Spalování a kupní síla

Před více než deseti lety jsem si na blogu stěžoval na vyšší cenu benzínu a myslím že tam padlo číslo 32,50 korun za litr. Psal jsem, jak člověk na jedné zdražené nádrži přijde o láhev slušného vína. Při pohledu na dnešní cenu to pobaví, i když je třeba brát v potaz, že peníze nemají tu cenu co tehdy, a že v přepočtu na kupní sílu je to šlamastika pouze obdobná.

Inu, pokud bych tu paralelu jako milovník pití protáhl do dneška, mám poněkud větší nádrž a s průměrným apetitem kolem 6,5 litru nafty přicházím na nádrži o láhev velmi slušného rumu, Brunello di Montalcino nebo Chateneuf du Pape.

Takže spalování a spalování. Jaký je závěr této hovnověrné analýzy?

Dalo by se tedy říct, že víno a rum jsou vzhledem ke kupní ceně dostupnější než před lety a provoz spalovacího motoru zdražil do někdejších extrémů. Jen spalování toho vína a rumu už mi nejde tak dobře jako tehdy. Kupní síla mého organismu tedy  klesla.

Čeření vody krásné

Vítězný návrh budovy Vltavské filharmonie je opravdu krásný (viz. třeba zde). Krom toho, že vypadá jak zčeřená voda či vlnky, se mi líbí i hravost fasády, která umožní na komplikovaném terénu přejít z náměstí na střechu nebo k řece. Navíc působí česky "něžně" - nesnaží se dominovat, ale přitom dominantou je. Těším se a doufám, že se jí dožiju. Předpokladem výstavby je totiž změnit krásnou a účelnou křižovatku na Vltavské...

Poprava se nekoná - počkejme do zítřka

Veřejná poprava Hřiba se k velké nelibosti jeho odpůrců dnes nekonala. Leckteré noviny si k tomu zřídily stream a zdálo se, že téma popularitou překoná i speciální operaci na Ukrajině.

Bohužel sami řidiči svou prozřetelností svého milovaného primátora zachránili a popravu tak pozdrželi.

O co že se jedná?

Dnes začala oprava Barrandovského mostu - klíčové téma předvolební kampaně. Předpokládalo se, že rozhořčení řidiči se půjdou postavit do kolony jako ovečky a vyjádří stáním na místě své voličské preference. Jenže ono se jim nechtělo.

Nechte ale streamy zapnuté, Nirvány možná dosáhneme v úterý, protože jak víme, od prvního lockdownu se v pondělí do kanceláře nejezdí.

Popravdě: Barrandovský most je třeba opravit. Někdo to udělat musí. Objízdných tras reálně moc není a nevymyslel by je ani Bohoušek ani Andrej ani Pitomio. Prostě moc autíček, málo mostů. O to větší respekt, že se stávající magistrát do tohoto harakiri pustil před volbami a ostatní si na tom honí levné politické body.

Hřiba můžeme oprávněně nenávidět za celkem leccos, ale že se všichni točí zrovna na Barrandovském mostě, není fér. Opravovat ho přece mohli všichni ti borcí před ním (stejně jako Hlávkův nebo další mosty) a ukázat, jak přitom válí objízdné trasy a koordinaci mezi starosty...

Respekt Zemanovi

Baví mne, jak média už o Zemanovi píší jako o odcházejícím loserovi. Nesouhlasím.

Pokud je pro Zemana měřítkem úspěchu naplnění osobní ambice, myslím, že se nám bude z prezidentského důchodu hlasitě smát.

Nejdříve byl dvakrát poměrně úspěšně zvolen prezidentem, a zatnul tak dokonale tipec svým horečně motivovaným protivníkům, pak se ve funkci vykálel na Ústavu a hýbal politickou scénou této země jako figurkami na šachovnici, a to za velkého křiku odpůrců a za velké pozornosti všech, což mu jistě dělalo dobře.

Ne drahá média, neodchází loser, ale velký politický hráč, který ještě na hranici senility a sešlosti věkem byl schopen hýbat naším světem, byť málokdy pozitivně, a který dokázal větší části populace spolehlivě zvednout žluč, často se škodolibým a trochu tajemným úsměvem Mony Lisy. Muž, který v téhle zemi nemohl pro uspokojení osobních cílů již udělat víc.

Může vám to být stokrát nepříjemné, můžete to zamazávat hanlivými články, ale byli jste a byli jsme mu po deset let perfektní štafáží, a pomáhali dosáhnout osobního naplnění. V tomhle respekt Zemanovi.