny - pěkně až do schránky a zadarmo. Je krásné být student, bude se tomu těžko odvykat.

Moje buddy

Neuvěřitelné, moje vídeňská buddy, Evy, napsala svůj úvodní dopis perfektní češtinou. Cítil jsem se "takhle" malý a zároveň mne to nesmírně potěšilo, ačkoli naučit se lépe německy bude zase o něco těžší :-)

Nějak se zdá, že léto definitivně končí. Chýlí se také ke konci moje dny v Citibank, a tak bych měl z toho všeho až mrzutý pocit. Všichni ale víme, že v září přichází ještě mnoho tropických letních dnů pod slunečníkem, krásných odpolední a vychlazených nápojů.

Globální oteplování - Klaus na VŠE

Nejsem z těch, kdo by Václava Klause označovali za arogantního. Pokud ale jde o ekologii, vystupuje někdy jako slon v porcelánu, ačkoli má třeba i pravdu. Na půdě VŠE v Praze se však ve své přednášce o globálním oteplování o ekologii téměř nezmínil. Naopak kulantně vystihnul, jak by měl ekonom k otázce přistupovat.

Poměrně zajímavé bylo rovněž obecné diskontování času, zřejmě v reakci na Sternovu zprávu.

Mimochodem - jak na ni reaguje Strana Zelených mne pobavilo. Tak vypadá reakce racionálně jednající moderní strany? :-(

Nemyslím, že v CEP Newsletteru z února je k tématu všechno, nicméně stojí za shlédnutí. Je škoda, že zrovna EU si tématu globální oteplování chytila. Bylo tady nějaké globální oteplování před pěti lety? Nemluvilo se o důležitějších tématech? Třeba hlad a bída v Africe nebo zadlužení některých států? Co třeba znečišťování vzduchu jako takové?

Teorie globálního oteplování by mi nevadila, kdyby jejím (jediným) hmatatelným výstupem nebyly nesmyslné investice z našich peněz do větrníků a dalších "ekologických" perpetuum mobile.

Ve čtvrtém ročníku mezinárodního obchodu

Dotaz studentky: Takže to znamená, že když je domácí měna silnější, tak zahraniční je slabší? Odpověď přednášejícího: To ano. To rozhodně ano.

Wirtschaftsuniversität Wien

Výzva!

Reklama na HVB v rádiu

Reklama na HVB mi v jednom přesně vystihuje naší školu (VŠE), jmenovitě fakultu Podnikohospodářskou. Poté, co se v úvodu zeptají "profesora", jak řešit byznys, začne odpovídat: "Nejdříve je třeba zvolit si navigaci. Navigaci definujeme jako zařízení nebo způsob, kterým určíme svou polohu..." atd. atd. atd. K jádru věci se pravděpdoobně dostane až příští přednášku a to ještě bude těžké postřehnout.

Je to úsměvné. Někdy mi totiž připadá, že v předmětech typu management nemají co učit. Naproti tomu na naší fakultě, Mezinárodních vztahů, existují i předměty, kde předpokládají základní znalost a hupnou rovnou na věc.

Ideálně bych si to představoval tak, že ke každé kapitole by byla příprava pojmů na internetu. A to jen těch opravdu nejdůležitějších, protože kdo neví, co je navigace, si může... Nerad pak vzpomínám, jak jsem byl kdysi dávno při zkoušce dotázán na jednoduchý pojem "kontrola", což by mne ani ve snu nenapadlo. Kontrolu bych dokázal i učeným jazykem definovat klidně třeba o půlnoci za dvě sekundy. Jenže mne nenapadlo, že po mně chtějí takovou pitomost, a tak jsem zabředal a zabředal a profesor Fotr rudl a rudl :-) ...a nejvíc se naštval a dal mi pouze dobře, když jsem mu řekl, že jsem netušil, že po mně chtěl takovou banálnost - pro něj vrchol zkoumání, že?

OK. Jsem moc chytrý. Ono se to na blog snadno píše...