Hyundai i30 - obyčejný zázrak nebo zázrak obyčejnosti?

Zadání znělo levné a solidní kombi, které by se dalo držet dlouhodobě, a nechcete nahánět body za status se Škodou Octavia + se bojíte jejího příliš digitalniho prostředí. Volba padla na zánovní Hyundai i30 kombi, které je tiskem do nebes vynášené jako poslední skvěle obyčejné auto. Recenze byly v mnohém oprávněně nadšené, a v mnohém možná až nekritické. 

Já nakonec nikoli. Spíš bych ale chtěl na začátek korejské nebo nošovické inženýry pochválit. Tohle autíčko má moje sympatie, za svou skromnost a užitnou hodnotu. Pojďme rozebrat, v čem je jednorožec, a v čem tak trochu nečekaný propadák.

Především je to motor. Král jízdy okolo komína. Děti každý den do školky do vedlejší vesnice? Pro housky do okresního města za humny? Čtyřválcový 1.5 litru s nepřímým vstřikem a atmosférickým plněním. Ta věc, jede po městě zácpou za 14 litrů na 100 a nebojí se to přiznat, ale Jeseníky dá v kombinaci dálničních 130 a okreska za 6 litrů ve čtyřech lidech se zavazadly, a pouze okresky dává kolem pěti litrů na 100 včetně kopců. Palubní počítač může lhát, ale je fakt, že i přes malou nádrž to pořád jede a tankovat to vůbec nechce. Kdeže je pak ta ekologie moderních turbomotorů? Nepřímý vstřik navíc nezanáší motor usazeninami a nemá klasický filtr pevných částic, tudíž se krásně hodí na pojížďky okolo komína.

Podvozek: Autíčko se na nerovnostech kroutí, ale nic tu nevrže. A na 15" kolech s balónovými pneumatikami je průjezdnost rozbitých silnic slušná. Nemůžu hovořit o pohodlí, ale prostě to hrbolatý asfalt odstíní. 

Zavazadelník: To je velký zázrak s 600 litry. Opravdu je větší než u Mondea? Jak to? Jak může být něco větší, když v Mondeu ani nedosáhneme na konec? Může. Je tam úplně tenká podlážka, skoro žádné prostory na výbavu, a prostor je úzký a krátký, a vysoký. Takže na dovolenou se tam "na stojato" složíme úplně na pohodu. Pokud bych chtěl vézt kolo bez rozkládání nebo palandu s matracemi, tak ji v Hyundaíkovi prostě neodvezu, ani se tam nevyspím - celkové rozměry neošálíš - tady gargantuovské Mondeo mělo silně navrch.

Solidnost. I přestože se jedná o malé auto, snaží se vší tou praktičností působit robustně. Velký kufr, slušné místo k sezení, velké háčky, úchyty sítě, rozumný přístup dovnitř...

Uvnitř. Není tu opulentní prostor, ale vejdeme se velmi na pohodu. Čtyři dospělí by tu nemělo problem. Odkládací prostory tu jsou, ale nepojmou tolik. Čtyřková Octavia působí o kousíček prostornější, ale zase působí levněji, plastověji. Obojí je klam, protože Hyundaík má taky dost tvrdých plastů, jen nejsou na exponovaných místech a mají naprosto stejnou texturu a barvu jako ty měkké, takže to celkové působí lépe.

Sedačky slušně vypadají, ale komfortem jsou hrozné. Nejdřív moc měkké, a pak moc prkenné. Value for money.

Praktičnost. Autíčko nemá luxusní výbavu, a v základní verzi ji nečekám, ale věci typu kapsy ve dveřích, loketní opěrky a háčky všude možně, tu jsou. Vlastně tu nic moc nechybí. A nevím, jak moc je to příplatkové, ale asistent rozjezdu tu je, funkční automatické přepínání dálkových světel (halogeny) taky, přísvit též, snesitelně naladěné varování před kolizí, Android Auto, Apple Car Play... A parkovací kamera a zadní senzory. Přední může mít taky, ale autíčko je tak skladné, že je vlastně nepotřebuje. 

Práce s řadicí pákou a spojkou je OK. Je to gumové, ale funguje přesně a nezáludně - jak má. Brzdy jsou ok - nouzové brždění bylo jednou ze 100kmh a ustálo to se ctí.

Takže podtrženo sečteno: Malé, ale velmi prakticky obestavěné auto s jednodušším a úsporným motorem, a plno klasickými i moderními vychytávkami pro uživatele, který potřebuje často jezdit krátké trasy.

No a teď ty méně potěšující věci.

Motor je na volnoběh neslyšný a klidný, ale jak se roztočí, klokotá a režně vrčí, a slyšíte to zcela bez cenzury. Představte si, jak moc odhlučněný musí být třeba Focus nebo Octavia, když z pohledu cestujícího i diesel slušně akusticky schovají. Jestliže časopisy říkaly eufemicky, že na dálnici je tento motor lehce akusticky nepříjemný, já říkám, že 130 kmh je s ním za trest.

Hyundaík taky vůbec nejede - předjíždět s tím na okresce může jenom sebevrah, ale vyloženě brzda v provozu s ním taky nejste. Jenom jste většinu času na výkonové hraně, a často ten výkon chybí. Dostat se na stovku na okresce do kopce ne vždy jde - ať řadíte, jak chcete. A vytočený motor má ten otravně vrčivý zvuk. Napoprvé jsem toto v recenzích toto "neviděl", nebo nechtěl vidět, ale když je čtu znovu, píšou to tam, a v Hyundai servisu potvrzují. V tom má hybridní i30, kterou jsem také zkoušel, přece jen výkonově silně navrch. 

A atmosféra. U Hyundai má motor oproti starým atmosférám jakoby problém se nadechnout, a tak je cesta otáčkovým polem taková tupá a přerývaná. Servis říká: To jsou emise pane. Dneska je jiná doba. Motor je uměle přiškrcený.

Na dálnici směrově neustále utíká. Musíte jej pořád vracet do pruhu. Dle servisu opět nic špatně - prý se tak vůz chová standardně. Nojo. Jenže to je špatné, protože dálnici nebo hlavní silnici jedu většinu času.

Navíc, jak jsem zmiňoval robustní pocit, ten máte jenom, než se rozjedete. V rychlosti najednou máte pocit, že jste v autě z papíru, kde netušíte, co se pod koly děje, ale víte silně o všem kolem. To pro mne asi byl největší šok, který se postupně odhaloval s najetými kilometry. V tomhle autě se necítím jistě ani bezpečně. Pocit jistoty v 12 let starém Mondeu už mohl být falešný, ale byl absolutní. Nabízí se srovnání s aktuálním Fordem Focus, vozidlem, které je ve stejné třídě, ale působí o velký kus dospěleji. Možná ne ve zpracování, ale zato v propracovaném podvozku, řízení, odhlučnění... a tak celkově. Pokud chci pravidelně na dálnici, ne s i30.

A pak moderna. Vedení i30 v pruzích je totálně přecitlivělé a škube volantem pořád, protože viz výše, auto v rychlosti nejede rovně, ale jako veselý psík běhá ze strany na stranu. Ale dá se vypnout fyzickým tlačítkem. Jen tedy vždy první připomenutí, kdy s houpavým autíčkem korekce zamává na dálnici ve 130, je docela drastické. Lidé ve voze i mimo si jistě musí myslet, co ten řidič blbne... Čtení pozornosti a únavy řidiče otravuje, ale dá se s ním žít. Start-stop se vypíná tlačítkem u volantu - u benzínového motoru není tak otravné, protože se rozbíhá decentně, ale spíše zkouším šetřit baterii a startér.

Ovládání. Vypadá docela solidně. Ale tlačítka jsou taková fórová, některá lehce drhnou o rámeček - třeba tempomat, a zasekávájí se tak. 

Ambientní osvětlení chybí. Nemyslím otravné led pásky, které úchylně mění barvy, ale spíše permanentní lampičky, které stále skrytě přisvětlují interiér, takže v obrysech vidíte věci v autě - v kapsách, pod nohama, ve středovém tunelu, ale přitom se nic neodráží do okýnek. 

Dlouhé cesty. Vlastně jsou s tím autíčkem za trest. S Fordem dát Chopok z Prahy na otočku s čůrpauzou šlo. Tady se po čase s každým kilometrem perete. Je to dané jakousi nejistotou v dálnicích rychlostech, a pak zmíněnými sedačkami. Jestliže se říká fordem tam a vlakem zpátky, v i30 zvážíte vlak obousměrně.

Znovu opakuji: To jsou věci, které jsou poplatné třídě auta a verzi motoru a výbavy. 

Celkově tedy vzato: Pro mé využití to nebyla dobrá volba a už je pryč. Ale pro jiné to může být nezvyklý jednorožec na lokální pojížďky. Za 450 tisíc v akci slušné auto na celý důchod. Ideální náhrada zaniklé Fabie kombi. Takže well done, Nošovice. Všechen respekt.