Hostýnské vrchy nakonec stály za to, i přestože se podstatná část osazenstva letos nedostavila. Ačkoli jsem přijížděl s následky žaludeční virózy, již třetí den jsem zažívací trakt prošťouchnul místními prasárnami a "jelo se". Je pravda, že místní terény jsou opravdu určené pouze pro horská kola, na druhou stranu většina značených cyklotras vedla po asfltových magistrálách. Vřele doporučuji navštívit hotýlek Brusenka v Brusném.
Úrazy. Jaromír se dva týdny před odjezdem zranil při sjezdu na kole. To ale nic není. Strýc přes koleno jel v Sázavě bez helmy a ve vysoké rychlosti ho srazil nepozorný řidič. Neměl helmu a měl smůlu. Teď nikdo neví, jestli bude žít. Každopádně trpí silným krvácením do mozku a má roztříštěnou páteř. Jinak nemá ani oděrku. Když klopím zatáčku 60 km/h a proti mně vyjede absolutně v protisměru auto, je štěstí, že si večer sednu k počítači a můžu psát na blog. Uvědomuji si, že to štěstí mám velmi často. Buďme proto jako řidiči motorových vozidel na ty blbečky se škeblemi na hlavách opatrní. Nezapomínejme na blikač a že mohou být za každou zatáčkou - někdy rychlejší a zranitelnější než čekáte.
Na kole pak nezapomínejme, že za každou zatáčkou může být napitý vidlák se stodvacítkou nebo závodník v audině a v lese lesníkův syn s džípem nebo do kopce jedoucí kolega na kole. Přiznávám, že v lesích i já popouštím uzdu svému rozumu a na bezpečnost dosti zapomínám.
