The Mars Volta: Francis the Mute (2005)

Tohle je ale horkokrevné přešlapování! Nikdo by nečekal, že po debutu De-loused in the Comatorium (2003) tahle skupina rovnou začne hrát Pink Floydy. Pokud jste počítali, že něco zůstalo na nové desce stejně, jste na omylu. Tihle chlapíci mají v sobě víc, než dávají poslechnout. Můžete to odkrýt množstvím pozornosti, kterou věnujete třeba klasické hudbě. Možná tu nejde až tolik o prolínání melodií, jako spíše o precizní členitou výstavbu, psychedelická intermezza ap.

Hudebním stylem není nahrávka daleko od pinkfloydovského Piper at the gates of the dawn, Meddle nebo A Saucerful of Secrets či od The Power to Believe od King Crimson (MV však nejsou takoví novátoři), i když tím nějak nechci upírat The Mars Volta osobitost, přinejmenším na nepřekonatelné baladické skladbě The Widow a L'via L'Viaquez, kde dokonce metal střídá latinské pasáže. Hudba vychází z temného intermezza, napíná vás, naznačuje melodii, a pak se ve výrazném vyvrcholení vrhne zcela jinam a zpět upadá do pekelných zvuků, aby se mohla znovu vzepnout, přičemž vás stále nechává na pochybách, zda jste něco z toho neslyšeli již na začátku, a pak vás ujišťuje návratem do již vyhřátých dějů a záhybů.

Co snad trochu zarazí je dnešní utíkání od líbivých motivů (což s progrockem 70. let nekoresponduje). Kdykoli (až na výjimky) narazíte na silnější motiv, bývá utnut útěkem do méně srozumitelných krajin. Přesto však nelze říct, že by tito umělci neměli svoje řemeslo pevně pod kontrolou. Proto mám trochu podezření, že "dnes se melodie nenosí, protože nevypadá dost inteligentně". Ale nebojte, melodií i úvah naleznete na Francis the Mute i tak dostatek, proto dávám 4 z 5.

Konec party CzechTech

Předkládám pouze několik důvodů, proč bychom měli být za zásah naší policie vděční:

Legalita a legitimita
Nejsem sice právník, ale tuším, že existuje jistá legitimita a legalita chování, norem, zákonů ap. Co je legální, odpovídá platným zákonům. Co je legitimní, odpovídá lidskému cítění a logice věci. Mělo by být usilováno o maximální souzvuk těchto pojmů ve skutečném životě, aby mohl zákon být respektován. Zásah policie v západních Čechách byl bohužel legální. Dle právních posudků rozloha pzemku neodpovídala velikosti akce (došlo by tedy k narušení na jiných pozemcích) a ač vstup na tento pozemek byl oprávněný, nebylo tomu tak za tímto účelem v takovém množství. Chování účastníků (potažmo pořadatele) tedy bylo naproti tomu ilegální. Zásah byl i legitimní. Kde je obcházen zákon díky jeho zkreslování, může být aplikován jiný zákon také pouze zkresleně (a rovněž tedy stále legálně) i policií. Oko za oko, zub za zub. Dvojnásob to platí, pokud policie obhajuje zároveň též respektování zákonů (a práv na ochranu majetku ap.). Alespoň si návštěvníci z celé Evropy nebudou napříště dělat zrovna z našeho státu blbečky. Jakkoli se na zásahu budou nyní hledat chyby (vždy se nějaké drobné najdou a nafouknou), byl zásah "více než" legitimní (byl totiž příkladný pro příště) a o jeho holém smyslu není pochyb. Kdyby policie zůstala opět nečinná, zlomilo by to důvěru občanů i ve velmi banální skutečnosti garantované zákonem.

Každá sranda něco stojí.
Je zcela normální, že pokud chci něco dělat nebo se nějak bavit, musím za to zaplatit. Když si chci poslechnout hudbu, musím vynaložit náklady, abych ji získal. Když chci jít do parku, musím platit jeho údržbu ze svých daní. Účastníci CzechTeku neplatí nic a ještě jen velmi sporně nahradí škody, které přímo způsobili. Tak to prostě nejde, protože nikdo není povinen tolerovat cizí zábavu na svůj účet. Pokud se člověk narodí nebo jinak vstoupí na české území, zavazuje se také mlčky respektovat ocenění hodnot peněžní formou. Nelíbí-li se mu to, může zemi opustit. Ale nyní: co třeba kdyby party byla legální, platil se vstup a pořadatelé najali více pozemků? Vznikal by sice stále hluk, ale zásah policie by již bylo těžké uznat za legitimní. Jistě by bylo jednodušší odpad odklidit a také by neexistoval důvod pro provokativní mediální pranýřování v okurkové sezóně. O důvod více pro zábavu.

Alternativní chování není důvodem.
A už vůbec CzechTech neospravedlňuje. Pan Slavík v sobotní MF DNES bezostyšně tvrdí, že alternativní myšlení mladých a novost je jen těžko přijímána těmi starými. Že se tito alternatývci snaží odpoutat od současného establishmentu. Tímto však nadhled ani empatii příliš neprojevil. Jistě. Mají na své názory a činy právo. Bohužel však jsou jisté hodnoty, které jsou nezpochybnitelné - jako třeba, že jsme všichni lidé. A co víc: bohužel máme demokratický stát, kde platí, že svoboda jedince končí tam, kde začíná svoboda jedince jiného. Nebo třeba, že zákony platí i pro cizince stejně. Narození se v ČR nás mlčky zavazuje k respektování jejích zákonů, jakkoli je to nepříjemné a málo "free". Navíc se tomu nelze vyhnout. Nikde však není psáno, že je třeba vázat se na ekonomický a marketingový establishment. Když pořadatelé vyhoví poměrně benevolentním zákonům, mohou si si pak již dělat, cokoli chtějí a nikoho nemusí o nic prosit - rozhodně ne o názory nebo komerční podporu.
V tomto případě je však také značně mrzuté, že nejde o asertivní vyznávání vlastních hodnot, ale jistý způsob revolty. Vzkaz technařů totiž bohužel rozhodně nezní: "Nechte nás tančit, máme všichni své starosti (nebo práva a povinnosti)." Jejich vzkazu chybí odpovědnost, pokora, respekt k "nepříteli" a elementární slušnost. Asertivita totiž značně souvisí s legitimními a demokratickými přístupy a smýšlením, jaké bylo již popsáno výše a vzkaz "Tančíme . Tolerujte nás, my tu prostě jsme a serem na všechno, co jste si tu 15 let uzákoňovali," skutečně nesedí - jakkoli by asi tvrdili, že jejich vzkaz je "svoboda". Na jejich obhajobu snad musím dodat, že jejich úmysl je spíše dobrý, ač koliduje s výše uvedeným. Je to asi jako dobře míněná vražda - opět bohužel.

Pokud se to všechno ale účastníkům nelíbí, můžou stupídně juchat v jiné zemi, kde jim to třeba dovolí (checht). Těžko ji ale asi budou mezi těmi vyspělými hledat.

Nákupní horečka

A pair of Fingersmashers
Originally uploaded by Ladik.

Pearly od Rock Pillars, sedák, HMS, kalhoty Ocún, v nejbližší době prsák... a je to všechno k něčemu? Lezu pořád stejně, ba dokonce možná hůř, protože noha musí nejprve zvětšit lezečky a lezečky zase zmenšit nohu.
I přesto mám z lezení daleko větší radost a to je asi důležité.

Praha 2005 pro Bahn (pha_2005)

Protože jsem si Bahn za celých těch několik let, co si s ním ve volných chvílích hraji, nekoupil, rozhodl jsem se z úplně minimálního množství slušnosti existující verzi Prahy pro rok 2005 nezveřejnit. Ani napříště s koupí zřejmě nebudu spěchat, právě jsem si (raději) koupil mj. nové lezky Pearl od Rock Pillars a ty vzhledem ke kvalitě pochopitelně nejsou zrovna levné. Lepší sportovat než klikat do počítače na umělé tramvajky.

Anonymní příznivce Prahy (kterých je víc než dost) však můžu alespoň natěšit: simulace se rozrostla všemi směry, nádraží byla přestavěna dle skutečnosti, přibyla uliční síť v některých částech centra (čímž došlo k připodobnění "mapě"). Takřka všechny autobusy i tramvaje jsem provedl do detailu v zoomu 2, dokreslil jsem vodní plochy a parky na území města a někde i mimo. Jsou zachyceny také všechny dlouhodobé stavby a uzavírky, o nichž (něco) vím. Vesměs však došlo k doladěním, která jsou na první pohled těžko povšimnutelná.

Opět o terorismu (aneb také denně jezdím metrem)

Teroristické útoky se stávají od 2001/09/11 předmětem odborných úvah desítek uznávaných politologů, sociologů a dalších. Vesměs se odvolávají na kulturní střety, střety hodnot, ev. na nerovný stav, který panuje mezi kulturami. Neubráním se malé hloupé schématizaci pustého laika. Mám pocit, že průměrný terorista je sice inteligentní, nicméně ne natolik schopný, aby filozoficky uvažoval o stavu své civilizace. Žádná "filozofická úvaha" by jej totiž nikdy nedovedla k tak hrůznému činu. Při použití rozumu (jakkoli zkresleného Koránem) nelze takto jednat. Terorismus pudí daleko aktuálnější a znatelně více přízemní témata, která jsou jako rozbuška daleko připustitelnější. Plyne z toho ale jedna věc: teroristický útok je vlastně drastickou odměnou za boj proti terorismu, za angažování se při ochraně a ucelování hodnot západního světa (jakkoli se nám média denně snaží tvrdit, že žádné nemáme). Pokud tedy Čechy "ten svůj" nedostanou, může to pouze znamenat, že příliš neschopně přešlapují, a nebo ještě nepřišel jejich čas.

Teroristické útoky v Londýně

Nemá cenu opakovat slova o zbabělosti a nízkosti teroristů. Dříve nebo později přijdou i sem. Nezbývá než tiše uctít památku těch, kteří padli za oběť vyústění toho nejhoršího, co v lidech je. A snad nám to dá zase na chvíli možnost uvědomit si, jak zbytečné jsou některé naše denní problémy ve světě, kde existují skutečné tragedie.

John Mayall & The Bluesbrakers: Road dogs (2005)

John Mayall je muzikant, který vždy vyžadoval alespoň skromnou dávku porozumění. Na klávesy mysticky a melodicky laděná bluesrocková deska Stories z roku 2002 vypadala, že tento kruh zbořila. Road dogs se však vrací zpět do zajetých kolejí. Album je bez emocí provedený mistrný bluesrockový amalgam, v němž uslyšíme jak klávesy, tak kytaru. Je oproštěno od melodických výkyvů, zůstvává tedy více ležet na rytmu. Příznivý velmi bluesový dojem vycházející přímo od kořenů (podpořený také velmi hutným zvukem) zkazí snad až poslední třetina, která stylově tápe. Od starého bluesmana, který je opět na muzikantském vrcholu, bych čekal více šamanství. Nicméně je nutné především pochválit: Road dogs jsou mistrovsky odvedená práce - především právě začátek desky nenechá posluchače na pochybách, že má v ruce geniální album a že Mayall stále roste. Uděluji 3 z 5.

She already knows

She already knows
Originally uploaded by Ladik.

But I do not. Unluckily she causes a very strong allergic reaction to me, what never happened by any of my cats before. I hope my nose and lungs are gonna adjust themselves to her fur soon, or else she is gonna have to return :-(

Diskuse nad serverem Epika

Nikdy by mne nenapadlo, že blog může být tolik užitečný. Diskuse nad hrozivým literárním serverem Epika pro něj sice zatím neměla žádný kladný přínos, ale je jen otázka času, než jeho webmasteři vystoupí ze svého zabednění a něco s tím udělají. A nebo taky ne, ale každopádně diskuse je to, co měl Letec za cíl, a tak je velmi příjemným obohacením.

Shunting yard

Shunting yard 1
Originally uploaded by Ladik.

Byl jsem jak utržený ze řetězu a fotil jsem a fotil. Lepší než se učit na statistiku, která bude zase "totální porod". Alespoň to bude poslední zkouška, kterou dělám tohle léto. Pondělí 20. června končím! Už se těším.

Trable na déjedničce

Update: Nová tramvaj pro Prahu s designem od Porsche se konečně trochu vybarvila, naleznete je na této stránce (rolujte až dolů). 8 kusů této tramvaje by měla Škoda dodat také do Wroclavi. Nepříjemný je fakt, že se jedná o zcela nové vozidlo, než byla slibovaná Vektra, která už jezdí v Plzni, takže musí proběhnout nová homolagce, veškeré zkoušky... a než se s ní svezem, všichni už dávno budeme mrtví :)

Divím se, kolik univerzálních viníků a kolik spolupůsobitelů tenhle problém zvaný D1 má. Důvodů je ale tolik, že se jen těžko ukazuje na toho správného ďáblíka. V dnešní MF DNES za to mohou pro změnu občanské iniciativy a ministři dopravy. Obojí je součást pravdy, ale je to jen další šťavnaté generování řádků, které nic nevyřeší. Problém, který může vyřešit Ministerstvo dopravy to sice je, ale protože vzhledem k financím (což je pochopitelné a tolerovatelné) hnedtak vyřešen nebude (nebýt občanských iniciativ by stejně nic tak low-priority, jako je R35, dosud neexistovalo), bylo by dobré začít u sebe.

Schválně: jezdíte vždycky "povolených" 145kmh, i když na to NEjsou podmínky? Dost pravděpodobně ano. Ona je totiž naše nejvyšší povolená rychlost v některých případech dost vysoká, nemluvě o zimních měsících v oblastech Vysočiny. Musím se přiznat, že já osobně mám občas potíže se krotit (zatím se nic nestalo, tak co by taky!) - a to jsem nejméně tak špatný řidič jako je většina z nás. Nabízím vám řešení: nekafrejte a berte si příklad z konformních Rakušanů, jezděte opatrně, přepravujte se a nezávoďte.

Mrzí mne jen, že mi asi málokdo dá zapravdu. Ve chvíli, kdy se můj národ (včetně mne) naučí jezdit rozumně, bude už také existovat dostatečná síť dálnic a mýtné pro kamiony a všichni si řeknou: No jo, tehdá pro nás stát prostě málo dělal! Beránku otřes se.

Robert Plant: Mighty Rearranger (2005)

Po Plantově koncertu jsem se již hodně těšil na to, jaké bude nové album, a rozhodně nejsem zklamán. Plant je umělec, který s každým albem roste. Navíc se po každém úspěchu vrátí na zem a sestaví novou kapelu (nyní je to Strange Sensation) tak, aby se styl hudby příliš neopakoval. V novém počinu se ponořil do hloubky jako snad nikdy - něco, co bychom od zpěváka Led Zeppelin jen těžko očekávali, nicméně něco, co by se mělo právem uctívat. Pokud budete chtít Rearrangerovi porozumět v této plné hloubce, budete muset poslouchat.

Jediné, co zůstalo z poslední velmi dobré desky Dreamland, je exotické podbarvení. Dominance kytary se vytratila, více vstupuje plná basová linka, více bubny, vše se ale doplňuje. Do snu vás katapultuje přítomný arabský motiv, vkládaný sóly kláves nebo kytary, kdy zbytek nástrojů utichá. Magie obklopuje ale v podobě dalších motivů z jiných světů. Naproti tomu od obsahu nečekejte žádného Aqualunga, Plantovy texty jsou přímé. Mají však "háčky", za které se posluchač chytí. Vše je symbolicky kornované velmi dobrým cover art, které lze shlédnout na rovněž velmi dobrém webu.

Album je skvělým počinem této sezóny bez jakýchkoli rozporů nebo pochyb. Postrádá už jen osudovost, nadčasovost. Je však skutečně třeba ocenit chuť jít do nového živoucího pojetí - navíc tak skromným způsobem - a nesnažit se pouze vracet k Led Zeppelin a čerpat z jejich slávy. Doporučuji všem, kteří chtějí hudbu poslouchat, uděluji 4 z 5.

Dream Theater: Octavarium (2005)

Jak jsem se těšil, až vyjde nová deska Dream Theater! A jak mají profesoři rocku ve zvyku, je pod hrubým povrchem opět plná rozčarovaných neurčitých jinotajů. Skrývá však také několik zklamání.

Octavariu sice znatelně chybí pevná ruka nebo stylová jednotící linie, ale není se čemu divit. Na sklonku podzima 2003 si kapela odskočila k žánrovému progmetalu a vydala řemeslně dokonale provedené album plné surové energie, takže návrat jinam se dal očekávat. Je ale poněkud nejednoznačný. Nová deska se rozpadá na dvě části: 24 minut dlouhou monstrózní (ne metalovou) skladbu Octavarium a na samotné album, které by se dalo dobře přirovnat k Falling into Infinity (1997). Obě části však tápají a zdají se být uměle prodloužené, čímž se rozmělňuje to dobré, co lze nabídnout. To, že se "album" v motivech opakuje je logické, už při pohledu na povedený cover a při zamyšlení se nad samotným názvem. Své si zde najdete, ale možná si kapela měla přiznat, že není v tvůrčí formě a spokojit se s 50 minutami hudby, dokázala by pak i po více než 10 letech znovu zcela nadchnout fanoušky.

Dlouhé Octavarium se nachází ve ZCELA nové poloze. Nejvíce připomíná Shine on you crazy diamond (1975) od Pink Floydů. První polovina vás bude FASCINOVAT: kapela citlivě rozpracovává a stupňuje melodický motiv, střídá barevné polohy a vůně žánrů. Druhá polovina vás zklame, protože nedokáže přidat ani ubrat energii, nedokáže sama sebe přetnout. Přestane být odměřená a jakkoli nutí posluchače se vznášet, v divanu to nikdy není ono. Místo prodlužování bych ocenil podbízivý fade-out, který úplně chybí (když už kapela nemusí skrývat, koho napodobuje, přímo se tu nabízí). Jakkoli je tedy Octavarium natažené, zdá se zároveň nedotažené a to je škoda. Snad příště.

DT zpytují sebe! Doporučuji spíše zarytým posluchačům progresivního rocku a na jazyku se mi dere slovo nuda, které ale není úplně na místě. Je to album, ke kterému je těžké najít si cestu. Dávám střízlivě "pěkné" 3 z 5.

Vsuvka: Přemýšlím, zda sem taková tvrzení patří, protože lidé poslouchají DT právě pro to, jací jsou. Nelze si nevšimnout, že stejně jako na Train of Thought (2003) a trochu také Six Degrees of Inner Turbulence (2002), i na albu Octavarium DT "přehrávají". Je to místy studená a bezemotivní exhibice s jistým výsledkem, i když odtržená od podlahy. Ale i proto je máme rádi, i proto jim říkáme "profesoři rocku" - to ale jen na okraj.

Update: Recenze Systematic Chaos (2007) je zde.

McDonald's jak nemá být

McDonald's byl vždycky učebnicovým příkladem, jak se má dělat franchizing, jak se vyváží podnikatelský koncept, a jak to přispívá k obdobně vysoké kvalitě po celém světě. Patřím spíše mezi příznivce této značky (se svou postavou si to můžu dovolit), takže mne zklamalo, jak probíhal pozdní páteční večer v restauraci na Andělu. Po příchodu byly velmi viditelně přeplné odkladače na tácky, záchod z poloviny zavřený, a celá jeho podlaha úplně mokrá (nespekuloval bych od čeho). Chyběly ubrousky, mýdlo, elektrický sušák na ruce nefungoval. V kuchyňském prostoru si obsluha navzájem sprostě nadávala tak nahlas, že jsem to slyšel až ke stolům a to trvalo asi 5 minut. Představte si ty trapné a omluvné pohledy obsluhy na kasách. Pak na sebe začali řvát dva dědci na výše uvedené toaletě a nikdo z personálu se neměl k tomu je zpacifikovat, až to musel udělat host, který šel na záchod. Mne napadá: Možná je to součást proklamované přeměny na alternativní salátové bistro.

Antispyware

Tak jsem dodělal zápočty (12 z 13 úspěšně) a rozhodl se udělat si pořádek ve svém i tak velmi spořádaném pokojíku. Skončil jsem úklidem počítače, kterému jsem to již dlouho sliboval. Jeho součástí byla aplikace antispyware. Sám jsem srdečně překvapen, kolik brouků různého druhu na mém počítači bylo, a jak je nuzné používat jenom jeden (třeba i kvalitní) spyware.

Pokud nevíte, co to je, můžete zůstat vklidu tak, jako předtím. Pro ty, co tušíte a nečetli třeba červnový PC World jste, můžu jen doporučit esa (mezi těmi od zadarmů): Microsoft AntiSpyware beta, AdAware a Spybot Search&Destroy. Pokud během jejich práce uklídíte také zbytek pokoje, budete klidně moci večeřet z podlahy. Mohu jedině doporučit!

Audioslave - Out of Exile (2005)

Čím víc je poslouchám, tím blahosklonněji mnou prorůstají. I tak musím říct, že nejsou tak nadžánroví jako jejich debut, takže osloví jenom specifickou skupinu posluchačů.

Musím dát zapravdu těm, kteří říkají, že Out of Exile zní více jako band. Je to brilantně muzikantsky provedené puristické album svého žánru. Paradoxně mu ale chybí ten rozpor: dojemný emotivní Cornell, jak ho známe z Euphoria Morning a Soundgarden dosazený do idiotského energického, mimozemského ale přízemního zvuku Rage against the Machine. Tam kde se kapela snažila napodobit styl prvního alba je tedy výsledek oslovující. Kdesi po páté písničce se však svěží duch poněkud vytrácí a vrací se až zase nakonec. Pokud kapela nezmění na příštím albu styl, čekají ji neslavné chvíle.

Jak tedy definovat samotnou novinku? Audioslave jsou hard rock, který si hodně bere ze stylu grunge - přímé až popové nesložité melodie a trhavý zvuk vykouzelný na technologické minimum nástrojů, zde navíc okořeněný o osobité muzikantské efekty vytvořené "živě". Studnicí zvuku jsou R.A.T.M., což potvrzuje basová kytara místy zastiňující ve výškách místy hlavní kytaru a taktéž dominantní monotónní vybubnovávání rytmu.

Debutové album sice novinku ve všech směrech zastíní, už protože se za pouhé tři roky stihlo ověnčit "legendárností". Novinka vás zklame, ale to pouze na první poslech, jinak vás čeká další výborný nášup muziky, který stojí zato mít doma, pokud jej NEbudete srovnávat právě s albem z roku 2002. Osobně bych udělil čtyři (nebo 3.5) z pěti.

Čtěte také recenzi na Revelations (2006)

Poietikon #14 Lezecká edice

My old camera in the mists of time
Originally uploaded by Ladislav.

Velmi titulní Poietikon 14 doznal opět zásadních změn. Z pohledu editora to znamená, že jsme na sebe opět hrdí. To vyžaduje také nový positioning. Každopádně doporučuji navštívit především brandingovou stránku "propaganda". Nový positioning totiž vyžaduje, abychom na sebe byli hrdí.

Budoucnost Masarykova nádraží

Společnost pro veřejnou dopravu se na svých stránkách v (jako obvykle) hořce laděném tónu a (jenom skoro jako obvykle) bez věcných argumentů pozastavuje nad přesunem Masarykova nádraží. Jistěže, ono nádraží má nenahraditelnou polohu, to velí už sám zdravý rozum. Jeho přesun pod magistrálu by také jenom opodstatnil návrh "zrušit", protože by se tato poloha (banálně řečeno) "změnila". Je ALE také pravda, že v takovém hyzdícím a marnotratném stavu, v jakém je nyní, NEmůže zůstat. Navíc cenou peněz opravdu přínos zrušení převyšuje ztrátu občanů vzniklou nutností jezdit na Hlavní nádraží (to je ale pouze moje fabulace). Spíš by bylo dobré se zabývat jeho minimalizací.

O té se nemluví buďto, protože není možná, a nebo protože naopak JE záhodná, ale "ti co rozhodují" jsou zkorumpovaní až běda.

Co ale znamená minimalizace? Samotná nástupiště a budova "Masaryčky" působí vskutku andělsky. Na ně ale navazuje změť ohyzdného zázemí, které bylo kdysi potřeba - především rozsáhlé nevyužité kolejiště a budovy podél ulice Na Florenci, ostuda městského centra. Dále: Pokud má smysl toto nádraží zachovat v jeho současné lokaci, pak jedině pro osobní příměstskou dopravu a ta je provozována (nebo BUDE v nejbližší době) dvousměrnými motorovými nebo elektrickými jednotkami (rekonstrukce 810 nebo nové 471), které NEpotřebují kolejiště pro posun a NENÍ pro ně problém rychle měnit směr jízdy. Jediný problém BY mohl být, kam takové jednotky odvézt, až po špičce nebo po půlnoci skončí v provozu. Bohužel jsem nikdy neslyšel od žádného odborníka, zda by to bylo po přestavbě pražského uzlu možné, ale vzhledem k jeho předimenzované propustnosti (o té je zase slyšet často), by alespoň dle mne neměl být problém je velmi rychle "vystřelit" někam z centra - ať už do Libně nebo do Vršovic.

Tak jako v logistice je trend zkracovat manipulaci v zázemí a skladování, nebyl by ani na železnici problém zredukovat tyto operace a ztenčit Masarykovo nádraží na pouhých 6 až 8 kolejí (dnes je zde jen 7 nástupních kolejí). Prohlédněte si leteckou fotografii - kolik místa by se tím ušetřilo - a to už vůbec nemluvě o ušetřených nákladech daňových poplatníků, které by vyžadoval přesun. Místo, které zabírá "okleštěné nádraží", je pak minimální. Takovou variantu nám ale bohužel nikdo nepředhazuje.

V zásadě tedy souhlasím s těmi, co prosazují zachování. Ne však kvůli nárůstu IAD (ten ovlivňují také jiné zásadní faktory) ani kvůli "nostalgické kráse vláčků" a už vůbec ne kvůli námaze z přestupu na Hlavním nádraží (sám vlak používám a je mi to "putna"). Divím se, že v době, kdy by se mělo optimalizovat, vyhledává vedení města cestu převratů, kotrmelců a megalomanských projektů. Praha totiž není Berlín.

Poietikon jde do distribuce!

Absolut káva
Originally uploaded by Ladislav.

V pátek se bude na jedné nejmenované literární akci distribuovat Poietikon. Osobně jsem velmi potěšen, protože je to zase jeden velký krok kupředu. Nezbývá, než si přát, aby jich bylo víc.

Hlasování ve Francii

K tomu se nedá říct nic nového, tak snad jen musím vyjádřit své mírné potěšení, že Ústava konečně někde neprošla. A protože to je ve Francii, a na tom se všichni shodují, tak zřejmě neprošla nadobro. Mohli bychom to teď tady zabalit a zbylé desítky milionů připravené na propagaci dát na něco užitečného, tedy lépe řečeno "cokoli jiného".

Protože mám nevýslovně dobrou náladu (samozřejmě se mnou politika zas tolik nehází), připiju na vítězství, kvůli němuž nebylo třeba ani hnout prstem. Kdo to za nás odpůrce vlastně vyhrál? Paradoxně to prý nebyli odpůrci ústavy, ale nějaká fraška ve francouzské vnitřní politice. Nikdo za to Francii nebude "izolovat" a dost pravděpodobně ji ani nikdo nebude "vystrkávat" z procesu patlání superstátu. Teď když už nátlak opadne, se jistě všude vynoří plno NE. A moc mě mrzí, že já, jako český občan, bych dost pravděpodobně neměl možnost dění v Evropě takto ovlivnit (tím vyjadřuji lítost nad těmi, kteří v možném českém referendu vhodí své bezvýznamné ano a kterých možná bude většina). Dokonce by mi bylo navíc vyhrožováno ústrky zcela bez opodstatnění a nakonec by můj hlas propadnul.

Ale skutečně, proč smutnit? Splnila se mi hned tři přání: žádná ústava, žádné pronárody (myšleno hospodářsky) a žádná Asie. To chce kávu!