Myšlenky z OPOdál 2

Stál jsem ve stínu stromu a věděl jsem, že nad stromem ubíhá obloha. Chvíli slunečno, chvíli zataženo. Opíral jsem se  o klacek. Byl den. Někdo uklidil celou louku u řeky, po včerejších ohňostrojích ani stopy. Vedle stála opice. Nabídl jsem jí klacek, že se nepotřebuji opírat.  Odmítla s díky, že je tak unavená - co by s klackem dělala? Zeptal jsem se, co se včera dělo, a kam se všichni poděli. Opice poodběhla. Po cestě lemované růžemi projela vrzavá koloběžka. Bylo na ní napsáno nelepte se mi na kufr, vaše vozidlo bude taky jednou staré.