Další z mých Vídeňských plaveb se uskutečnila do Kunsthaus Wien navrženého malířem Friedensreichem Hundertwasserem. Stálá výstava samotného autora byla bombónkem k tomu, na co jsem se těšil - fotografie Luciena Clergue. Něco už jsem od tohoto chlapíka, fotografického poety, jak zde byl nazýván, viděl. Především jeho brilantní akty nebo fotky Pabla Picassa obecně vešly ve známost. Pokud budete mít cestu kolem, doporučuji. Už jen třeba aby jste si vyzkoušeli, jaké to je chodit po křivé podlaze... Následné posezení v Hundertwassercafé s nepříjmným číšníkem a dvěma českými byznysmeny jako jedinými hosty mi připomnělo, že už brzy se vracím do Prahy, kde je takové prostředí denním chlébem.
Protože mám hromadnou dopravu zadarmo a mnoho jsem toho ještě neviděl, často se toulám Vídní jako za mlada - tramvají a pěšky. Bylo zajímavé vidět například Pötzleinsdorf a Gersthof, kde v jedné uliční řadě stojí obkročmo vždy historický chudinský domek a luxusní vila - naprosto přesně, jako když se vyťukává rytmus. Rovněž Nussdorf za dne vypadá poněkud jinak. Zima mi dala mnoho míst poznat jenom za tmy...
Také jsem měl svou poslední přednášky na Wirtschaftsuni. Ačkoli jsem tam nebyl naposledy, nemohl jsem se ubránit tomu ji nevyfotit. Ostatní dosavadní fotky z ledna můžete shlédnout zde.
O víkendu jsme pak navštívili Hochkar - lyžařské středisko v 1800 m.n.m. Večer tomu předcházelo smažení řízků do chleba - tradiční krmě českých lyžařů, které jsme pak, jak se to česky dělá, snědli v appress-sci deštníkovém baru, kde jsme ale konzumovali takřka celý den, protože teplé počasí se silným deštěm a studeným prudkým větrem žádným vrcholným lyřařským zážitkům nenahrávalo. Pršet přestalo teprve ke konci lyžování, takže, vědouce, kde jsa, jsem si konečně mohl pořádně vyzkoušet půjčené carvingové lyže. Přesto milý zážitek. Photoset zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat