Se Südbahnhofu na letiště - luxusně

Maňana ve Vídni. V Rakousku je svátek a náš Eurocity (jedoucí na vídeňské Jižní nádraží přes Simmering) hlásí kdesi na hranicích Vídně, že do cíle dorazí za hodinu. Přes Vídeň vlakem za hodinu??? Rychleji se to dá stihnout metrem! Za chvilku se však utrhne a jede krokem po Stadtbahn (trať S-Bahnu) přes Florisdorf, Praterstern a Vídeň-"Střed", kde ale nezastavuje, aby nás nechal přestoupit na linku na letiště. Máte pocit, že vaše oblíbené Eurocity omylem vjelo do metra, místní tu na podzemních nástupištích stojí s nákupkami a novinami... a jak se to sakra chce odtud dostat na Südbahnhof? A znovu nás překvapuje: po jakési spojce vyjíždí přímo směrem na letiště Schwechat. Na seřazovacím nádraží těsně před Zentralfriedhof (ústřední hřbitov), pak příznačně začne hlásit, že se blíží "konečná stanice". Vize hodinového průjezdu Vídní se začíná naplňovat. Těsně před letištěm Schwechat, kam jsme se tolik toužili dostat, vlak uhýbá po rozestavěném předměstí a objíží celou metropoli z jihu, na slíbený Simmering už se nezvládne dostat (to ponechává bez komntáře) a končí na Südbahnhof, nikoli z jihu, ale ze západu. Hodinová sightseeing Vídní se bohužel naplnila.

Hledáme na Südbahnhof bankomat, kde by brali něco jiného než rakouské Maestro. Nacházíme dva, ale nedaří se vybrat peníze. Je svátek. Před nádražím hledáme taxík, který by bral karty. Mezi všemi těmi otřískanými vínovými mercedeskami z půlky 90.  let žádný takový není. Doufáme tedy, že společné zásoby EUR postačí - určitě by cesta neměla stát víc než z centra na Ruzyni. Turek ale po dotazech na kartu rovnou upozorňuje, že za cestu na Schwechat je 12 EUR příplatek a že to dohromady nebude míň než 40...

Lehce protestujeme, ale Turek namítá, že taxík je přece luxus. Vysvětlujeme mu, že 20 let staré auto s drolícími se molitanovými sedadly luxus NENÍ, zvláště pokud jdou otevřít dveře jen na jedné straně. Kde je teda ten Balkán?????????

(Tak hrozné to samozřejmě zase nebylo. Ale detaily dělají celek.)