Po dlouhé době jsem se dostal do knihkupectví. Jak jsem tak vybíral dárky, klouzaly mé prsty po mnoha a mnoha krásných knihách, a já si říkal, kolik z nich bych si rád přečetl nebo jen koupil, abych je měl doma a znovu si je přečetl, a pak mi bylo líto, že nebudu mít dost času, abych to někdy udělal.
Narazil jsem na fotky svého červeného kola z února, kdy jsem jej dostavěl. V novém laku a čerstvém oleji se na každém kousku nejetého stroje zračí první paprsky jarního slunce. Když si pro srovnání vezmu jeho dnešní pdoobu, je to zázrak, co pár kilometrů udělá s terénním kolem: všude vrypy od kamínků, odřeniny, ráfky oštípané jako by byly z cukrkandlu. Ale zase každý kilometr v sedle stál zato. Kolo je báječná věc!
Moje nová praktická lékařka nevěřila, že hodně sportuji. Dívala se na mne s jistým despektem, s jakým se lidé dívají na vysoké vyzáblé intelektuály. Teprve, když si mne pořádně proklepla, zjistila, že to oblečení a postava klamou. Nicméně pokud nechci mít brzy problémy se zády, mne posilovna nejspíše nemine. To jsem bohužel neslyšel poprvé :-(
Úterý. Paměť. Dneska mám po delší době slušný přítlak v řešení problémů. O to víc mne potom zarmoutí, když si díky spolužačce jedoucí do Vídně v příštím semestru přečtu konec svého Vídeňského žurnálu. To, co jsem dnes udělal, v tom světle úplně ztrácí smysl. Aneb: Nepřijel jsem do Prahy s trochu jinou vidinou světa po Vídni? Nebyla nerealistická, jen vlivem okolností padla. Částečně. Částečně ji nechávám padnout. Paměť je ukrutný pán - libuje si v šálení těch, kteří věří, že je obrazem minulé reality.
A tak si říkám, že je chyba, že jsem tolik věcí nenapsal a nevyfotil. Nebo je to dobře? Uchovávám si vlastně jen to, co chci. Část si dobravuji. Zbytek se ztrácí v podvědomí a přepadá ustrašené chodce vzpomínkami za rohem při náhodném nalezení jejich chybějících článků.
Fotky z parádní narozeninové oslavy mé předrahé jsou pod odkazem v nadpisu. Ta slečna je teď (...) sám o sobě vzrušující pocit :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat