Out of office for a while

Je příjemné vystoupit na delší než běžnou dobu z kolečka každodennosti. Stačí měsíc a inspirace pomalu přibývá, otevírají se nové myšlenky a pohledy - pomalu, za pomoci všech možných pák (ať už bajking přes severočeské hory a kopce, ostřejší ježdění v makedonských horách nebo úžasný zážitkový kurz Labyrint). Skoro se to nezdá, přichází to pomalu, ale jistě.

Musíte mít ale firmu, která vám to umožní - a za to díky zeb/

Vypůjčené myšlenky o změně

Na letošní firemní univerzitě jsem slyšel dva zajímavé přednášející -  Klemense Skibicki (poradce pro prodejní strategii přes sociální sítě) a Gunthera Duecka (ex CTO IBM). Oba přednášející velmi zajímavé osobnosti, byť každá rozdílně, oba se strhujícím způsobem vyprávění.

Oba ale s jediným poselstvím: Změna je přirozená, lidem však není přirozené měnit se.

Sibicki tvrdí, že sociální sítě lépe odpovídají lidské přirozenosti  a že svět vlastně pouze čekal na kombinaci nápadu a webu 2.0. Použil přirovnání k garden party, kde lidé tlachají o věcech, co je zajímají, nikoli o věcech, které je nezajímají. Pokud je téma nezajímá, poslouchají prostě raději někoho, kdo je zajímá nebo nadhodí jiné téma. A pokud tam nikdo takový není, jdou na jinou garden party.

Klasické kanály marketingu nebo média oproti tomu jsou jakousi garden party, kde přednáší hosté podle pořadníku a ostatní vždy musí poslouchat řečníka (zde mne bezděčně napadá uvaděčská služba v Havlově Zahradní slavnosti,) nebo chcete-li, mluví se tam pouze o tom, co baví „většinového“ hosta. Vy jste ale vy, nejste přece většinový host – proč si tedy v době webu 2.0 musíte nechat diktovat, koho a co od něj budete poslouchat? Můžete kdykoli, ale nikdy nemusíte.

Nastínil jakým způsobem sociální média ovlivnila naše chování (výběr a koupě produktu). Příslušníci mé a mladší generace, radši než aby hodiny projížděli fóra, „hodí dotaz“ na Facebook a na zde vznesená doporučení od osob, kterým v dané poblasti důvěřují, reagují (možná si ještě navíc selektivně ověří recenze, ale v zásadě kupním impulsem je právě doporučení osoby, které důvěřují). To ale vlastně také není nic jiného, než lidská přirozenost.

Vše možná dost samozřejmé, ovšem podané strhujícím způsobem.

To ale nebylo hlavním poslestvím Skibického – tím bylo, že sociální sítě už svět změnily, jen mnoho z nás ještě pořád setrvává v přesvědčení, že jich se to netýká, čímž si (zvláště firmy) podřezávají větev pod sebou. A tím přecházím k druhé přednášce.

Guenther Duck je „amatérským“ filozofem, skeptikem, ale zároveň vizionářem. Tvrdí, že člověk se ze své podstaty křečovitě brání změně, touží pod pevných hodnotách, na které se lze spolehnout, byť se snaží změně předcházet tím, že se podle současné doktríny stále pokouší měnit se aktivně, ale nakonec jej změna, která se mezitím rodila zcela pod povrchem, zase překvapí v nedbalkách. Může se vztekat nebo i masochisticky radovat, ale změna ho vždy vyplaví v 6 ráno, kdy o ní nic ještě „hluboce netuší“. Popisoval také určité procento populace, které změny vyhledává, byť se potom vlastně chová nelogicky (např. platí horentní sumy za nefunkční kufříkový mobil, který vlastně nepotřebují, když pevná linka je tak rozšířená a levná).

Podle Ducka vlastně změna paradigmatu, která nás nakonec „smete“, může číhat za čímkoli, co právě teď s určitým povýšením odmítáme slovy: „Tohle se mne přece netýká.“

Na poušti

Proč?

Proč když je přes 30 nad nulou prostě nevyhlásí možnost nepřijít do banky v obleku? Volné dlouhé kalhoty nebo tříčtvrťáky. Místo toho se člověk rozpustí do košile, ještě řádně utažený kravatou a v případě klientského meetingu alespoň v úvodu sako, nemluvě pak o bílých košilích, které vyžadují ještě nátělník.

Ale dobré. Chtěli jsme léto, konečně je tu slaně potová (=spotová) ochutnávka :)

Jarní romantika

Zmoknout v jarním deštíku...

...v obleku za x tisíc.

Dönermann

Po prvotním nadšení z Dönermanna v prvním projektovém měsíci v Bonnu přecházím na "salátové večeře". Člověk se přecejen nabaží i dobrého - jakkoli to není mastné, ani moc pálivé, jakkoli je v tom hromada zeleniny, maso, které hcutná jako maso a žádné hranolky, jakkoli je to tak akorát :)

Pro neznalé: Dönermann je malá turecká restaurace nebo stánek (Kebab- / Dönerbude), kde obsluhuje opravdový Turek, který se snaží dělat opravdu dobrý německý kebab (Döner - v chlebu nebo Dürüm v pitě), na který se lidi budou rádi vracet, a který si vás taky hned druhý večer pamatuje.

Německý Döner údajně pochází z Berlína. Pokud tam pojedete, navštivte čtvrť Kreuzberg, která je pro svůj Döner vyhlášena.

Změna času

Nic tak nepotěší jako hřejivý myšlenka, že od 25.3. už nebude časový posun mezi Prahou a Mockbou tři hodiny, ale pouhé hodiny dvě. Na druhou stranu nic tak nezhořkne jako myš Lenka, že to tak mohlo být celou zimu.

Věřte mi, že tříhodinový časový posun vás postupně vyčerpá, pokud ho absolvujete na týdenní bázi v práci - jakkoli se to nezdá oproti třeba U.S. dovolenkovému jet lagu.

Například:

• nastoupíte v Moskvě do letadla v 8 večer, letíte 3 hodiny a do Prahy přiletíte v 8 večer - bohužel se k vám všichni tak chovají, ačkoli máte téměř půlnoc


• vaše partnerka si chce dát pozdní večeři, ale vy už sjte chtěli hodinu a půl spát


• přiletíte do Moskvy před půlnocí SEČ, ale tělo nechce spát, protože má právě 9 večer a tou dobou zábava začíná


• přesto ráno musíte vstát v 7, tj. ve 4 SEČ


• nemáte nikdy hlad, ale máte pořád hlad - sem tam při přeletech stihnete jen 2, sem tam 4 jídla denně


• ačkoli spíte krásných dlouhých 8 hodin, ráno se stejně probouzíte jako spráskaný pes po pitce

Prostě... 4 z 5 konzultantů doporučují to vyzkoušet!

Pohlednice z Korutan

From Víkend v Avstrii 2011-08

Obrázky z víkendu v Rakousku najdete zde. Nutno podotknout, že počasí mi velmi přálo a aniž bych cokoli konkrétně jmenoval, pobyt v Korutanech se zásluhou dobrých výsledků našeho teamu prodlouží až do lyžařské sezóny. A protože jsem si koupil mapu okolí Železné kaple, rád bych se do místních hor ještě vrátil, nejméně bych rád vylezl na nějakou z místních 2000+ hor.

Back to "SEE"

Restrukturalizovat úvěrový proces v Bosně pod vedením zkušenějších kolegů bylo víc než zajímavé. Příští týden mne čeká seminář na úvěrová rizika v českém pojetí, k tomu teorie v podání knižním a další týden vyrážím do Slovinska (pevně doufám, že úspěšně) změnit další ne zrovna ideálně fungující úvěrový proces.

Mezitím bych z předchozích nezdarů rád upekl dobré špenátové lasagne a italskou obdobu quiche - crostatu. Nemohu říct, že se netěším.

Mnichovské automaty na lístky

Chtěl ušetřit 60€ za taxík na letiště, tak jsem se nechal odvézt na Engelschalking S-Bahnhof, nejbližší stanici S8 ve směru flúkháfn.

To takhle jedete mnichovským Manhattanem, Arabellaparkem, a najednou, dalším blokem město končí a začiná Engelschalking, takový mnichovský "Radotín" (kdybych lépe rozuměl pocitově němčině, řekl bych, že slovo englšalkink musí na Němce působit trochu jako na Čechy hornídolní). Na jednoduchém nástupišti z betonových tvárnic je budka s automatem na lístky, kolem jen bahnité cesty, vrby, žádné obchody.

Tedy situace: Spěchám na letiště. Závory zavřené, S-Bahn se blíží. Je to já vs. automat. Samozřejmě nebere kartu, o Amexce nemluvě. Mám pouze 50€ bankovku. (Sakra). Štěstí - na automatu je znamení 50€ bankovky. Volím tedy nepřestupní lístek na 4 pásma za 9.60€. S-Bahn brzdí ve stanici. V tu chvíli však symbol 50€ zhasne. Nikdo mi nechce 50€ rozměnit, souprava naloží cestující a odjíždí. Poté, co jsem našel o pár bloků dál pekařství jak z pohádky, se vracím a vítězně si kupuji s 10€ bankovkou lístek, za 20 minut je tu další souprava a já stíhám letadlo.

Další týden si rozměním 50€ na 20€ bankovky už v taxíku. V bance, kde pracuji, to nejde, už od 80. let nepoužívají cash, ale pouze EC karty. EC kartu nemám, jsem Čech. Přijídžím se zpožděním na englšalkink. S-Bahn už je vidět ve vedlejší stanici. Vytahuji 50€ bankovku a z čiré zvědavosti ji strkám do automatu. Automat ji samozřejmě přeškrtne na displeji a vrací mi ji tak, jak jsem mu ji sám vnutil. Zkouším to znovu - nic. Tentokrát mne nedostaneš - vytahuji 20€ bankovku. Strčím ji do automatu, tu máš bestie! Automat ji na displeji přeškrtne a poctivě vrátí. 2:0 pro automat. Vlak zastavuje ve stanici. Sbírám tedy zbylé kovové drobné po celé peněžence, doufám, že jich bude dost, nacházím dokonce o 20 centů víc, než je třeba, kupuji lístek a naskakuji do soupravy Alstom, která zavírá dveře a mizí... automat vede 2:1 a pochybuji, že ten pekelný turnament někdy vyhraji. Připomíná mi to hru, kdy kyjem mlátíte hlavičky vylézající z děr a ony vždy zmizí, než stihnete praštit. Stejně tak mizí symboly bankovek (a možná i mincí) na mnichovských automatech...

Nové výzvy

Od pondělka budu čtyři týdny pracovat na projektu v Mnichově. Zcela dle zákonů potravního řetězce nebude má odpovědnost velká, ale bude se jednat o zcela nové téma, pro naší firmu jedno z klíčových a já jsem velice rád, že dostanu možnost do něj lépe a aktivněji nahlédnout. Určitě tedy zajímavá výzva!

On the road again...

To je krásnej život

To je krásnej život. Jak takhle volám do bank, zjišťuji, že ani v Čechách, ani na Slovensku už tam po půl páté nikdo není a nikdo nebere telefony. Až budu velký, chtěl bych býti bankéřem.

(to není myšleno jako pomluva, jedná se spíše o výkřik z kategorie "první dojmy")

Měšťacký požitek: Frequent traveller status

Tak mi během uplynulého měsíce (krom pojistky na auto, nehorázných účtů za telefonování, které se neuskutečnilo, a dalších) do Radotína přišel balíček od Lufthansy Miles & More.

Miles & More je spojeno s tou příjemnější částí naší práce - se samotným cestováním leteckou dopravou a benefity k němu vztaženými. V balíčku mne čekala krásná stříbrná kartička Frequent traveller s přístupem na přednostní odbavení, do business lounge a dalšími výhodami. Jako správný měšťák si ten fakt uvnitř mohu hýčkat, dokonce si můžu připadat lepší za něco, k čemu jsem nijak nepřispěl, ALE vše to kazí jiná skutečnost, a to je ta, že projekt v Bosně končí a že nebudu mít jak ten svůj úžasný status využít. Nebo že bych dostal na sedadlo v pantografu po cestě do Radotína extra frequent travellerskou porci špíny či odpadků? :-)

(Pro ty, co by to "nezasloužení" brali vážně, jenom připomenu, že jsem musel často vstávat třeba ve 4:30 ráno, abych stihl všechny tyhle každotýdenní lety, za které se mi mimochodem kdesi načítaly body... tímto poustem si tedy tak trochu stěžuji, že to nepřišlo dřív!)

Sarajevo

A tak se mi po čtyřech týdnech pracovního života v Sarajevu a po dvou měsících v Bosně a Hercegovině podařilo dostat na procházku do centra Sarajeva. A řeknu vám: je to podivuhodné město! Chodíte po tržištích vystřižených z jakési orientální fantazie, kde nevíte, kde už je hospůdka a kde ještě ulice, míjíte mešity a najednou přejdete do ulic (třeba) Lince s katedrálou s rakouskou bankou na každém rohu a obchodní sítí známou ze zbytku "monarchie". Netrvá to pak dlouho a jste na panelové ulici vystřížené jak z východoevropské sci-fi. K tomu se ještě přidává trochu jižního stylu a čevapžinica na každém rohu.

(Krom toho je nedaleko ještě pravoslavný kostel a španělská synagoga, ale to bychom to už zbytečně komplikovali.)

Banka žen

Už jste zažili podnik, kde by hlavním tématem všech plánování organizačních struktru byla mateřská dovolená? V naší bosenské bance pracuje z 570 zaměstnanců asi 450 žen. Díky pracovníkům, kteří jsou pracovníci, ale nepracují, je velmi těžké určit jakýkoli reálný obraz výkonnosti... možná s výjimkou počtu dětí / rok :-)

Samozřejmě přeháním, ale fakt 450/550 je zajímavý sám o sobě.

Die Musterbrecher

Co mne na firemní univerzitě zeb/uni zaujalo, byla přednáška iniciativy zvané Die Musterbrecher. Nejen protože pánové byli velmi decentně až přitažlivě pojatí vymývači mozků, ale také pro to, čím mozky vymývali. Koukněte na link.

Je SAS opravdu specialista v business inteligence?

A nebo je to Svaz alkoholiků Svitavy (viz. link)? Aneb další do sbírky nečekaných googlovacích zážitků.

I Delojti se seknou

Nejzajímavější jsou výhledy pro odvětví bankovnictví a financí publikované těsně před pádem Lehmanů. To se člověk zasměje. Na jeden opravdu pěkný ze srpna 2008 jsem narazil u Deloitte (viz. link).

Wienback

Vrátil jsem se pracovně do Vídně. Chodil jsem po ulicích, které znám, vídal turnikety, nápisy, které jsou jak doma. Ne turista, ne cizinec. Zvláštní to pocit.

Bankenkrise - Das Spiel

Na zpestření semináře o controllingu nám kolega pustil video dobré tak, jak jsem na YouTube už dlouho neviděl. "Pojďme si zahrát Bankovní krizi... protože není co ztratit!" Jak pravdivé.